Ve středu 30. října se v Praze uskutečnila další z protestních akcí proti turecké invazi do severní Sýrie (Rojavy) a proti válečným zločinům na kurdských civilistech i vojácích, které tuto agresi doprovázejí. Shromáždění zorganizovalo Kurdské občanské sdružení v ČR ve spolupráci se pro-kurdskými facebookovými skupinami a komunitami. Tyto skupiny sdružují především Kurdy žijící, často dlouhodobě, v České republice, a jejich blízké přátele. Skupina Výbor na obranu revoluce v Rojavě sdružující především anarchisty a autonomní levici pak zorganizovala podobnou akci o pár dní později.

 

Shromáždění, na které dorazilo něco přes sto lidí, začalo na náměstí Republiky, kde účastníky přivítal Martin Karin, který celou akci moderoval. Jako první vystoupil Rachid Khalil, který z úvodu připomněl aktuální rezoluci americké Sněmovny reprezentantů, že masakry Arménů Osmanskou říší před sto lety představovaly kvůli své systematičnosti a rozsahu genocidu. Khalid zmínil, že k tomuto kroku se Sněmovna odhodlala po 19 letech přešlapování a že má pochyby, jak dlouho bude trvat obdobný krok uznání turecké genocidy Kurdů, která probíhá již několik desetiletí a nyní se manifestuje vpádem do Rojavy. Připomněl, že Kurdové jsou dlouhodobě Tureckem pronásledováni a jsou proti nim vedeny vojenské operace. Při té současné uteklo nebo bylo vyhnáno na 400 tisíc obyvatel severní Sýrie.

 

Jana Kunšteková ze skupiny Pro svobodný Kurdistán, členka Levé perspektivy, ve svém projevu zmínila mezinárodní kontext turecké agrese, která byla umožněna dohodami Západu s Erdoganem. Zdůraznila, že jde o agresi NATO (viz ZDE), za kterou je tedy zodpovědná i Česká republika jako členský stát tohoto paktu. Zmínila rovněž pokryteckou politiku Evropské unie, kde Rada EU pro zahraniční věci 14. října a Evropská rada 16.-17. října nedošly dál než k bezzubému a vykleštěnému „odsuzujícímu“ stanovisku bez jakýchkoliv faktických dopadů vůči Turecku typu zavedení sankcí, nebo zrušení celní unie. Není také pravda, co se často uvádí i v českých médiích, že došlo k ukončení vývozu zbraní a vojenského materiálu do Turecka. Naopak, vývoz zbraní pokračuje, pouze se (pro uklidnění kritického veřejného mínění) přestaly uzavírat nové smlouvy. V Radě bezpečnosti OSN pak odsouzení turecké invaze zablokovaly svými vety Rusko a Spojené státy. Všechny tyto skutečnosti jasně dokládají, že turecká invaze je imperialistickou agresí, kterou Erdogan se souhlasem velmocí upevňuje vliv a fakticky rozšiřuje území Turecka na úkor Kurdů a Sýrie. Podle Kunštekové si EU nechce Erdoganův režim znepřátelit i kvůli obrovským investicím, které evropské nadnárodní korporace (Siemens, Renault, Mercedes) v Turecku mají.

 

Kunšteková dále přečetla desetibodový program tlumočený zástupcem předsedy Kurdské obce v Německu, Mehmetem Tanriverdim, který požaduje: stáhnutí turecké armády z okupovaných území, vznik bezletové zóny nad severní Sýrií a vznik ochranné pozemní zóny u hranic s Tureckem, vznik mezinárodního tribunálu pro turecké válečné zločiny, úplný a okamžitý zákaz vývozu zbraní, zavedení ekonomických sankcí proti Turecku, vypovězení evropsko-turecké smlouvy o uprchlících, pozastavení členství Turecka v NATO, celoevropský bojkot turecké turistiky, konec celní unie EU a Turecka a konec operací Hermes.

 

Po těchto projevech přijatých potleskem se účastníci vydali na pochod ulicí Na Příkopech k Můstku a dále po Václavskému náměstí až před pomník sv. Václava. Zde se opět ujali slova řečníci. Z kurdské komunity podruhé vystoupil Rachid Khalil společně s Martinem Karimem a Tahsinem Housseinem. Zmínili příklady fašistických metod utlačování Kurdů Erodganovým režimem, který vedle tisíců dalších politických vězňů nyní vězní i 20 poslanců levicové pro-kurdské Lidové demokratické strany HPD. V Sýrii zase Erdogan proti Kurdům použil bomby se zakázaným hořlavým bílým fosforem a nechal surově zavraždit progresivní političku Hevrin Chalafovou. Řečníci připomněli i starší zločiny tureckého státu, například genocidní masakry kurdských žen a dětí v Dersimu z let 1937-1938. V souvislosti s již zmíněnou rezolucí americké sněmovny o arménské genocidě položili řečníci otázku, zda chce svět čekat zase 100 let, než uzná nynější turecké zločiny proti Kurdům.

 

Před Koněm dále vystoupilo i několik politiků – (neúspěšný) lidovecký kandidát do senátu Hayato Okamura, stávající předseda senátorského klubu KDU-ČSL Petr Šilar a předseda Pirátské strany a poslanec Ivan Bartoš. První z nich vyjádřil sympatie Kurdům z pozic křesťanského humanismu, Šilar vzpomněl svoji cestu do Arménie, kde mluvil s potomky přeživších genocidy, Bartoš zmínil diplomatické úsilí řešení celé situace, kdy nicméně konstatoval, že diplomacie v podstatě selhala. Zmínil i nedávné tlaky ministerstva zahraničí pro ti přítomnosti kanceláře YPG v Praze, která také nakonec byla uzavřena. Kurdští zástupci nicméně výslovně zmínili prokurdské pozice Pirátské strany v ČR a také stanovisko prezidenta Zemana a poděkovali za ně, stejně jako za rezoluci odsuzující invazi, kterou přijali poslanci sněmovny PČR.

 

Zástupci české kurdské komunity také ocenili celkově vstřícný postoj české veřejnosti a jejich sympatie boji Kurdů proti tureckým agresorům a „syrským“ džihádistům. Ty se projevují i velkým počtem solidárních akcí, z nichž největší svolané Výborem na obranu revoluce v Rojavě se 16. října zúčastnilo v Praze a Brně na 1200 účastníků. Další akce se pak v nejbližší době připravují.