Malinkatá hrudka, která se nezmohla ani na kousek DNA, s výrůstky na svém povrchu, která by se musela zvětšit tisíckrát, aby se dostala na hranici viditelnosti lidským okem, ovládla světové trhy, vlády, monotematizovala média, paralyzovala osobní dopravu, vyprázdnila školy a zavřela milióny lidí doma. Docela dobré pro sci-fi, ale bohužel to je naše každodenní globální realita předjaří 2020.

Nebojte, nebudu psát o tom, kdy a kde se vir SARS-CoV-19 objevil, jaké jsou další prognózy jeho šíření nebo zastavení. Nejsem patolog, ani imunolog, nejsem dokonce ani lékař, ale jsem doktor, tak mi věřte. To je samozřejmě nadsázka, ale mohl by se do ní schovat fakt, že když se naučíte dívat na svět přes zvětšovací sklo marxistické dialektiky, vidíte logická propojení mezi fenomény a kontextem, jejich příčiny, a pak třeba dokážete i dedukovat následky a jejich pravděpodobnost.

V minulých letech a desetiletích prošla řada děsivých epidemií, ale ani jedna nemobilizovala státní aparáty, ani společnost, ať už to bylo AIDS, ebola, španělská chřipka nebo SARS. Opakující se přírodní katastrofy, vyvolané třeba hurikány, maximálně vybičují místní vlády, aby vyzvali obyvatele k zabednění domů. Ani radikální změny životního prostředí vyvolané lidskou aktivitou, které jsou devastující na mnoha místech Země (na mnohých budou devastující velmi záhy), nemobilizovaly a nemobilizují krom relativně malé skupiny vědců a aktivistů také nikoho z těch, kteří sedí na klíčových pozicích. Malá Gréta může dupat, jak chce. Není nebezpečná ziskům. Naopak zapadá do panoptika mocných.

Stejně tak válečné konflikty, shromažďování bohatství ve stále menším počtu rukou, zhoršující se pracovní podmínky, počet hladovějících dětí, nic z toho s globální společností ani nehnulo. Když se někteří začnou ozývat, tak se nad nimi obvykle mávne rukou jako nad nějakými bloudy s tím, že přece show must go on, neboli nemůžeme ohrozit ekonomické toky. Opravdu chcete bezuhlíkové technologie? Víte, co vás to každého bude stát? Tak si to rozmyslete. Takový přístup se objevil již s prvními informacemi z Číny, že nový koronavirus (pojmenovaný SARS-CoV-2, způsobující nemoc COVID-19) se šíří geometrickou řadou a je třeba proti němu zavést razantní opatření, protože některé skupiny obyvatelstva ohrožuje na životě, ať už mají imunitu oslabenou z jakéhokoliv důvodu. Tehdy kvákala řada bohorovných chytráků západní nadcivilizace a s úsměvem všemocného moudře kázala, že něco takového může postihnout jenom takové vidláky, jako jsou v Číně, a karanténa? Tak to už vůbec ne. To přece u nás, ve svobodomyslném světě není možné. Jenom diktátor může zavřít lidi doma, uzavřít města. My se přeci budeme pohybovat, kam chceme, jak chceme a kdy chceme. Že ve Wu-chanu postavili moderní velkokapacitní lékařská zařízení během pár týdnů? Výsledek teroru komunistických diktátorů a laciné otrocké pracovní síly. Řada těch, kterým čínské podniky (také kapitalistické) stojí v cestě a konkurují jim, se docela radovala a hystericky vykřikovala, že nic z Číny se nemá nakupovat a mnula si rukama nad tím, že aspoň na chvíli bude mít možná Čína jiné starosti. Vir pro ně představoval páku k tomu, aby čínská ekonomika oslabila. Když se vir začal šířit v Itálii, humor je přešel. Najednou se ukázalo, na jak vratkých nohách celý systém i jejich argumentace stojí.

Zde si dovolím malou odbočku. Současný kapitalismus je na hraně krize. To není nějaké zaklínadlo nebo zbožné přání. Odpovídají tomu všechny ukazatele jako je státní i osobní zadluženost, propadající se cena práce, zhoršování pracovních podmínek i reálných mezd, koncentrace kapitálu, ale také výkyvy burzovních obchodů. Každou chvíli nejrůznější korporáty dostávají finanční injekce z peněz daňových poplatníků. Každou chvíli vzplane válečný konflikt. To vše doprovází propad morálky, vzdělání, kultury, plošných služeb apod. Krize ke kapitalismu patří, je jeho produktem, jeho součástí. Průměrně každé dvě generace se systém dostane do hluboké krize. Tehdy je třeba část kapitálu znehodnotit a začít znovu vydělávat, začít novou etapu konjunktury.

To samozřejmě neznamená, že bohatí rozdají chudým a jedou nanovo. Tento proces doprovází ohromné množství obětí, naráží do sebe titáni světové ekonomiky i politiky a na účet pracujících. Je zřejmé, že i my dnes jsme velmi blízko krizi systému. Někdy je tento proces označován jako kolaps komplexních společností, ale to je do určité míry zavádějící. Matematicky je však možné prokázat, že žádný systém postavený na hromadění zisku nevydrží na věky, že se začne hroutit poté, co se dostane do svého zenitu. I tento bod je vypočitatelný. Naše společnost je velmi blízko tomuto bodu.

Ti, kteří systém podporují, nedokáží krizi, kolaps, chcete-li, odvrátit, i když vědí, že bouchá na dveře. Maximálně jej oddálí. Krize je zákonitá. Problém je ten, že nikdy nevíme, co bude spouštěčem, kdy se lavina utrhne, ale hlavně, co bude potom? Jediným lékem, jediným možným prostředkem, jak předejít dopadům krize, a co také představitele kapitálu děsí, je organizované, uvědomělé, lidové, revoluční, odhodlané hnutí. Pokud se docílí takového stavu, je s kapitalismem amen. Kapitalisté už to několikrát zažili a vědí, že je to možné. Bohužel si vzali z historie lepší poučení než my. Dobře věří, že je to reálná možnost. Oni se bojí našeho možného vítězství. My dnes paradoxně a hloupě na vlastní vítězství nesázíme. Bojíme se prohry.

O krizi se mluví v ekonomických  i politických kruzích stále častěji. Vlastně už je očekávána. Spouštěčem mohla být migrační krize. Koronavirus rozhodně udělal čáru přes rozpočet Erdoganovi a jeho spojencům. Iniciátorem krize mohlo být sražení ceny ropy, ale také se překrylo s vyhlášením pandemie.

Pojďme zpět k viru. Uvědomme si, že USA, Kanada, země EU a Austrálie jsou nejbohatšími státy v historii. Kapitál, který je soustředěný v těchto zemích v kombinaci s HDP, který se v nich produkuje, nemá obdoby. A v těchto zemích žije množství lidí, kteří nedosáhnou na základní lékařskou péči. Např. v USA mnoho lidí k lékaři ani nepůjde, protože nemá na vyšetření, nebo si počká, až už nebude zbytí. Proto v USA se prozatím testuje 5 lidí z miliónu (0,0005 %). Dokonce Trump (tisková konference 14.3.) na základě systematického tlaku lidového hnutí okolo Sanderse, mladých lidí do 40 let, ale také strachu ze šíření infekce, vyhlásil, že všichni Američané budou testováni zdarma na účet federálních rezerv. V ČR a jiných zemích se můžete jít vyšetřit do soukromé laboratoře za peníze. Chceš si být jistý? Zaplať. I kdyby vyšetření stálo pár korun, pro řadu lidí je to limitující faktor. Podstata je zrůdná! Stačí si jenom uvědomit, pro kolik z nás je přijatelnější dovolená než nemocenská. Naopak v Číně je veškerá lékařská pomoc spojená s virem zadarmo. Roušky si můžete odebrat na občanku v automatech na ulici. Je povinnost ochranné pomůcky používat. Byly také zavřeny veškeré výrobní jednotky, které neprodukují strategicky důležité komodity. Boj proti viru dostal přednost před businessem (a to jsou v Číně jenom residua socialismu).

Naprosto příkladným způsobem prevence jsou kroky přijaté v KLDR. Krom přerušení letecké a železniční dopravy do a ze země, byli umístěni do měsíční karantény všichni cizinci nacházející se v zemi. Následně jim byl nabídnut přesun do Vladivostoku. Je povinné nosit roušky, probíhá pravidelná desinfekce veřejných prostor, posílena byla hromadná doprava, aby se omezil těsný kontakt cestujících. Probíhá systematická osvěta. V KLDR nebyl zaznamenán ani jeden případ chřipky vyvolané inkriminovaným virem.

Do nedávna nám taková opatření připadala přemrštěná, ale s pohledem na křivky ilustrující nárůst postižených a zemřelých, už bychom asi neargumentovali jako ještě před pár dny:

„koupil jsem zájezd do Itálie, jsem svobodný občan, přece jim ty peníze nenechám. Tak si přivezu chřipku, no a co?“ Peníze se staly měřítkem všeho. Mít finanční ztrátu je horší než si přivézt choleru.

Dlouho se váhalo se zavedením karanténních opatření. Evropě trvalo prakticky měsíc, než začala konat. Zodpovědnost byla kladena na každého jedince zvlášť. Stát nic neřešil. Rozhodování na základě následků, a to ještě opožděně. Prevence doslova nulová. Hrůza z toho, co bude s ekonomikou, byla rozhodující. Ale velmi rychle se prokázalo, že tyto super státy, které si nechtějí tzv. nechat rozleptat svoji skvělou kulturu,  nejsou schopné postarat se o nárůst nemocných řádově ve stovkách, maximálně tisícovkách, mají zdravotnický systém, který kolabuje již při mírně zvýšené zátěži, že vlastně nikdo neví, co má dělat, když se objeví nakažlivá nemoc. Kolik peněz teče do výzkumných grantů a projektů, jaké zisky vykazují farmaceutické firmy, firmy obchodující s lékařskou technikou, pojišťovny? Ale pracujícím se jenom hází popel do očí.

Najednou bylo zřejmé, že vir je schopen systém totálně rozleptat. Nespokojenost lidí, nebezpečí, že může onemocnět každý bez ohledu na ekonomický status, byl najednou silnější než argumenty podporující dosavadní status quo, který je tak křehký, že se vymyká spolehlivé kontrole. Zavedení výjimečného stavu, karantény nebo jiné omezení pohybu lidí je samozřejmě v dané situaci nutné a omezuje šíření viru, ale pro evropské vlády je to z nouze cnost. Tímto způsobem je možné situaci na trzích opět kontrolovat.

Zdá se vám to nelogické? Naopak. Vše do sebe pěkně zapadá a výlevy principála Hrušínského, že mu jde vláda po krku, jsou sice pitomé, ale nejsou úplně od věci. Sice nikdo jemu osobně po krku nejde, ale efekt zablokování některých ekonomických zdrojů a toků samozřejmě způsobí krachy mnoha firem. Kdo z malých podnikatelů má rezervy na celý měsíc nebo i více? Tento efekt je patrný hlavně v turistickém ruchu, letecké dopravě apod. Již z dnešních zpráv je zřejmé, že mnoho zaměstnanců ohromných korporací se ocitne na ulici, zatímco firma jako taková bude požadovat dotace od státu (např. Lufthansa).

Pandemie může deaktivovat celé země. Dokonce probleskují zprávy o tom, že se jedná o laboratorní vir. Ať tak či onak, epidemie způsobí, že část kapitálu bude znehodnocena, a vytvoří se trocha místa navíc pro ty, co přežijí. Zase bude příležitost zaplňovat trh. Krize se možná trochu oddálí. Velké banky, které půjčovaly s pokračující krizí i se záporným úrokem (to se samozřejmě netýká malých dlužníků), budou opět moci rozpohybovat své zdroje. Navíc jakýkoliv problém, jenž se objeví v životě pracujícího člověka – ať už to bude ztráta příjmů, ztráty vzniklé krachem některých společností – se svede na svatou válku s virem. K tomu člověk uvězněný pod pokutou doma se jen těžko může nějak smysluplně bránit. Pro jistotu znovu zdůrazňuji, že rozhodně podporuji omezení pohybu v situaci, kdy je jasné, že vir se může velmi rychle šířit.

Uvažuji však o tom, kdyby se podobná situace stala v jiném typu společnosti, ve společnosti socialistické, kde potřeby lidí určují produkční a distribuční struktury? Letadla by prostě nelétala, vleky a letoviska v severní Itálii by v klidu zavřely. Nikdo by si nelámal hlavu, jak vyřešit dilema hlídání dětí, kterým zavřeli školu a nutností jít do práce. Neměl by starosti, zda firma, kde pracuje, nebude zrovna tou, která měsíční odstávku „nedá“. Zda si může dojít k lékaři?

Z toho vyplývá jasná otázka: skutečně je tzv. svobodný trh lékem na všechno? Je soukromé vlastnictví zárukou prosperity a rozkvětu, zajišťovatelem bezpečí?

Celá společnost stojí čelem k problému jak Lotova žena. Bezmoc státních struktur, polovičatá řešení. Nakonec ti, kteří přijdou o práci nebo budou muset sáhnout hluboko do kapsy, pokrčí rameny a řeknou si: ve jménu vyššího zájmu, lepší než kdyby se vir šířil. To je sice pravda, ale už se jen málokdo zeptá, co stát udělat měl, mohl a neudělal. Systém opět zaznamená skóre 1:0 i na ideologickém poli. Ptám se, proč v takové situaci nejsou zdaněni oligarchové, bankovní kolosy? Proč stát nepřikáže stavby nebo přístavby nemocnic? Proč neposkytuje testy a ochranné pomůcky zdarma? Proč finančně nezajistí rodiče, kteří musí zůstat doma se svými dětmi? Proč nezajistí péči o ty, kteří jsou v karanténě? Prostě proto, že je to stát kapitalistický. Jeho účelem je podporovat koncentraci kapitálu.

Co dělat? Nechat to být, protože co s tím jiného? To by byl velký omyl. Je nutné jednoznačně požadovat, aby stát dal přednost lidem, veřejnému zdraví před zisky. Takový názor má kupř. KS Řecka, která jednak ústy svého generálního tajemníka na půdě parlamentu, ale také ve svém prohlášení z 13. 3. požaduje, aby se stát ujal iniciativy v tomto směru včetně toho, aby byli přijati zdravotníci (mezi kterými je mimo jiné velká nezaměstnanost) do nemocnic s nedostatkem zdravotního personálu, aby byly zajištěny a ochráněny příjmy pracujících, aby byly podpořeny ekonomicky slabé vrstvy obyvatelstva, aby každý bez rozdílu měl přístup k testu a lékařské péči, aby se zastavily splátkové kalendáře, hypotéky, placení energií, aby byly zastaveny exekuce, dokud to bude nutné.

Stejně tak za oceánem Bernie Sanders požaduje totéž od vlády USA. Klade důraz na rovný přístup každého jednotlivého Američana k lékařské péči. Tulsy Gabbard, přehlížená kandidátka amerických primárek, navrhuje univerzální příjem pro všechny Američany, dokud trvá ohrožení virem, protože většina Američanů nemá ani minimální bankovní rezervu, jejich příjmy se v době epidemie ještě propadnou. Oba argumentují, že lidé musí prosazovat a usilovat o své právo na zdraví.

Bohužel, tzv. evropská levice je naprosto bezmocná, deaktivovaná sebou samotnou, odzbrojená kecy o jednotné levici a kapitalismu s lidskou tváří. Je nabíledni, jak moc je s lidem, jak chápe jeho problémy, sdílí je a „má“ řešení.

Dříve nebo později, bez větších ztrát nebo (spíše) s většími, vir odezní, ale krizová situace se může rozvíjet dál, nebo se po čase vrátí v jiné podobě vyvolaná třeba něčím jiným. Dost pravděpodobně další krize bude horší, velmi hluboká a dlouhá. Je namístě budovat lidové hnutí, které si uvědomuje, že právo na důstojný život nepřijde ani z Bruselu, ani ze Sněmovní. Veškerý pokrok, veškeré zlepšení životní úrovně i práv jsou výsledkem lidového zápasu. To je historický axiom, ať se to komu líbí ne, ať to vypadá jako fosilní jazyk.

Převzato z: http://dialog.kominternet.cz/nekdo-to-rad-horke-teplotu-nechce-nikdo/