28. června oznámil etiopský předseda vlády Abiy Ahmed jednostranné příměří v Tigray. Šlo o zásadní zvrat od jeho předchozího prohlášení koncem listopadu, kdy oznámil, že během tří týdnů trvající vojenské operace zcela porazil síly Tigrayské lidově osvobozenecké fronty (TFLP).

Nyní stáhl své federální jednotky pryč z Mekelle, hlavního města provincie Tgray, jedné z etiopských poloautonomních etnicky definovaných provincií na severu země, stejně jako i z dalších měst v oblasti, neboť k nim postupovaly jednotky tigrayských bojovníků. Abiy prohlásil, že jeho armádní jednotky byly přepadeny a „masakrovány“ když procházely vesnicemi, ale jako „lež“ odmítl tvrzení, že jemu podléhající vojenské síly byly poraženy. Připustil nicméně, že situace, které čelily jeho síly, se už stala neudržitelnou. Tvrdí, že vláda raději dobrovolně stáhla své síly a vyhlásila z humanitárních důvodů jednostranné příměří, které zároveň umožní normální průběh osevu.

Getachew Reda, výkonný člen TFLP, s ním ostře nesouhlasí, když prohlásil, že etiopské vládní síly přes silami TFLP kapitulovaly, když se druhým jmenovaným podařilo zmocnit se řady vojenské techniky, zabít několik set vojáků a zajmout několik tisíc válečných zajatců. Později, aby dodal váhu svým slovům a zároveň zesměšnil premiéra Abiye nechal pochodovat tisíce zajatých příslušníků vládních sil v Mekelle obklopených jásajícími davy, aby je pak dal zavřít do blízké věznice.

Reda obvinil etiopské jednotky z vyloupení bank, rabování potravinové pomoci a přerušení elektrického vedení a telekomunikačních sítí při jejich ústupu z města.

Abiyho ztráta Mekelle představuje zlomový moment války, která uvrhla Etiopii, druhou nejlidnatější africkou zemi se 112 miliony obyvatel, do chaosu a vystupňovala dlouhodobé etnické konflikty po celé zemi. Nyní hrozí destabilizace širšího Afrického rohu, v němž Etiopie plnila roli opory sloužící americkému imperialismu.

Takováto porážka jedné z nejsilnějších afrických armád představuje obrovskou ránu pro Abiyho autoritu. Tento muž Washingtonu vsadil všechno na podle něj krátkou, rozhodující operaci, která měla dostat neklidný region Tigray pod kontrolu. Jeho osm měsíců trvající vojenská kampaň se ale ukázala být katastrofou, neboť konflikt pouze zesílil a rozhořel se, když se rozšířil o podporu bojových dronů Spojených arabských emirátů z jejich základny v Džibutsku, sousední eritrejské síly na východě a jednotky provincie Amhara na západě, které všechny bojovaly na straně etiopských federálních sil.

S více než polovinou etiopské armády usazené v Tigray, což byl důsledek předchozí dvacet let trvající války s Eritreou, ale Abiy nemohl spoléhat na vojenskou podporu této strany a jen několik dní po začátku bojů nechal odvolat hlavního velitele armády, šéfa tajné služby a ministra zahraničí, a také stáhnul etiopské mírové síly v Somálsku.

Zatím začala přicházet řada zpráv o úmyslném ničení budov, majetku a farem, masakrech obyvatel Tigraye a sexuálním násilí páchaném eritrejskými a amharskými milicemi. Mnoho obyvatel trpělo tímto terorem. Tím ale získávala TPLF podporu místních obyvatel, začalo více podporovat požadavky na odtržení Tigraye od Etiopie a tisíce mladých Tigrayanů se chopily zbraní. V posledních několika týdnech žije většina obyvatel Tigraye bez elektřiny a spojení se světem, stejně jako bez dalších základních služeb a zoufale potřebuje potravinovou pomoc.

Zatímco Abiy celé měsíce popíral, že Eritrea vyslala na pomoc jeho armádě v Tigray vlastní jednotky, v březnu to konečně musel přiznat, když se zároveň pokusil přenést odpovědnost za brutalitu právě na eritrejské síly. Ty zatím v Tigray zůstávají, přestože Abyi tvrdí, že Eritrea souhlasila s jejich stažením.

Rameš Rajasingham, pověřený šéf humanitární pomoci OSN, sdělil na zasedání Rady bezpečnosti OSN, že situace v Tigray se dramaticky zhoršila a celá oblast „zažívá nejhorší hladomor za několik posledních desítek let.“ Přes 90 procent poslední sklizně v Tigray a kolem 80 % místních stád bylo uloupeno nebo zničeno a osev pro novou úrodu byl vážně narušen probíhajícími boji.

Přes 400 tisíc lidí tak nyní čelí hladomoru, ačkoliv Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) odhaduje počet hladovějících dokonce na číslo blízké 900 tisícům. Dalších 5,2 milionů lidí se pohybuje „na hraně“ resp. na „krizové“ úrovni.

Podle OSN opustily své domovy dva miliony ze šesti milionů obyvatel Tigraye, z nichž 70 tisíc uteklo do sousedního Súdánu. Mezinárodní humanitární agentury upozornily, že jejich práce v Tigray je narušována, protože etiopské federální jednotky zničily rozvody elektřiny, internetové a telefonní linky v regionu, a varovaly před hrozící humanitární katastrofou.

Po zničení několika klíčových mostů se do oblasti dostává jen málo pomoci a jednotky podél západních hranic Tigraye s Amharou brání průchodu kamionů s potravinami územím provincie. Linda Thomas-Greenfieldová, americká velvyslankyně při OSB, prohlásila, že podle zpráv, které slyšela, je nyní dostat pomoc do Tigray „obtížnější“ než před několika týdny, což není „známkou humanitárního příměří, ale spíše blokádu.“

V severozápadní části Tigraye poblíž měst Badme a Širako, která si Tigray a Eritrea nárokuje jako svá vlastní, pokračují boje tigrayských a eritrejských jednotek a tigrayští předáci zároveň hrozí, že podniknou invazi do etiopské oblasti Amhara.

Abiy, bývalý příslušník vojenské tajné služby, a příslušník etnické skupiny Oromů, se chopil úřadu v roce 2018, kdy se po celé zemi rozhořely etnické třenice. Tyto třenice vyvolaly elity s cílem zabránit vzniku sjednocené opozice proti jejich ekonomickému programu, z něhož mají prospěch bohatí na úkor širokých mas obyvatelstva.

Abiy, označovaný za „reformátora“ a oceněný Nobelovou cenou míru za ukončení dvacet let trvající války s Eritreou v roce 2019, nechal rozpustit Etiopskou lidově revoluční demokratickou frontu (EPRDF) představují koalici několika různých ozbrojených skupin a stran dominovanou TPLF. Místo EPRDF přišel se svoji Stranou prosperity (PP), do které TPLF odmítla vstoupit. Abiy penzionoval řadu tigrayských vojenských a vládních činitelů, zahájil protikorupční tažení namířené proti některým členům TPLF a oznámil plán dalekosáhlé privatizace státem vlastněných podniků a liberalizaci bankovnictví.

V listopadu 2020 zahájil Abiy svoji vražednou „zákon-a-pořádek“ operaci proti tigrayské regionální vládě vedené TPFL jako odpověď na údajný útok proti vojenské základně. Tento krok následoval po snahách federální vlády obejít TPLF, která odmítla Abiyho rozhodnutí posunout volby v roce 2020 s odkazem na pandemii a nechala v září proběhnout volby ve své vlastní režii.

Vojenský konflikt v Tigray se odehrává v kontextu etnických třenic a komunitního násilí v mnoha částech země, kdy se velká části Benishengul-Gumuzu, Afaru, Somali, Oromje, Amhary a Jižní oblasti nachází pod „velitelskými stanovišti“ – fakticky pod vojenskou vládou. To znamená, že zhruba v 18 % země představujících 102 z 547 parlamentních míst nebylo možné volit v květnových, již dvakrát posunutých parlamentních volbách. Ve dvou oblastech, v Somali a Hararu, byly volby odloženy na letošní září.

Každopádně volby splňovaly jen velmi málo i z těch nejzákladnějších kritérií pro důvěryhodné hlasování a na oznámení jejich výsledků se stále čeká. Očekávalo se, že Abiy a jeho Strana prosperity zvítězí na federální úrovni i ve většině regionů, což premiérovi umožní zaštítit se lidovým mandátem pro svoji politiku včetně větší centralizace moci do metropole Addis Abeby.

Násilné etnické konflikty vzbudily strach z toho, že Etiopie stáhne více než 5000 svých jednotek z mírové mise OSN v Abyei – oboustranně nárokované oblasti podél súdánsko-jihosúdánských hranic v srdci střetu mezi oběma zeměmi, načež by vzniklo bezpečnostní vakuum, které by mohlo roznítit opětovné zahájení bojů.

Abyi, který ztratil ve Washingtonu hodně ze svého lesku, se dostává pod vzrůstající tlak i v záležitosti napouštění etiopské obří přehrady na Nilu známé jako Přehrada velké etiopské renesance, proti níž vystupují společně Egypt a Súdán, nebude-li učiněna dohoda o sdílení vodních zásob. Obě země ležící níže po proudu řeky jsou na Nilu velmi závislé, pokud jde o získávání sladké vody a odmítají jakoukoliv jednostranně postavenou překážku bránící toku řeky. Tuto otázku nyní řeší i Rada bezpečnosti OSN.

Převzato z webových stránek: https://www.wsws.org/