Včera to bylo právě 70. let, kdy nacisté vypálili a postupně srovnali se zemí českou obec Lidice, povraždili mužskou část jejího obyvatelstva, ženy odvlekli do koncentračních táborů a děti z menší části umístili na „převýchovu“ do německých rodin a z větší části pak poslali na smrt do plynových komor. Tento zločin, kterému padlo celkově za oběť 340 osob, se udál v odplatu za úspěšný atentát československého odboje na zastupujícího říšského protektora Heydricha, se kterým ovšem obyvatelé Lidic neměli nic společného. Členové a členky Nové antikapitalistické levice si kulaté výročí hrůzné události připomněli právě výletem do Lidic.

Nedělní pěší pochod z Prahy do Lidic jsme se rozhodli zahájit ve čtvrt na deset ráno na tramvajové konečné Divoká Šárka na severozápadním okraji Prahy. Od cíle našeho výletu nás v tu chvíli dělilo necelých20 kilometrůtrasy vedoucí úchvatnou skalní soutěskou Šáreckého údolí, mírným výšlapem k Nebušicím, přes Přední Kopaninu, Hájem po červené turistické značce na Tuchoměřice a odtud již po zelené přes středočeské vesnice Středokluky, Běloky a Makotřasy až do Lidic.

Mírný leč vytrvalý déšť padající po celý den ze zachmuřené, nevlídné oblohy měl nepochybně lví podíl na tom, že jsme se ráno sešli v poněkud komornějším počtu. Na dobré náladě ani na výletnickém elánu nám to ale neubralo a od začátku jsme nasadili slušné tempo slibující brzký příchod do cílové destinace v lidickém pietním území.

Vyhnutí se zbytečnému zdržování nemělo v žádném případě za účel zajistit naši účast na oficialitách, které od rána v Lidicích probíhaly. Po setkání s „formáty“ typu Nečase, Vondry nebo Duky opravdu nikdo z nás netoužil. Rozhodli jsme se však pro dřívější návrat do Prahy, neboť jsme měli v úmyslu ještě společně posedět a pobavit se více o historických událostech vážících se k našemu výročí. Společnici na cestu nám dělala vlajka naší organizace, v jejímž držení jsme se střídali.

Během cesty jsme měli možnost krátce se zastavit v Přední Kopanině u románské rotundy sv. Máří Magdaleny, historicky prvně zmiňované jako farní kostel v papežských Registrech z roku 1352, sledovat provoz na ruzyňském letišti (očekávajícím pojmenování po známém, nedávno zesnulém českém propagátorovi aviatiky nad Bělehradem) a „kochat“ se podnikatelským barokem, které stále více mění tvář obcí zejména poblíž velkých měst.

 samotných Lidicích jsme byli příjemně překvapeni, že i přes stále hustší déšť si kulaté výročí masakru a zničení obce připomnělo nemálo českých občanů i návštěvníků ze zahraničí. U kříže s trnovou korunou vyznačující masový hrob popravených lidických mužů se shromáždilo nespočet věnců a květinových darů od různých institucí, mj. od Lidické iniciativy z Brém, která se především zásluhou tamního biskupa evangelické církve, Ernsta Uhla, věnuje uchovávání odkazu Lidic a boji za mír a porozumění mezi národy již od roku 1979. Za NAL položila k pomníku dětských obětí války sochařky Marie Uchytilové kytici rudých růží Lenka Světlá.

Krátce jsme si prohlédli i další pamětihodnosti pietního území – základy zbouraných budov obce, obnovený růžový sad s 21 tisíci rostlinami a umělecká díla sochařů Karla Lidického, Karla Hladíka a Bedřicha Stefana včetně půlkruhového pomníku obcím a městům, které za 2. světové války postihla z vůle nacistů podobná destrukce jako Lidice (Varšava, Coventry, Stalingrad, Oradour-sur-Glane, Marzabotto a další). Pak jsme se vydali autobusem zpět do Prahy, kde jsme podle svého plánu již v suchu a teple společně diskutovali o důvodech a provedení atentátu na Heydricha, významu různých složek odboje a také filmových zpracování tragických událostí a bojů druhé světové války. Zločiny nacistů a utrpení jejich obětí – a zdaleka nejen z období 2. světové války – nesmí být nikdy zapomenuty a NAL je hrdá na to, že si je po Žitavě a Letech připomněla důstojnou formou rovněž v Lidicích.