Nominace sociologa, publicisty a vysokoškolského pedagoga Jana Kellera do čela kandidátky ČSSD pro letošní volby do evropského parlamentu právem přinesla oživení a radostné ohlasy v řadách radikální levice. Sociální demokracie zvolila dobře: těžko najít vhodnějšího kandidáta na první místo její kandidátní listiny než Kellera, neúnavného hlasatele sociálnější a ekologičtější podoby Evropy a stejně tak neúnavného kritika neoliberalismu a pravice, která to od něj nezaměnitelně sarkastickým způsobem schytává v komentářích deníku Právo. Bohužel, po zveřejnění celé kandidátní listiny sociální demokracie již úsměv trochu zhořkl.

Postaral se o to na čtvrtém místě kandidátky inženýr Miroslav Poche, toho času zastupitel na magistrátu hlavního města Prahy a radní městské části Praha 3. Jde o jednoho z mocenských triumvirů pražské sociální demokracie, kteří spolu s Petrem Dolínkem a Karlem Březinou stranu v Praze po odchodu Petra Hulínského fakticky kontrolují.

Pražská ČSSD nebo Pocheho léno?

Se jménem Miroslava Pocheho se pojí především kauza z roku 2010, kdy se tento mladý komunální politik v rozhovoru pro Hospodářské noviny fakticky přiznal, že chtěl ošidit stát na daních. Své sponzorské dary pro ČSSD totiž rozepisoval jako členské příspěvky v domnění, že takto z nich nebude muset odvést 15% daň. Ve skutečnosti se ale lámal do otevřených dveří, neboť od placení daně jsou osvobozeny jak členské příspěvky, tak i sponzorské dary politickým stranám.

Poche tak ze sebe na veřejnosti udělal krátce před komunálními volbami přinejmenším hlupáka neznajícího zákony, především však poodhalil černoty při financování politických stran (a možný mechanismus jejich řízení kmotry). Za tuto aféru dostal „za uši“ od faktického hybatele pražské sociální demokracie a svého politického patrona Petra Hulinského, na místo na kandidátce do komunálních voleb nicméně nerezignoval a ve volbách obhájil mandát zastupitele na magistrátu hl. města Prahy, který pak i nadále vykonával.

Před volbami měl Poche prohlásit, že si vůbec nedovede představit vznik povolební koalice s ODS. Právě taková koalice mezi ODS a ČSSD nicméně po volbách přes ostré protesty lídra sociálně demokratické kandidátky Jiřího Dienstbiera mladšího, za to ale za aktivní účasti Miroslava Pocheho vznikala. Dienstbier byl posléze z jednání o koalici úplně vyšachován a ČSSD si tak s ODS mohla padnout kolem ramen. Za této nové konstelace Poche mimo jiné působil jako člen Komise Rady hl. města Prahy pro projekt Ústřední čističky odpadních vod, kde hájil pokračování kontroverzního tendru na stavbu nové čistírny za několik miliard korun.

Pocheho vliv na řízení města i pražské sociální demokracie ještě vzrostl po druhém přeskupení sil na pražské radnici v červnu 2013, kdy se ČSSD rozhodla podporovat TOP09. Tak jako dříve při jednání s ODS se Poche stejně intenzivně účastnil i vyjednávání této koalice. Podle serveru Česká pozice patří do skupiny „Pocheho lidí“ v pražské sociální demokracii například místostarosta Prahy 6 (ČSSD v koalici s ODS) a současný poslanec JUDr. Štěpán Stupčuk, nebo Ing. Pavol Škrak, radní z Prahy 1, který v předvolební kampani v roce 2013 kopal do bezdomovců (více ZDE). Vesměs jde o lidi podporující ve vnitrostranických sporech křídlo bývalého 1. místopředsedy ČSSD, Michala Haška.

Jak si Poche i Natland vydělali

Výše popsaná Pocheho kauza s rozepisováním darů na členské příspěvky různých straníků ovšem vyvstala fakticky pouze jako vedlejší produkt pátrání po Pocheho příjmech z členství v dozorčích radách a představenstvech společností (spolu)vlastněných hlavním městem Prahou resp. městskými částmi. Poche dlouhodobě patří k největším pobíračům vysokých odměn za vysedávání v městských firmách. V letech 2003-11 takto seděl v dozorčí radě Pražské energetiky a.s., kde pobíral roční odměny ve výši 1,6 milionu korun hrubého. Přišel si tak na více peněz než ministři.

Po komunálních volbách v roce 2010 získal Poche navíc funkci člena dozorčí rady společnosti Pražské služby, za kterou pobíral 377 142 Kč ročně. Není bez zajímavosti si připomenout, jaké věci se v době Pocheho členství v dozorčí radě Pražských služeb v této firmě odehrávaly.

V Pražských službách koupila v říjnu 2010 menšinový 16% podíl kyperská společnost Soranus Ltd. Tu následně koupila rovněž kyperská skupina Natland spojovaná s kmotry Tomášem Hrdličkou a Romanem Janouškem. Krátce po získání majetkového podílu v Pražských službách společností Natland získaly Pražské služby bez výběrového řízení zakázku na svoz městského odpadu za více než 800 milionů korun. V této době také Pražské služby poprvé za celou dobu své existence vyplácely dividendu, a to ve výši přesahující zisk společnosti za stejné účetní období. V prosinci 2012 prodal Natland svůj podíl v Pražských službách za neznámou cenu neznámé firmě Northward Holding. Nabídka na odkup tohoto menšinového podílu ze strany Prahy byla odmítnuta.

K dokreslení stavu věci figuroval Poche v letech 2011-2012 mezi členy dozorčí rady společnosti Kolektory Praha a.s. s odměnami 300 tisíc Kč ročně a po změnách na radnici městské části Praha 3, kde se ČSSD v roce 2012 stala součástí vládnoucí koalice, se Poche podíval i do firem ve vlastnictví této městské části.

Nejsou lidi?

Je opravdu škoda, že se na kandidátce sociální demokracie do Evropského parlamentu objevuje vedle uznávaných levicově smýšlejících osobností typu Jana Kellera i pragmatik z komunální sféry s takovýmto záznamem. Poche se na kandidátce umístil před lidmi jako Richard Falbr a Zuzana Brzobohatá, kteří pro levici odvedli v evropském parlamentu velký kus poctivé práce. Podle informací ze zákulisí se navíc kvůli zařazení Pocheho nedostal na kandidátku ČSSD do evropských voleb aktivista Jan Májíček, o kterém se předtím uvažovalo, že by jako nezávislý za ČSSD kandidoval.

Jan Májíček v letech 2008-2010 vystupoval jako mluvčí iniciativy Ne základnám stavící se proti plánované výstavbě amerického vojenského radaru v Brdech a v roce 2012 se jako mluvčí platformy STOP vládě angažoval v organizační přípravě největší veřejné protestní politické akce po roce 1989, kdy se na Václavském náměstí sešlo 120 tisíc odborářů a dalších občanů odmítajících neoliberální pravicové reformy z dílny Kalouska a Nečase.

Po dosti neprozíravém nevyužití populární levicové ekonomky a aktivistky Ilony Švihlíkové pro kandidaturu v parlamentních volbách měla ČSSD šanci kandidaturou Májíčka udělat jakýsi reparát a ukázat, že si skutečně cení občanského aktivismu a autentické levicové politiky. Bohužel, vysunutím člověka jako je Poche na přední místo kandidátky dává spíše najevo, že opak je pravdou.