Nepodmíněný základní příjem vede lidi k aktivitě a tvořivosti
Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem (NZP) usiluje o zavedení peněžní dávky pravidelně vyplacené každému člověku bez ohledu na jeho společenské postavení, rodinný status či příjmy. NZP by finančně pokrýval všechny základní lidské potřeby a umožňoval tak každému prožít důstojný život. Jedna z častých námitek, která zaznívá proti zavedení NZP (vedle nářků nad jeho údajnou neufinancovatelností), varuje, že vyplácení peněz „za nic“ povede k neochotě lidí pracovat a k sociální patologii. Zkušenost například z Aljašky (USA), kde NZP existuje už desítky let, ale tuto hypotézu nepotvrzuje. Výsledky experimentu se zavedením NZP v Namibii v letech 2008-2009 ale ukazují, že opak je pravdou.
Experiment v západní Africe
V lednu 2008 začal v Namibii, v prašné venkovské oblasti Otjivero-Omitara vzdálené asi 100 kilometrů od namibijské metropole Windhoek pilotní projekt s nepodmíněným základním příjem. Každý z necelých tisíc obyvatel mladších šedesáti let žijící v době nastartování projektu v Otjivero-Omitara dostal měsíc co měsíc po dobu dvou let vyplacenu částku 100 namibijských dolarů (necelých devět Euro v tehdejší hodnotě).
Peníze na rozjetí projektu obstarala koalice Basic Income Grant (BIG) tvořená namibijskými odbory, církvemi, zastřešujícím fórem nevládních organizací, Národní radou mládeže a organizacemi bojujícími proti dopadům epidemie AIDS. Pomohli i zahraniční dárci, zejména z Německa. Když prvně přijel do vesnice známý biskup Zephania Kameeta propagovat NZP, nikdo mu nechtěl věřit. V Namibii není NIC zadarmo. Biskup jim odpověděl: „Jsem už dost starý na to, abych vám lhal“. A za pár měsíců dostali vesničané skutečně do ruky své první peníze.
Před zavedením NZP byla Otjivero-Omitara oblast sužovaná chudobou respektive vysokou příjmovou nerovností (kolem žijí bohatí farmáři původem z Německa), vysokou nezaměstnaností, podvýživou dětí, AIDS a opilstvím. Lidé neměli peníze na to, aby si zajeli do města hledat práci, nebo aby platili školné, pomůcky a školní uniformy pro své děti. Mnozí se živili žebráním a sběrem odpadků. Nepokrytě rasističtí kolonisté se myšlence NZP vysmívali: „Kradou [místní lidé], dělají dětí a chlastají. Nyní budou akorát víc chlastat. Idiotská myšlenka“.
Nemusíme být zrovna v Namibii, abychom slyšeli podobné názory, často neméně rasisticky podbarvené: „Lidé nemají dostávat ´něco za nic´ a beztak neví, jak s penězi zacházet“. Nemyslí se tím ovšem příjemci tučných dividend ani účastníci závodů luxusních aut bez pravidel napříč Evropou. Osten těchto výroků je pochopitelně namířen proti chudým.
NZP zatočil s chudobou a zlepšil školní docházku
Namibijský projekt s NZP již po pár měsících ukázal, že tyto námitky nejsou vůbec opodstatněné. Za první rok existence projektu klesl počet domácností žijících v Otjivero pod hranicí chudoby ze 76 % na 37 %. Pokud by se zohlednil vliv migrace (nově příchozí NZP nedostávali), klesl by počet extrémně chudých dokonce jen na 16 %.
Chudí vesničané využili peníze z NZP v prvé řadě k řešení svízelné situace s nedostatkem potravin pro sebe a své děti, k investici do vzdělání a do zdraví. Procento podvyživených dětí v oblasti kleslo během jednoho roku ze 42 % na 10 %, obyvatelé začali mnohem častěji navštěvovat místní zdravotní kliniku, jejíž měsíční příjmy se po zavedení NZP zpětinásobily. Před zavedením NZP 49 % dětí nenavštěvovalo pravidelně školu a 40 % těch, které ji navštěvovaly, propadalo. Po zavedení NZP se prudce zlepšilo placení školného, počet dětí, které nenavštěvovaly školu, klesl na 8 % a počet dětí, které ve škole propadaly, klesl na nulu. Rodiče také svým dětem koupily nové školní uniformy a boty (často jejich první).
Předpovědi kritiků, že s NZP přijde do vsi více problémů s alkoholem a také krádeže, se nenaplnily. Statistiky ukázaly, že počet náleven a jejich obrat zůstal po zavedení NZP nezměněn, opilství se nezvýšilo. S výjimkou dne první výplaty NZP se při předáváním peněz neodehrály žádné incidenty. Vesničané si dokonce sami vytvořili výbor respektovaných osobností a dohodli se, že v den výplaty se místní nálevny zavřou, což se dodržovalo. V oblasti rovněž výrazně poklesla ekonomická kriminalita, zejména případy krádeže dobytka a nelegálního lovu. Zavedení NZP během roku „zázračně“ nevyřešilo všechny problém s opilstvím a kriminalitou ve vesnici, ale rozhodně je také neprohloubilo.
Motivace k aktivitě a tvořivosti
Ovšem vyplácení NZP v Otjivero-Omitara nepřispělo „pouze“ k výraznému zlepšení situace pokud jde o chudobu, výživu, zdravotní stav a investice do vzdělání místních obyvatel. Ukázalo také, že nepodmíněný příjem motivuje a nikoliv demotivuje lidi k ekonomickému nakládání se zdroji a k pracovním aktivitám. Zaměstnanost osob starších 15 let stoupla během roku ze 45 na 55%. Zatímco průměrný měsíční příjem na hlavu z NZP klesl vlivem migrace z 90 namibijských dolarů v lednu 2008 na 67 dolarů v listopadu 2008, za stejnou dobu se zvýšil průměrný měsíční příjem na hlavu z ostatních výdělků o 34 dolarů (cca 30 %). Výrazně se snížilo zadlužení domácností, narostl počet lidí, kteří si spořili, a narostla také velikost stád a počet chované drůbeže.
Nejvýraznějšího zvýšení dosáhly příjmy ze samostatně výdělečné činnosti. Zavedení NZP nejen umožnilo, ale také přimělo řadu lidí, aby rozjeli své vlastní malé živnosti, v nichž se mohl realizovat jejich tvůrčí potenciál a nadání. Jedna žena například začala vyrábět nanuky, jiná pekla bochánky chleba (vydělané peníze re-investovala do koupě pece, aby svůj podnik rozšířila), jiné šily místní, tradiční oděvy lidu Nama, nebo si otevřely obchůdky. Mezi muži se zase našli podnikavci, kteří začali vyrábět cihly a tvárnice, nebo si otevřeli správkárnu obuvi. Mnoho lidí začalo díky penězům dojíždět do měst – hledat si práci a prodávat svoji zemědělskou produkci na trhu.
Pilotní projekt NZP pro zhruba tisíc lidí v Otjivero-Omitara přinesl za dobu svého trvání výsledky, které předčily všechna očekávání. Koalice BIG v praxi prokázala, že NZP vede k poklesu chudoby, zlepšení sociální a zdravotní situace lidí, nárůstu zájmu o investice do vzdělání potomků, motivuje lidi k uvážlivému nakládání s penězi a podporuje jejich pracovní aktivity na trhu práce. Jeho zavedení zároveň snížilo (ekonomicky motivovanou) kriminalitu a nevedlo k růstu sociálně patologických jevů jako třeba alkoholismu.
Představitelé Koalice BIG vypočítali, že zavedení NZP v celé Namibii by v prvních letech stálo zhruba 2,2-3 % ročního HDP země. Není to málo, ale není to ani nedosažitelný cíl. Bohužel, vynikající výsledky z Otjivery nepřesvědčily vládu, aby k tomuto kroku, který nepochybně představuje radikální zásah do socioekonomických poměrů a masivní redistribuci společenského bohatství, přistoupila. V Africe však s experimentem NZP alespoň začali. Budeme mít podobnou odvahu také my a další rozvinuté země?
Prameny:
http://www.bignam.org/Publications/BIG_Assessment_report_08b.pdf
