Před několika dny jsem nalezl ve schránce sadu volebních lístků pro volby do Evropského parlamentu, konané ve dnech 23. a 24. května 2014. Součástí sady jsou hlasovací lístky s vylosovanými čísly 1 – 14 a 16 – 39. Do voleb kandiduje celkem 857 osob v 38 uskupeních. Budeme-li se domnívat, že míra demokratičnosti je určena počtem stran a hnutí kandidujících ve volbách, můžeme jásat, jak široká a všeobjímající je v naší vlasti demokracie.

A kdo všechno kandiduje?

Dovolím si upozornit jen na pár skutečností, které mě zaujaly při letmém prohlédnutí volebních lístků. Pod číslem 4 nalezneme kandidátku „NE Bruselu – Národní demokracie“, skupinky nechvalně známé svým bojem proti židovství a komunismu, nápadně připomínajícím kampaně proti „židobolševismu“ z nacistické éry. Na šestém místě kandidátky Ladislav Zemánek, 21 let, prý publicista (pakliže má každý pisálek na internetu nárok na titul „publicista“, pak je v politice publicistou asi každý). Škoda, že už se nedočteme, že jde o bývalého tajemníka Svazu mladých komunistů Československa a tehdejšího fanatického obdivovatele Korejské lidově demokratické republiky… Inu, poznal nepřítele zblízka…

Chcete-li podpořit boj proti „hrozbě komunismu“ a máte-li pocit, že na každém rohu číhá ozbrojený čekista, bude pro váš vážnou konkurencí k „Národní demokracii“ číslo pět, „Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová“. Marně přemýšlím, co má společného se Slovenskem a Československem a co s lidovostí. Na 13. místě kandidátky (pro katolíky je v tom snad symbolika; i nevěřící jistě vědí, kdo byl třináctým apoštolem) se umístil Bc. Šimon Heller, 26 let, učitel, aktivista proti komunismu(!). To je „povolání“, být aktivistou proti společensko-ekonomické formaci, která nikdy a nikde nevznikla a dokonce sami komunisté považují její vznik za otázku vzdálené budoucnosti, v procesu dlouhodobého rozvoje socialistické společnosti, jež ve své marxistické podobě bohužel dnes nefunguje nikde na světě. Nu což, Šimon Heller je aktivistou proti komunismu už dnes.

Kandidátce č. 8, „Liberálně ekologické strany“ (LES), vévodí jméno MVDr. Mileny Vicenové, jejíž povolání je uvedeno jako „diplomatka, bývalá velvyslankyně ČR při EU v Bruselu a bývalá ministryně zemědělství“. Kdybychom se měli o každém kandidátovi dozvídat, čím byl v minulosti, to bychom se dozvěděli věcí!

Uváděná povolání kandidátů jsou celkově zajímavá. Je zjevné, že jako svou profesi může každý kandidát uvést cokoli. Někdy jsou tato „povolání“ vyloženě kuriózní. Zaujalo mě např., kolik kandidátů uvádí jako své zaměstnání stranickou funkci v nevelké straně, která sotva může zaměstnávat větší počet funkcionářů na plný úvazek. To se týká např. Ing. Jiřího Paroubka, uváděného jako „předseda LEV 21“, ale především kandidátů pod číslem 29, „Dělnická strana sociální spravedlnosti – NE diktátu Bruselu“. Z 28 kandidátů je zde rovnou 15 uvedeno povoláním jako funkcionáři DSSS, včetně „předsedy místní organizace“, ačkoli taková funkce nebyla uvolněnou a na plný úvazek snad ani za hrůzovlády vzoru mnohých dnešních (DS)SSáků, NSDAP! Na 15. místě listiny mě pobavil kandidát Marcel Marx. Za své příjmení nikdo nemůže, no ale Marx na fašistické kandidátce, s příjmením zakladatele vědeckého komunismu a ovšem žida, to je fraška. Nu což, není Marx jako Marx a ani ministryně Marxová není žádná marxistka. Bohužel.

A jaký podíl má na „společné kandidátce“ pochybná „Strana pro Evropu“ (SPE), také netuším. Z 28 členů DSSS jsou všichni navrženi DSSS, jen 28. z nich je navržen SPE…

Jacísi „evropani.cz“, č. 11, neuznávají ani pravidla českého pravopisu a na kandidátce jejich členové mají uvedeno „člen evropani“, bez ohledu na to, že česky tomuto slovu náleží velké písmeno a kromě toho spisovný tvar je „Evropané“… Zaperlila i Česká strana sociálně demokratická (č. 14), kde na 26. místě nalezneme MUDr. Zuzanu Vodsloň… Já neznat skloňovat, časovat, přechylovat! Já být zér modérn Európan!

Kristina Soukupová, B.A., M.A., Ph.D., vedoucí kandidátka VIZE 2014 (do dalších let asi dotyčné uskupení vizi nemá), uvádí svou profesi na šest řádků. Činorodá to žena. Na sedmém místě téže kandidátky stanul Zdeněk Fabián, „sales manager a podnikatel v directmarketingu“. A na 11. místě Ing. Petr Tikman, MBA, „senior consultant“. Máme ještě nějaký úřední jazyk? A pokud ano, nač?

Ovšem pozor, na 24. místě kandiduje za VIZI 2014 Ing. Jan Horák, 24 let, „dobrodruh“. Budiž mu všechna čest a sláva, že jako jeden z mnoha a mnoha dobrodruhů na kandidátkách to přiznal otevřeně!

Pod číslem 26 kandidující „Komunistická strana Československa“ (pohrobci Miroslava Štěpána) by se zase mohla směle přejmenovat na „Stranu komunistických důchodců za životní jistoty“. Z 21 kandidátů (28člennou kandidátku zjevně nedokázala sesmolit) je důchodců téměř polovina – deset. Nejmladšímu kandidátovi je 41 let.

Tragikomedií je v každých volbách momentální číslo 27, strana „Volte Pravý Blok“ atd. atd., jejíž název na volebním lístku zabírá téměř celou jeho přední stranu, přesně 30 řádků. Lídr kandidátky, Petr Cibulka, 63 let, se pyšní „povoláním“ „pětinásobný politický vězeň komunismu“. Komunistická vězení musela být asi velmi krutá, když někoho tak psychicky poznamenala jako Petra Cibulku, který podle kyvadla určuje, kdo je agentem sovětské či ruské tajné služby a dochází k přesvědčení, že takovým agentem je každý kromě členů jeho vlastní „pidistrany“…

Rozesmála mě kandidátní listina „Antibursík – STOP ekoteroru“, č. 28, s pouhými dvěma kandidáty. Velká pocta pro pana Bursíka, že má svou vlastní „antistranu“. Takové cti se jinému českému politikovi nedostalo.

Za číslo 30, „Hnutí sociálně slabých“ vedené bývalým agentem StB a představitelem „zabitého studenta Šmída“ na pražské Národní třídě 17. listopadu 1989 Ludvíkem Zifčákem (dle kandidátky „spisovatel – novinář“!) kandiduje na 12. místě Naděžda Dirdová, 36 let, „romská aktivistka“. Že jde o hnutí prezentující se otevřeně rasisticky jí asi nevadí. Každý jsme nějaký. Na 15. místě zpestřuje listinu „Pavel Elvis Pavlevský, 44 let, zpěvák Elvis Presley revival, Krnov“…

Specifickou záležitostí je kandidatura cizích státních příslušníků na „europoslance“ za ČR. Kromě několika občanů Slovenska (ano, na kandidátkách je opravdu uvedeno „státní občan Slovenska“, ačkoli oficiální název státu je „Slovenská republika“) jde např. o Itala Dott. Francesco Vitale na 16. místě kandidátky „LESu“. Co tím dotyčné strany sledují a koho může zaujmout kandidatura cizinců na zástupce ČR, nechápu…

A co nabízí zdánlivá „alternativa“, Komunistická strana Čech a Moravy pod číslem 10? Na čele kandidátky Ing. Kateřinu Konečnou, 33 let, poslankyni Parlamentu ČR, osobu proslavenou svou bezideovostí, nekompetentností a oportunismem. Pakliže tato poslankyně např.16. května 2014 uvedla v diskuzi na stránkách novinky.cz: „Rozhodně se nepokouším o nastolení komunismu,“ pak stěží můžeme hledat rozhodnější popření smyslu existence a identity vlastní strany a hnutí z úst jejího vedoucího představitele. Je to jako kdyby představitel monarchistické strany řekl, že se nepokouší o nastolení monarchie.

Na čtvrtém místě kandiduje za KSČM PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., 61 let, už po 10 let poslanec Evropského parlamentu, proslavený především svými skandály, tj. dluhy, nikdy nevyjasněnou kauzou údajného (?) rozkrádání Muzea dělnického hnutí, prezencí na nenavštíveném jednání Evropského parlamentu pouze za účelem jeho honorování, dopravními nehodami či vyspáváním na schůzích a sjezdu KSČM. Za poslední dvě skutečnosti může bezpochyby špatný zdravotní stav, nicméně zásadový politik by vzhledem k němu svou další kandidaturu do takto zodpovědné funkce odmítl. Ne tak Ransdorf. Jeho nominace na 4. místo kandidátky svědčí o tragickém stavu KSČM, stejně jako např. znovuzvolení korupčníka Jiřího Dolejše na post jejího místopředsedy.

Evropský parlament (EP) oprávněně nebudí velkou důvěru voličů. V r. 2009 se voleb do EP zúčastnilo v ČR pouhých 28,22 % oprávněných voličů, v r. 2004 (první volby do EP u nás) 28,32 %. Ani provedené průzkumy k volební účasti v tomto roce nejsou o mnoho optimističtější. A nedivím se.

V protikapitalistickém hnutí sílí hlasy volající po bojkotu voleb do Evropského parlamentu. Nemohu úplně souhlasit s těmito hlasy. Ačkoli je mi naprosto jasné, že žádná zvolená strana či hnutí, ani jednotlivec v jejich řadách, se zásadního zlepšení pro pracující lidi v naší vlasti nedomůže (a nejspíš ani domáhat nebude), nemůže mi být lhostejným, zda získají větší pozice zastánci sociálně reformistického kurzu (tedy především sociální demokraté a rádoby komunisté z KSČM) nebo stoupenci neoliberalismu, individualismu, velkokapitálu a sobectví z otevřené pravice. Její vítězství s sebou nese i nebezpečí intenzivnější fašizace, politické perzekuce protisystémových, protikapitalistických, socialistických a komunistických postojů.

Žijeme dnes a ne ve vzdálené budoucnosti. Můžeme vzdychat nad tím, že vítězství reformní levice povede ke vzniku dalších iluzí o „sociálním smíru“ a oddálí vítězství socialismu, nicméně nejsem zastáncem hesla „čím hůře, tím lépe“ a nechci dopustit likvidaci veškerých sociálních vymožeností 19. a 20. století jen proto, aby lidé konečně „padli na hubu“ a „ryli držkou v zemi“, jak to považují za vhodné někteří pseudorevolucionáři. Je sice pravděpodobné, že kdyby většina společnosti musela „žrát trávu“, podmínky pro porážku kapitalismu by byly příhodnější než dnes, nicméně v nastalé a vysoce pravděpodobné občanské válce a hladomoru by velká část z nás zahynula dříve, než by imperialismus byl doražen a socialismus mohl zvítězit. Nemluvě o tom, že deklasované masy mohou dočasně podpořit fašismus, což by snadno mohlo vést k opakování hrůz 30. a 40. let minulého století (jak to již vidíme na Ukrajině), s tím rozdílem, že dnes by nevznikla žádná vítězná protifašistická koalice… Opravdu toto chceme?

Já si své kandidáty vyberu na listině KSČM, i když se skřípěním zubů a bez iluzí o „protisystémovosti“ této strany. Nezazlívám nikomu, když z podobných pozic bude hlasovat pro ČSSD, rozdíly mezi oběma těmito stranami jsou totiž mnohem méně výrazné, než ony samy tvrdí. Ten největší je snad v tom, že ČSSD dostala opakovaně možnost být ve vládní koalici a podle toho se chová. Nenacházím však žádnou oporu pro domněnku, že by se KSČM chovala jinak, zásadověji, kdyby stála před stejnou možností.

Mimochodem, ze seznamu politických stran a hnutí registrovaných ke dni 24. března 2014, který jsme dostali společně s hlasovacími lístky, nalezneme hned čtyři strany se socialismem v názvu a dvě dokonce s komunismem: Českou stranu národně socialistickou; Československou stranu socialistickou, Komunistickou stranu Čech a Moravy, Komunistickou stranu Československa, LEV 21 – Národní socialisté a Stranu demokratického socialismu.

Opravdu je to se socialismem a komunismem (jako hnutím je zastávajícím) u nás tak špatné?

Ano, je.