Jiří Paroubek zhnědl. A nemám nyní na mysli snědou barvu jeho pleti, která mně osobně na něm vadí nejméně, ale mohla by mu v budoucnu přinést nepříjemnosti, bude-li naplněn program, který se svou stranou „Národní socialisté – levice 21. století (NS – LEV 21)“ hlásá. Při oslavách Svátku práce v Ústí nad Labem, které pojala Paroubkova strana ve velkém stylu a nutno říci, že akce vzbudila značný zájem a pozornost obyvatel, k hlavním heslům patřila „Čisté Ústí!“ a „Vyčistit město od nepřizpůsobivých!“ Tyto slogany se skvěly na rozdávaných letácích, na plakátech a najdeme je dokonce i na ústeckých billboardech. Dodávám, že asi nejzajímavějšími „agitačními“ materiály Paroubkovy strany na prvomájové veselici v Ústí nad Labem byly dvě pohlednice, z nichž na jedné je Jiří Paroubek a jeho podpis, na druhé Paroubek se svou manželkou Petrou, ovšem bez jakéhokoli sloganu, popisu, znaku strany. Co má takový materiál voličům říci, nevím. Že by prototyp spokojených obyvatel vyčištěného Ústí? (Přičemž prezentované internetové stránky http://www.cisteusti.cz nefungují!)

Jsem socialista?

Ve svém letáku Jiří Paroubek píše: „Jsem socialista… Váš hlas pro LEV 21 a pro mě osobně tedy vůbec nebude hlasem pro levici ztraceným.“ I svou prvomájovou veselici v Ústí vystrojil Paroubek v „socialistickém“ duchu, nicméně v duchu trochu jiného pojetí socialismu, než jaké nyní vyznává. Možno říci, v duchu nostalgie po ČSSR 80. let, s tehdejší muzikou a s nezbytným výčepem piva. Kultuře bylo „učiněno zadost“ tím, že pomník Bedřicha Smetany posloužil jako podstavec pro uchycení altánku pro zvukaře, vyluzujícího z reproduktorů hlasitou hudbu, nad níž by asi Smetana kroutil hlavou.
NS – LEV 21 se rozhodla hrát před volbami do Evropského parlamentu (EP) na rasistickou notu a obrátit „hněv lidu“ na „nepřizpůsobivé“, v ústeckém prostředí samozřejmě na cikány, ačkoli toto označení, stejně jako „politicky korektní“ synonymum Romové (automatická kontrola pravopisu v počítači mi jej – na rozdíl ode slov „cikáni“ a „cigáni“ podtrhává jako chybu), uváděno není. Tato strana ve svém „boji proti nepřizpůsobivým“ ovšem není sama. „Anticiganismus“ je tradičně tématem číslo jedna Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), která však před volbami do EP klade důraz spíše na odpor proti Evropské unii a euru. DSSS pořádala ostatně své celorepublikové prvomájové shromáždění v Ústí nad Labem jen kousek od shromáždění Paroubkova, i když až po jeho skončení. DSSS se také podařil husarský kousek, když díky jejímu setkání asi 250 příznivců (předem deklarovaná účast byla 500 lidí) byla neprodyšně policejně uzavřena půlka centra města a v celém stotisícovém krajském městě nejezdily po celý den trolejbusy. Náklady těchto naprosto přehnaných a z velké části zbytečných opatření samozřejmě nenesla DSSS ani v nejmenším.

Paroubek, Okamura, Zifčák i Vandas – „sociální“ rasisté

Politické strany a hnutí se předhánějí v tom, jak získat voliče, z velké části Evropskou unií znechucené a k ní lhostejné, o čemž svědčí nízká účast v minulých volbách do EP i odhady účasti budoucí. Do popředí vystupuje deklarovaný boj za národní svébytnost, národní tradice, proti multikulturalismu, proti přistěhovalcům a „nepřizpůsobivým“. Za pozornost stojí, že pozitivní program, tedy to, co strany a hnutí samy nabízejí, je jaksi stranou pozornosti a hlavní roli hraje negativismus. V boji proti „nepřizpůsobivým“ předehnaly DSSS kromě Paroubkových „národních socialistů“ i další strany a hnutí, především „Úsvit přímé demokracie“ Tomia Okamury. Ten v dubnu zaujal kampaní „Práci našim, ne přistěhovalcům“ s motivem bílé ovce, kopající do černé. Snad je to symbolické, že občané jsou přirovnáváni k ovcím, že jsou občané nahrazováni „ovčany“. Tato kampaň není vůbec originální, už v srpnu 2008 ji v ČR prezentovala nebožka Národní strana. A v únoru 2014 také k referendu o imigraci Švýcarská lidová strana. I v Praze dnes nalezneme billboardy Úsvitu s heslem „Práci našim občanům, ne imigrantům“. Zpodobněny u něj nejsou ovce, nýbrž Tomio Okamura s doktorkou Kateřinou Radostovou. Nabízejí se názvy jiných zvířat, k nimž by mohli být přirovnáni. (Obzvlášť od Tomia Okamury je pokřik proti imigrantům komický, to je přeci „Čech jak poleno“…)
Jednou z rasisticky naladěných skupinek, usilujících o své místo v Evropském parlamentu, je i „Hnutí sociálně slabých“ vedené někdejším agentem Státní bezpečnosti a představitelem „zabitého studenta Šmída“ v Praze na Národní třídě 17. listopadu 1989 Ludvíkem Zifčákem, později vůdcem nepočetné a neregistrované „Komunistické strany Československa – Československé strany práce“, blízké maoismu. Ve svém současném hnutí už se Zifčák ke komunismu nezná, zato hlásá nepokrytý rasismus: „Odmítáme zvýhodňování občanů na základě barvy pleti. … Sociální dávky musí být předmětem pomoci v tíživé životní situaci, nikoliv cílem k pohodlnému parazitování na úkor slušných lidí.“ Jako by cikáni na základě své barvy pleti byli v ČR zvýhodňováni. Znají vůbec zifčákovci nějaké cikány a znají vůbec české zákonodárství? Nalézají v něm někde, že cikánská menšina má větší práva než majorita? Je jistě zajímavé, že ani zifčákovci, ani ostatní odpůrci „zvýhodňování na základě barvy pleti“ neuvádějí konkrétní příklady, kdy a kde jsou cikáni zvýhodňováni před ostatními. Naopak, jestliže existuje v ČR zvýhodňování na základě barvy pleti, pak je to zvýhodňování PRO BÍLÉ. A ještě od bývalého (formálního) komunisty Ludvíka Zifčáka a jeho soukmenovců: „Vypovědět ilegální přistěhovalce. Nepřejeme si zemi plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu apod.“ (Komické od člověka, který v žoldu Sovětského svazu pracoval…) „Jsme si vědomi, že kultura našeho státu, jakož i celé Evropy, stojí na řecko-římské kultuře a křesťanství. Škody v myšlení lidí našeho národa má na svědomí úmyslný odklon od výše zmíněné anticko-křesťanské kultury a jejích morálních hodnot.“ Zajímavý posun od (dříve Zifčákem adorovaného) marxismu-leninismu. Kdo by měl zájem o pokračování podobných (bez)myšlenkových výlevů, nechť se podívá na http://www.hnutisocialneslabych.cz/.
Z výše uvedeného vidíme, že NS – LEV 21 má ve svém rasistickém tažení spojence. Nicméně, u DSSS nevím, do jaké míry brát její „obranu českých národních zájmů“ vážně, když jejím partnerem je Národně demokratická strana Německa (NPD), používající jako jeden ze svých symbolů černo-bílo-červenou vlajku (trikoloru Velkoněmecké říše v l. 1933 – 1945) a chápající „české národní zájmy“ zřejmě v duchu tradic tohoto období, tedy jako kombinaci poněmčení, vysídlení a vyhlazení…

Nic než národ

Kdo jsou to vlastně Paroubkovi takzvaní „národní socialisté“? Na svých stránkách http://www.nslev21.cz publikují rozsáhlý, 170stránkový dlouhodobý program. Deklarují mimo jiné, že „naše strana vychází z myšlenek a politického odkazu prezidentů Masaryka a Beneše.“ Vylož si to, jak chceš, milý čtenáři, ale neodmyslitelným odkazem Masaryka a Beneše zůstává i nejméně 119 zabitých a téměř 400 zraněných při 84 prokázaných bodákových útocích a střelbě četnictva, policie a vojska do lidu za předmnichovské republiky. (Viz J. Obzina: Leninské pojetí politiky a kritika „humanitní demokracie“, Academia, Praha 1981, s. 181)
Po politické emigraci Jiřího Paroubka ze sociální demokracie k národním socialistům byly zveřejněny „Ideové a programové zásady národních socialistů“. Rozhodně stojí za pozornost, za zamyšlení, a v neposlední řadě za srovnání s programovými dokumenty Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM).
„Strana byla vždy vlastenecká a odmítala materialismus a marxismus jako cizí českému národu. Důraz vždy kladla na mravní, duchovní a etické hodnoty“, uvádí se v úvodu dokumentu. Pokud je materialismus a marxismus „českému národu cizí“, co je mu vlastní? A může být nějaký světový názor, nějaká ideologie v kapitalismu „národu vlastní“ a „národu cizí“? Připustíme-li, že ano, pak musíme také připustit, že celý národ smýšlí stejně, že jeho příslušníci smýšlejí stejně nebo podobně bez ohledu na své sociální (třídní) postavení, jen díky své příslušnosti ke „svému národu“, díky jakýmsi obecným „národním vlastnostem“, „národnímu duchu“. To se nám snaží namluvit dnešní národní socialisté. To se nám snažili namluvit i němečtí tzv. nacionální socialisté – fašisté. Dvě podoby téhož nacionalismu, téže sociální demagogie. Opravdu si může občan se zdravým rozumem myslet, že uhlobaron chápe své „národní zájmy“ stejně jako tovární dělník, jako posunovač u dráhy, jako uklízečka? Lze si při zachování soudnosti namlouvat, že je-li cizí marxismus uhlobaronovi, protože ohrožuje jeho soukromé vlastnictví, zdroj jeho blahobytného života na úkor většiny společnosti, je stejně tak cizí dělníkovi, jehož chce pozvednout od živoření ve věčných existenčních obavách k blahobytu a k opravdovému podílu na řízení ekonomiky a celé společnosti?
Jaké „mravní, duchovní a etické hodnoty“ nám páni národní socialisté předhazují, materialismus a marxismus odmítajíce? Usilují o „mravně, duchovně a eticky hodnotný“ podíl na vládě v kapitalistickém státě, umožňující jim pohodlné živobytí na úkor většiny, jejímiž „zájmy“ se neustále ohánějí! O nic jiného!
Jak připomíná program současné „levice 21. století“, heslem národních socialistů bylo už v minulosti „Rovnost národů a rovnost v národě!“ Jak tohoto ušlechtilého cíle chtějí páni národní socialisté dosáhnout, to si nechávají pro sebe (nebo sami nevědí), žvaníce neurčitě o potřebě „mravně a hmotně povznést člověka a cestou včasných, postupných, permanentních a někdy třeba i relativně malých reforem předcházet větším otřesům ve společnosti a revolucím“. Snad jim jde o to, aby velkokapitalista mohl v krásné, ušlechtilé rovnosti, ruku v ruce se svým sluhou hájit své „národní zájmy“, aby „představitelé českého národa“ mohli „se sobě rovným americkým národem“ podepisovat smlouvy o umístění US základen na českém území a posílat jiným „sobě rovným národům“ na pomoc vojáky k potlačení povstání zavánějících nebezpečím „národu cizího materialismu a marxismu“!

Reformistický „socialismus“

„Požadavek sociální spravedlnosti, který si vepsali do svého štítu socialisté všech národů, směrů a odstínů, má výsostně mravní a etický rozměr.“ To je nesporná pravda, ale jen někteří socialisté došli tak daleko, že si troufli vepsat do štítu i způsob, jak sociální spravedlnosti dosáhnout, a dokonce pak ve velké části světa k její realizaci budováním socialistické společnosti (bez soukromého vlastnictví výrobních prostředků, zdroje vykořisťování) přikročit. Ostatní „socialisté“, včetně „národních“, pak ovšem nemohli a dodnes nemohou této nejúspěšnější části roztříštěného socialistického hnutí, komunistům, přijít na jméno a dělali vše pro to, aby přispěli k jejich pádu. Pro národní socialisty to platí bezezbytku.
„Náš socialismus je tedy evoluční neboli reformistický“, přiznávají národní socialisté. Díky jim za to, že našli odvahu to přiznat, na rozdíl od teoretiků dnešní KSČM. „Proto, jako přesvědčení stoupenci evropského sociálního státu, prosazujeme a budeme i v budoucnu prosazovat principy solidarity a sociální soudržnosti.“ Na to kapitalisté jistě uslyší a budou solidární a sociálně soudržní! Sice jenom mezi sebou navzájem, ale o tom pomlčme…
„Na programy sociální soudržnosti může vydělat pouze efektivně se rozvíjející ekonomika, sociálně tržní ekonomika.“ Ukažte mi takovou, páni národní socialisté! Považujete za náhodné, že všechny „sociální státy“ s bezplatným školstvím, zdravotnictvím, dostupným levným bydlením, zkrátka s obstojnou životní úrovní námezdně pracujících, vznikly v době existence silného SSSR a socialistického tábora a po jeho pádu postupně ustupují protilidovým, asociálním „reformám“? „Nejblíže máme historicky i v současné době k politice britské Labour Party…“, přiznáváte. Chcete nás rozesmát tvrzením, že ve Spojeném království existuje pod vedením této „socialistické“ strany „efektivně se rozvíjející ekonomika, sociálně tržní ekonomika“? V zemi, kde je velká část obyvatelstva vděčna, že zde nejsou tuhé mrazy, protože by nikdy neměla peníze na topení a umrzla by…?
„Národní socialisté – levice 21. století“ se ve svém programu hlásí ke členství v NATO a EU a odmítají antiklerikalismus, i když členství ve své straně „vírou v Boha nepodmiňují“. Shrňme to: věřte v boha nebo alespoň buďte bohabojně pokorní, důvěřujte NATO a EU, volte pro své dobro národní socialisty a odmítejte zlo marxismu! Je náhodné, že podobnými slovy lze shrnout program všech českých politických stran od „Dělnické strany sociální spravedlnosti“, TOP09 či ODS po sociální demokracii a „Národní socialisty – levici 21. století“? Jistě, že to náhodné není! Je to zcela zákonité. Způsoby obhajoby panství kapitálu musí být pro svou maximální účinnost nanejvýš rozmanité. Stačilo by říci, „drž hubu a makej“. Bylo by to totéž, ale politickou sílu s takto formulovaným programem by až na pár masochistů nikdo nepodporoval.

Národní socialisté včera, dnes – a zítra?

Národně socialistická strana má své dějiny, k nimž se dnešní Paroubkova partaj hlásí. Ve svém programu z r. 1933 hlásala tato strana „spolupráci tříd a nenáhlou, vývoji přiměřenou změnu soudobé společenské organizace v organizaci novou, socialismu odpovídající, socialistickou.“ (Program a zásady Čs. strany národně socialistické, Praha 1933, s. 59) V r. 1947 národní socialisté tvrdili, že jejich strana „nikoho ze socialismu nevylučuje, naopak, chce pro socialismus získat lidi všech tříd.“ (Návrh programu Čs. strany nár. soc. pro XIV. valný sjezd, Praha 1947, s. 22) Vidíme, že z odkazu svých nechvalně známých předků vycházejí národní socialisté i dnes, ačkoli o třídách již nemluví, protože to „vyšlo z módy“. Už vidím, jak pro socialismus horují velkokapitalisté Kellner, Bakala, Babiš, Jančura a jim podobní. I když, proč ne – mají-li se k němu jen slovně přihlásit, aniž by to ohrozilo jejich majetek…
Je škoda, že paroubkovci nepřipomínají jinou část dějin své strany, její program z r. 1918: „Politický zápas čs. socialistů uvnitř vlastního národa je založen na třídním rozporu mezi třídou vykořisťujících a vykořisťovaných… Základem obou je soukromé vlastnictví k výrobním prostředkům… A nemění ničeho na onom faktu existence těch, kteří nevlastníce kapitál náležejí buď svým vysokým příjmem a sociálním postavením ke třídě prvé, nebo existence oněch, kteří svými důchody z vlastní práce náležejí hospodářsky ke třídě druhé, ale sociálními předsudky tíhnou ke třídě první… V kapitalistickém řádu tudíž není žádné skutečné svobody a rovnoprávnosti, poněvadž není pro ni hospodářských záruk ani pro národy, ani pro jednotlivce v národech.“ (Program Čs. strany socialistické, přijatý na VIII. valném sjezdu, Praha 1918) Tehdy měla strana revoluční program, ale oportunistickou praxi. V ostatních obdobích byla oportunistická praxe v souladu s oportunistickým programem.

Co na to klasikové?

V hodnocení teorie a praxe českých národních socialistů minulosti i současnosti, ale bohužel i většinového proudu Komunistické strany Čech a Moravy a České strany sociálně demokratické, jsou i po neuvěřitelných 166 letech od svého napsání aktuální slova Karla Marxe a Bedřicha Engelse, jimiž ve svém Manifestu komunistické strany tepali „Konzervativní aneb buržoazní socialismus“: „…Ale změnou materiálních životních poměrů nemíní tento socialismus nikterak odstranění buržoazních výrobních vztahů, které je možné pouze cestou revoluční, nýbrž administrativní reformy, které by byly provedeny na podkladě těchto výrobních vztahů a tudíž by nic neměnily na poměru mezi kapitálem a námezdní prací, nýbrž by v nejlepším případě zmenšovaly buržoazii náklady na její panování a zjednodušovaly by její státní hospodářství.
Pravého svého výrazu nabývá buržoazní socialismus teprve tam, kde se stává pouhou řečnickou ozdobou.
Volný obchod! v zájmu pracující třídy; ochranná cla! v zájmu pracující třídy; věznice se samovazbou! v zájmu pracující třídy; to jest poslední, jedině vážně míněné slovo buržoazního socialismu.
Socialismus buržoazie tkví právě v tvrzení, že měšťák je měšťákem – v zájmu pracující třídy.“ (K. Marx, B. Engels: Manifest komunistické strany, Svoboda, Praha 1946, s. 66)

Nic než nezbytnost revoluční strany

Buržoazie, vládnoucí třída vlastníků výrobních prostředků, má mnoho politických stran. Staré zanikají a nové se rodí, jejich názvy se mění, ale jejich podstata je stále táž: zachránit stávající společenskou-ekonomickou formaci před vítězstvím socialismu, jehož nevyhnutelný nástup pro zachování samotné existence lidské společnosti je vědecky podložen.
To, že je vítězství socialismu historicky nevyhnutelné, ještě neznamená, že lze se založenýma rukama čekat, až přijde samo. V takovém případě může dřív lidstvo smést jaderná válka nebo ekologická katastrofa. Má-li se proletariát a jeho spojenci úspěšně organizovat pro boj za své zájmy, socialismus, potřebuje ovšem také svou politickou stranu. Ne mnoho stran, ale stranu jedinou. Jelikož je jen jediný vědecký světový názor, marxismus-leninismus, je zapotřebí také jen jediné revoluční, marxisticko-leninské politické strany – strany komunistické (důležitější je ovšem obsah než název!). Jenže… Srovnejte výše kritizovaný program „Národních socialistů – levice 21. století“ s výplody teoretiků KSČM! Národní socialisté odmítají marxismus a materialismus, KSČM se k němu hlásí. To je jediná, ovšem čistě formální odlišnost, zbytek programu je prakticky stejný! Ano, programová východiska NS – LEV 21 a KSČM jsou téměř jedno a totéž, včetně historického odkazu k „socialistům“ Masarykovi, Benešovi či Horákové…!
Nebude-li se KSČM (a kterákoli jiná politická síla považující se za komunistickou či radikálně levicovou, antikapitalistickou) odlišovat svým charakterem od reformistických stran, může jí jakákoli nová strana přinést zásadní neúspěch, přebrat voliče a sympatizanty, bude-li mít lepší a důvtipnější volební kampaň, zkrátka bude-li lépe nabízet stejné zboží. To jsou zkrátka ty tržní principy, k nimž se teoretici „moderního socialismu“ (odsouzeného Marxem a Engelsem už v r. 1848) hlásí!