Konstatování z názvu příspěvku, totiž že podobné protesty dnes již přicházejí s křížkem po funuse, zde však nebude sloužit ke „kopání do ležícího“. Ponechme také stranou otázku, jaký podíl dnešních demonstrantů při posledních parlamentních volbách „přemlouval bábu“ a volil osoby přímo odpovědné za prosazení současných reforem. Pokusme se konstruktivně nastínit pozitivní perspektivy, jež studenti před sebou tento rok mají.

Vzdělání jako zboží vs. akademické svobody

Předně si je třeba přes všechna líbivá hesla uvědomit, že vzdělání je druhem zboží. Náklady na jeho „výrobu“ se, podobně jako u jiných komodit, mohou jednoduše měřit např. počtem odstudovaných (tedy odpracovaných) hodin. „Produktivita“ vzdělání (resp. vzdělávání) je také měřitelná, dnes třeba pomocí stávajícího klasifikačního systému, včetně penalizací za úmyslně proflinkaný čas během formálního studia. Usilování o vyšší vzdělání přináší v konečném důsledku vyšší produktivitu práce, v neposlední řadě slouží dnes mnoha studentům i k získání vyššího společenského postavení.

Pro nás antikapitalisty, tedy ty, kteří vycházejí z přirozené rovnosti člověka a staví se proti dominanci zbožních vztahů ve společnosti, je však důležité odmítat jakékoliv pokusy o diskriminaci přístupu ke vzdělání, tedy i na základě sociálního původu (odtud heslo „Školné nesmí projít – rovný přístup ke vzdělání“). Vzdělání chápeme jako druh zboží s celospolečenským užitkem. Možnost svobodného vzdělávání se, ať už na univerzitách nebo kdekoliv jinde, považujeme za jeden z nejzazších cílů lidské existence a smysl volnočasových aktivit mimo dobu společensky nutné práce vůbec. Míra svobody je tak dána i mírou vzdělání té které společnosti (a naopak).

V této souvislosti je třeba kritizovat především fakt, že značná část studentů vysokých škol, přes proklamace na protestním pochodu, získání akademického titulu stále chápe jako specifický druh zboží, které jim zajistí lepší postavení v konkurenci na trhu práce (odtud se odvozují takové jevy jako opisování u testů, plagiátorství při tvůrčí práci či přímo uplácení vyučujících). Jen zanedbatelná část jich chápe hodnotu vzdělání samu o sobě (tzv. antikapitalistické preference zvláště u studentů filozofických fakult). Toto by si měl uvědomit každý protestující student. Ostatně navštěvovat výuku na vysokých školách bez řádného zápisu dnes může prakticky každý nezaměstnaný člověk. Tato akademická svoboda zůstává na většině kateder a fakult zachována.

Angažovanost aneb pasivita nic nezmění

Co však můžeme v současnosti pozorovat, je snaha podnikatelské sféry proměnit původně svobodnou půdu univerzit a bádání v nástroj tvorby zisku. Že je logika soukromé kumulace kapitálu v přímém rozporu se společenským charakterem vzdělání je zřejmé. Jelikož se již studentům univerzit nepodařilo (a řekněme si rovnou, že hlavně vlastní vinou) uhájit si ekonomickou nezávislost během formálního studia, měli by se v současné době zasazovat minimálně o obranu před tlaky různých kapitálových skupin do svobod akademického výzkumu.

Bude nutné znovu vybudovat akademické senáty jako výkonné orgány fakult, resp. zvolit do jejich vedení ty nejrozhodnější zástupce např. z protestních hnutí s jasným antikapitalistickým profilem. Jsou pryč časy, kdy se akademická angažovanost považovala za potrhlou kratochvíli. Okupační stávky se budou muset stát běžným jevem v boji za svobodné vysoké školství a vzhledem ke skutečnosti, že peněz bude čím dál tím méně, bude nutné vybudovat transparentní systém toku všech financí na univerzitách. Meziuniverzitní koordinace aktivit se bude muset stát samozřejmostí. V neposlední řadě „vnoučci“ k příštím volbám budou muset přistoupit více zodpovědně. V opačném případě se připravme na znovuzrození doby tzv. „domácích univerzit“ a formálního vzdělání jen pro vyvolené.