Kanadskou herečku a modelku Pamelu Andersonovou si mnozí z nás nejspíš pamatují jako sexy plavčici z amerického seriálu Pobřežní hlídka z 90. let. Někteří možná ví, že se již léta věnuje také aktivismu zejména v oblasti slušného zacházení se zvířaty, nepoužívání kožešin a ekologie. Asi málokdo by ale čekal, že Andersonová zastává radikální protikapitalistické názory, fandí Julianu Assangeovi a se sympatiemi se dívá třeba na hnutí francouzských Žlutých vest, jak ukazuje článek z jejího blogu:

Jsem šťastná, že média zaznamenala můj krátký příspěvek na Twitteru o situaci ve Francii, mé adoptivní zemi, která v posledních týdnech prožívala sérii masových protestů.

Někteří příznivci mě obvinili, že „bezhlavě podporuji“ nepokoje a násilí, a vůbec problému nerozumím. To je ale hodně nespravedlivé. Proč? Podívejme se na to a odpovězme si, proč k protestům došlo právě teď? Místo hypnotizace akčními obrázky se ptám: „odkud se tyto protesty vlastně vzaly?“

Žluté vesty (pojmenované podle bezpečnostních vest ze silničního provozu) jsou masovým lidovým hnutím proti současnému establishmentu. Jsou revoltou, která ve Francii vřela již drahnou dobu. Revoltou obyčejných lidí proti současnému politickému systému, který je – stejně jako v mnoha dalších západních zemích – domluvený podle přání elit a pohrdající svými vlastními občany.

Protest začal, když prezident Macron oznámil zvýšení daní za uhlíková paliva a znečišťování ovzduší. Další zvýšení bylo plánováno na leden. Cílem mělo být zvýšit výběr peněz do státního rozpočti a přimět lidi k používání alternativ vůči dieselovým automobilům. Macron by rád dieselová auta k roku 2040 zakázal.

Mnoho let ale francouzský stát povzbuzoval své občany, aby si právě dieselová auta kupovali. Například v roce 2016 tvořily dieselové automobily 62 % aut prodaných ve Francii, stejně jako 95 % všech dodávek a kamionů. Není tedy divu, že mnoho lidí spatřuje v této nové politice naprostý podraz.

Pořídit si nové auto asi nebude pro prezidenta Macrona a jeho ministry nic složitého. O mnoho těžší to ale bude mít spousta lidí, která už dnes jede finančně nadoraz. Mnoho chudých lidí nebude mít šanci jezdit do práce, zejména pokud nebude k dispozici důvěryhodná alternativa veřejné dopravy. Mnoho starých lidí se nebude jak mít dostat na nákup nebo k lékaři.

Mnohá média vykreslují Žluté vesty jako zločince, kteří ničí ulice měst. Já ale vidím síly destrukce na druhé straně barikády.

Co je násilí?

Jsem přesvědčená pacifistka, naprosto násilím opovrhuju. Vím ale také, že když protesty skončí násilím, bývá to často vinou a kvůli selhání státu. Selháním státu, který neumožnil lidem být vyslyšeni. Takovou pozici zastává i řada mezinárodních lidskoprávních organizací včetně Amnesty International. To zaprvé.

Kritici „násilných nepokojů“ dále předpokládají, že současná kapitalistická společnost je nenásilná. Násilí je ale součástí moderní společnosti a objevuje se v mnoha podobách.

Například Philippe Bourgois rozeznává čtyři typy násilí. Politické násilí je provozováno ve jménu nějaké státní moci nebo ideologie. Strukturální násilí se týká politických a ekonomických pravidel společnosti, v níž jsou institucionizovány podmínky nerovnosti a vykořisťování, včetně vykořisťování „levné pracovní síly“ a přírodních zdrojů rozvojových zemí. K symbolickému násilí dochází, když utlačovaní a bezmocní internalizují svoje ponížení a nerovnost. A konečně každodenní násilí je násilí „obyčejného“ života jako je kriminalita nebo domácí násilí. Toto násilí je často úzce provázáno se strukturálním násilím (například kriminalita může být spojena s chudobou) nebo symbolickým násilím (domácí násilí může být spojeno s nerovností mezi pohlavími).

Tak jaké je vlastně násilí Žlutých vest a co jsou hořící luxusní auta proti strukturálnímu násilí francouzských a globálních elit?

Když někteří protestující ničí auta a zapalují obchody, symbolicky útočí na soukromé vlastnictví, které je základem kapitalismu. Když napadají policejní příslušníky, symbolicky odmítají a zpochybňují represivní síly státu – síly, které primárně chrání kapitál.

Moralizování kolem zapálených aut a rozbitých výloh bank není na místě. Tyto jevy je třeba vidět v kontextu současného stavu společnosti. Statusu quo, v němž je soustavně udržována moc mocných a bezmoc bezmocných. Společenského statusu quo, kde má menšina zisky a většina ztráty.

A co s klimatickou změnou?

Někteří lidé se domnívají, že Žluté vesty bojují proti správné politice snižování uhlíkových emisí. Nezapomínejme ale, že je to světově nejbohatších 10 %, které odpovídají za bezmála 50 % celkových emisí vzniklých ze spotřebitelského chování.

Údajný boj proti klimatické změně také často představuje lukrativní byznys a využívá se pouze jako pláštík pro preferované projekty, které by jinak kvůli svým nákladům nebyly životaschopné. Tyto projekty se často vybírají nepříliš transparentní cestou.

Nevěřím tomu, že by Žluté vesty podporovaly škodlivou politiku, která způsobuje klimatickou změnu []. Jsou ale proti politickému systému a proti politikům, kteří mnohem víc dělají pro bohaté než pro chudé.

Co dál?

Zásadní otázkou je, zda se současné protesty mohou přeměnit v něco konstruktivního. Co přijde den poté, a zda jsou pokrokoví lidé ve Francii a v celém světě schopni najít řešení potřebné k vytvoření rovné a rovnostářštější společnosti.

Žluté vesty volají po novém sociálně spravedlivějším pořádku, po právu na důstojný život postavený na dobrých mzdách a spravedlivém daňovém systému. Jediným řešením je takový systém vytvořit. Systém, který bude respektovat komunitní život: provede rozdělení bohatství pro blaho lidu a národa. Lidé totiž byli z rozdělení bohatství dosud vyloučeni a ponecháni sami se svým zoufalstvím.

S láskou Pamela

Pamela Andersonová, převzato z: https://www.pamelaandersonfoundation.org