Je to 15 let, kdy hurikán Katrina zasáhl 29. srpna 2005 stát Louisiana. Přes 1800 lidí, většinou černochů a chudých, přišlo o život po úderu bouře a protržení ochranných hrází. Následná katastrofa vytvořila permanentní diasporu. Zničeny byly celé komunity a lidé, kteří v nich žili. Většině utrpení, úmrtí a destrukce se přitom dalo zabránit.

Bezprostředně po úderu hurikánu došlo k zablokování mostů a stovkám lidí bylo zabráněno opustit město New Orleans. Na Gretna mostu podle svědků policie střílela nad hlavami zoufalých prchajících lidí. 4. září neworleanská policie zastřelila a zabila dvě neozbrojené oběti a těžce zranila čtyři další na Danziger mostě.

Vězni byli opuštěny dozorci, kteří se sami evakuovali. Skoro 1000 vězňů ve Věznici hrabství Orleans, z nichž třetina čekala na soud a nebyla odsouzena za žádný zločin, byly ponecháni osudu, aby se nějak protloukli. Pak se vypnuly generátory a vězni čekali v naprosté tmě po krk ve vodě bez jídla a pitné vody čtyři dny. 517 z nich se už nikdy nenašlo.

Hurikán Katrina zůstane v dějinách jako obžaloba kapitalismu a bělošské nadvlády, která tvoří inherentní součást vládnoucího systému.

Je důležité zmínit i to, že během krize, kdy se lidé bez nadsázky topili, se americký imperialismus angažoval v genocidní válce proti lidu Iráku. Tato válka vysála zdroje, které mohly být použity na pomoc obětem hurikánu. Když se 256. dělostřelecká brigáda Louisianské národní gardy vracela 8. září 2005 z Iráku, 80 % jejích příslušníků ztratilo domovy a mnoho z nich i rodiny.

Kuba za prezidentství Fidela Castra nabídla pomoc 1000 doktorů a dalšího lékařského personálu a Venezuela nabídla dodávku paliva. Tehdy vznikala Mezinárodní lékařská brigáda Henryho Reevese, která později poskytla tak potřebnou pomoc během letošní pandemie Covid-19.

Americký prezident George W. Bush, který byl velmi zaměstnán válkou proti Iráku, pomoc odmítl. Byl to políček pracujícím v New Orleansu a celé oblasti, jejichž nezdolný duch odráží povstání probíhající dnes v celé zemi pod heslem „Na životě černochů záleží“. Nikdy nezapomeneme!

https://www.struggle-la-lucha.org/