Po více než sedmi desítkách let od skončení dosud poslední války na našim území se zdá většině obyvatel mír jaksi samozřejmý a nezpochybnitelný, ačkoli události ve světě, dokonce i v docela blízkém zahraničí, ukazují, že nic není definitivní…
V době, kdy pomatenci celé země protestují proti „bolševické vládě“, ačkoli komunistické hnutí je u nás snad nejslabší ve svých stoletých dějinách, uskutečnila Levá perspektiva výlet po stopách partyzánského hnutí na Zbirožsku a v okolí, v okresech Beroun a Rokycany na pomezí středních a západních Čech. Díky mohutné průmyslové výrobě zde bylo v minulosti dělnické hnutí velmi silné. V souvislosti s dobrými přírodními podmínkami hlubokých lesů vytvářelo vhodné podmínky pro partyzánský boj proti nacistickým okupantům, ve kterém významnou úlohu hrála ilegální Komunistická strana Československa, jediná politická strana, která na území protektorátu přežila krutý režim nacistických katanů až do osvobození, byť za cenu nesmírných ztrát, vyvraždění třetiny členů strany, asi 20 tisíc členů KSČ a dalších zhruba 10 tisíc členů spolupracujících organizací, například komunistické mládeže.

Uctění památky Josefa Košťálka a Jana Ziky

Po výjezdu z Prahy jsme se nejprve zastavili ve Zdicích, kde je v ulici Partyzána Košťálka umístěna busta Josefa Košťálka, instruktora III. ilegálního ÚV KSČ. Busta z bílého mramoru i dvě s ní sousedící pamětní desky se zlatým textem jsou pěkně opravené, příchozí si tedy bez obtíží může přečíst: „Josef Košťálek, člen III. ilegálního ÚV KSČ, v tomto domě žil a pracoval. * 9. 5. 1905, + 11. 1. 1944. Velké věci se nerodí samy bez obětí…“

Ironií osudu je, že kdyby se soudruh Košťálek dožil osvobození, slavil by 9. 5. 1945 čtyřicáté narozeniny. V r. 1943 založil s Jaroslavem Nelibou partyzánskou skupinu u Oseka u Komárova, kde vznikl i Revoluční výbor. V lese v lokalitě „Dubový vršek“ vybudovali dva partyzánské bunkry, kam se v říjnu 1943 ke dvěma partyzánům a pěti uprchlým sovětským zajatcům nastěhoval i Josef Košťálek, pohybující se v ilegalitě a hledaný gestapem. Vycházel odtud do okolí a zakládal odbojářské organizace. V důsledku vyzrazení byly bunkry 11. ledna 1944 obklíčeny gestapem a Josef Košťálek spáchal sebevraždu zastřelením, aby nepadl do rukou nepřátel.
Se Zdicemi sousedí obec Chodouň, odkud pocházel další hrdina protifašistického odboje a člen I. a II. ilegálního ÚV KSČ Jan Zika (21. 11. 1902 – 15. 6. 1942). V rodné obci je jeho jméno uvedeno jen v seznamu na pomníku zdejších obětí světových válek, ačkoli hrdina jeho velikosti by si bezpochyby zasloužil pomník vlastní. Pokud je nám známo, ani za socialismu zde žádný nebyl. Nedostatečná úcta k revolučním tradicím byla ostatně jedním z významných faktorů úpadku a pádu socialismu v ČSSR. V Praze na domě v Břevnově, kde byl Jan Zika zatčen gestapem po pádu z fasády při pokusu o útěk před pronásledovateli, je umístěna jeho busta, ale text pamětní desky byl před několika lety změněn tak, aby nezmiňoval Zikovu příslušnost ke KSČ.

U partyzánského bunkru

Ze Zdic jsme se přemístili na rozcestí u bývalého motorestu „U Tří sudů“ u Kařeza, odkud jsme šli po modré turistické značce lesem k bývalému partyzánskému bunkru v lokalitě „Dubový vršek“ v katastru obce Újezd, okres Beroun. Bunkr byl v l. 1958–2009 chráněn jako kulturní památka, po r. 1989 však zpustl, výdřeva se propadla a vstup byl zazděn, takže už není možné si kryt prohlédnout. Takovou úctu projevuje dnešní český stát protinacistickému odboji, kterému vděčí za záchranu samé existence našeho národa. Potěšující je alespoň to, že do zazděného vstupu byl nedávno přidán obraz znázorňující někdejší podobu krytu, a že poměrně nová plastová cedule popisuje dějiny lokality a zdejšího odboje a informace o jeho účastnících. Dřevěné schodiště vedoucí od vstupu k pomníku nad krytem je však shnilé a propadá se. Sešlé věnce od představitelů sousedních obcí Újezd a Osek svědčí o tom, že dnes už místu není věnována velká pozornost, a to ani představiteli strany, která je pokračovatelkou KSČ, ale příliš se k tomu nehlásí, protože nyní je jejím vládcům bližší jeden oligarcha než dělnická třída…

11. ledna 1944 bylo zatčeno osm obyvatel krytu a devátý, Josef Košťálek, se zastřelil. Od dva dny později bylo v souvislosti s tím popraveno 12 odbojářů. Ze zajatých příslušníků krytu jen dva přestáli utrpení a dožili se osvobození, ostatní byli popraveni.

Odboj ve Zbirohu

Nedaleko od bunkru leží bývalá železniční stanice Zbiroh, nyní po modernizaci a přeložce trati zrušená. Na nástupišti staniční budovy je umístěna vzorně opravená (nebo spíše nahrazená) pamětní deska přednosty stanice Václava Hejduka, zatčeného 22. 12. 1943. Byla umístěna místní organizací Čs. svazu protifašistických bojovníků Kařez v r. 1971 a doplněna slovy Julia Fučíka „Lidé, bděte!“ a vyobrazením ostnatého drátu. Slova zůstala (zmizel vykřičník), ostnatý drát však vzal zasvé.

Cestou po silnici od bývalého nádraží do Zbirohu vidíme v osadě Malý Újezd, patřící k sousednímu Kařezu, pamětní desku na zemědělském objektu. Sotva čitelný text uvádí: „J. F. – Lidé bděte! Za svobodu vlasti obětoval svůj mladý život v protifašistickém odboji v ilegální organizaci KSČ, který vedl a zde působil i. m. Ing. Jaromír Merhaut, hospodář. adjunkt * 5. 2. 1920 – v ileg. hnutí od 28. 10. 1943, zatčen 5. 2. 1944 v Žilině, popraven 22. 4. 1945 na Pankráci. MO ČSPB Kařez 1971.“ Připojen je obraz blesku kácejícího strom.

Ve zbirožské osadě V Čápu jsme viděli Čápský mlýn, kde mladší syn mlynáře poručík Jaroslav Šmíd (1913–1943) založil odbojovou skupinu, byl však vypátrán gestapem a popraven, stejně jako jeho starší bratr Arnošt. Otec Arnošt Šmíd zemřel na následky mučení 8. února 1948. Příbuzní někdejších majitelů vlastní mlýn dodnes, ten však od r. 1950 nemele a pustne. Nedaleko něj stojí vila básníka J. V. Sládka (1845–1912), který zde zemřel. Teprve nedávno sem byla umístěna jeho pamětní deska.
Na zbirožském náměstí stojí pomník zdejších obětí světových válek s jejich jmény. Prostřední sloup býval podstavcem sochy T. G. Masaryka, po r. 1948 odstraněné. Po kontrarevoluci byla před pomník dosazena Masarykova busta, byla však odstraněna deska připomínající padlé rudoarmějce. Zbiroh osvobodila Rudá armáda, o tom je však dnes zřejmě nežádoucí hovořit. O to více je adorován Masaryk, za jehož éry se většina československého lidu měla více než mizerně. A pokrokový protifašistický odboj bojoval i proti tomu, aby se takové poměry vrátily.
Na budově bývalé školy, dnes městského úřadu, je umístěna pamětní deska třem zdejším učitelům, kteří položili život v boji proti fašismu. Mezi nimi byl básník Karel Vokáč (1903–1944), sociální demokrat.

Prohlédli jsme si zbirožský zámek, původně hrad s dějinami sahajícími do počátku 13. století. V letech 1943–1945 byl obsazen SS, poté sloužil desítky let československé a české armádě. Dnes je bohužel v soukromém vlastnictví. V blízkém Švabíně jsme prošli zdevastovaný někdejší pivovar, kterému soukromé vlastnictví nesvědčí, tak jako nesvědčí celé společnosti. Podobným příkladem je zdejší opuštěná prodejna potravin, s velkým nápisem na výloze: „Obnovme státní podniky a družstva“.

Na zbirožském hřbitově jsme zhlédli pomník obětem nacismu s názvy koncentračních táborů a nápisem z ostnatého drátu „Lidé, bděte!“ Ten se bohužel ztrácí mezi vzrostlými tújemi. Téměř nečitelný je nápis na hrobě mlynáře Arnošta Šmída, vzpomínající jeho dva popravené syny, kteří hrob nemají. O dějinách odboje na Zbirožsku a vzpomínkách svého otce, účastníka komunistického odboje Jaroslava Svejkovského ze Zbirohu, nás informovala jeho dcera, členka Levé perspektivy Milada Sigmundová. Soudruh Svejkovský je rovněž pohřben na zbirožském hřbitově.

Na modré turistické značce, známé rovněž jako „Cesta protifašistických bojovníků“, jsme viděli zbytky tělesa nedokončené Strousbergovy železnice – násep s propustkem. Německý podnikatel Bethel Henry Strousberg plánoval vybudovat ve Zbirohu a okolí velké železářské středisko, kvalita zdejší železné rudy však byla špatná a v r. 1875 zkrachoval. U bývalého zbirožského nádraží jsme spatřili také kamenný viadukt jeho nedokončené trati.

Cerhovice a Beroun

V nedalekých Cerhovicích nás zaujal pomník obětí železničního neštěstí z r. 1868, kdy zde zemřelo 35 cestujících. Tragédii reflektuje román Vladimíra Neffa „Sňatky z rozumu“, známý především díky seriálovému zpracování z r. 1968. Jde o významné dílo mapující rozvoj kapitalismu a dělnického hnutí své doby.
Pomník obětem světových válek před cerhovickou školou zaujme nejen svým neobvyklým pojetím s ústředním motivem kamenného meče, ale i velkým počtem obětí 1. světové války z poměrně malé obce – vypsáno je 39 jmen (obětí 2. světové války je uvedeno pět).
Ve Hředlích u Zdic jsme viděli velkou opuštěnou záložní nemocnici z r. 1974, kterou v r. 2017 získal nový soukromý majitel, nicméně využití pro ni zjevně nemá a objekt zeje prázdnotou. Byl připraven pro případ války či epidemie. Dnes už určitě nic takového nehrozí, a když mohou být odprodány do soukromého vlastnictví a mnohdy vystaveny devastaci a zániku i nemocnice plně provozní, tak proč ne záložní, že…

Zajímavou tečkou za výletem nabitým událostmi byla prohlídka berounského hřbitova, kde kromě krásného pomníku padlým rudoarmějcům najdeme například i hrob rodiny Josefa Foukala, ozdobený velkou pěticípou hvězdou. Na fotografii vidíme Antonii Foukalovou, 16. 1. 1898 – 15. 7. 1985, s velkým počtem medailí a vyznamenání. Bohužel žádné informace o ní nejsou na internetu k nalezení. Na skutečné hrdiny boje za naši lepší budoucnost, za společenský pokrok a za samu existenci našeho národa se zapomíná, zatímco kdejaký hospodský povaleč, zloděj a bandita je vyzdvihován jako „hrdina“.