Pochybné vzory českých komunistů
Klasici marxismu a velcí revoluční bojovníci minulosti jsou zapomenuti. Velká část dnešních českých komunistů má jiné vzory, které by měly být z pohledu dělnického hnutí poněkud zarážející. Tedy, pokud by skutečné dělnické hnutí existovalo.
Prezident ČR Miloš Zeman, přední představitel obnovy kapitalismu v ČR, který se od r. 1989 nesčetněkrát veřejně projevil jako antikomunista, je pro mnoho lidí, považujících se za komunisty, bezmála bohem. Výstižně to konstatoval např. v dubnu minulého roku „šéfkomentátor“ Aktuálně.cz Jan Lipold: „Miloš Zeman je totiž mluvčím komunistických voličů. (…) To, co říká a dělá Zeman, rezonuje v postojích příznivců KSČM, a obráceně. (…) Není to jen dojem a rešerše výroků. Přesvědčivě hovoří také průzkumy. Kdo nejvíc důvěřuje prezidentovi? Voliči KSČM, 79 procent. Kdo si nejvíc přeje, aby prezident kritizoval vládu a partaje? Voliči KSČM, 85 procent. (…)
Nemají problém s tím, řešit „uprchlickou hrozbu“ uzavřením hranic. V migrantech vidí bezpečnostní a kulturní nebezpečí maximálního stupně.
A nepřekvapí, že jejich oblíbenými státníky jsou Putin (61 procent) nebo Orbán (60 procent). (…) Jiří Pehe má pravdu, když tvrdí, že dnešní KSČM není levicová, ale konzervativně-nacionalistická strana se sociálním akcentem. Ztělesněním těchto idejí je Miloš Zeman.“1)
Masarykismus-zemanismus novým světovým názorem?
O KSČM někdy panuje uvnitř strany i navenek mylný názor, že zatímco její vedení je režimní, pragmatické, oportunistické a kapitulantské, oproti tomu masa členské základny, vymírající, ale pořád ještě několik desítek tisíc členů čítající, je prý revolučně, marxisticky naladěna a vážně usiluje o novou socialistickou revoluci. Zastánce tohoto názoru musím vyvést z omylu konstatováním, že i pro velkou část kritiků vedení strany „zleva“, ať už členů KSČM hlásících se k (marnému) úsilí o bolševizaci strany nebo bezpartijních komunistů, případně členů odtržených miniaturních „komunistických stran“, jsou vzory přední politici imperialismu, ať už historičtí nebo současní.
Není např. tajemstvím, že zapsaný spolek Klub českého pohraničí je z velké části tvořen členy KSČM. Ve svých stanovách se tváří nadstranicky, ale hlásí se hned ke třem vedoucím osobnostem předmnichovské republiky, jejíž moc do komunistů a protestujících zbídačených obyvatel nemilosrdně střílela. Ano, komunisty vedený KČP se hlásí k Masarykovi, Benešovi a Štefánikovi. Jeho dnešní ikonou je zjevně Miloš Zeman. Nedávno odstoupivší předseda Národní rady KČP Milan Richter (který před několika lety vystoupil z KSČM, protože strana není dostatečně revoluční) napsal 30. října 2016 dopis M. Zemanovi, kde uvedl: „…Vás ubezpečuji jménem Národní rady KČP, z. s., naší podporou při plnění Vašich ústavních funkcí ve vnitřní i zahraniční politice České republiky.“2)
Plná podpora M. Zemana v zahraniční politice znamená plnou podporu nejen EU (vztyčení její vlajky na Pražském hradě bylo Zemanovou iniciativou), ale i NATO (potažmo USA) a Izraele, který má pan prezident ve zvláštní lásce.
Komunisté všech stran, spojte se (na podporu Zemana)!
Všechny tři registrované strany s názvem „komunistická“, které se odtrhly od KSČM proto, že ji považovaly za nedostatečně komunistickou, považovaly za nutné vyjádřit svou podporu prezidentu Zemanovi. Komunistická strana Československa (založená v r. 1995 Miroslavem Štěpánem jako Strana čs. komunistů) deklarovala ještě před prvním kolem přímé prezidentské volby (neschopna navrhnout komunistického kandidáta, stejně jako to neučinila KSČM): „KSČ vyjadřuje podporu Ing. Miloši Zemanovi, CSc., který byl zvolen za Občanské fórum do Sněmovny národů Federálního shromáždění, později byl předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedou vlády ČR a předsedou České strany sociálně demokratické. Pozici KSČ lze vyjádřit heslem: ZEMAN NA HRAD!“3) (18. 10. 2012) Poukaz na Občanské fórum, které by mělo být pro komunisty třídním nepřítelem číslo 1, je obzvlášť dojemný.
31. 10. 2016 KSČ dodala: „Jsme názoru, že většina lidí, která prezidenta ČR v přímé volbě vybrala, Miloši Zemanovi věří a nepodpoří v dalších dnech hazardéry, kteří hledí pouze na své vlastní zájmy a nikoli na zájmy naší země. Vždyť kromě jiného zároveň otevírají dveře islamizaci, která má oslabit Evropu, což může vést v budoucnosti až k zániku evropské civilizace.
Není pravda, že prezident rozděluje společnost! Je pravda, že ji rozdělují ti, kteří byli 28. října 2016 na Staroměstském náměstí. A rozdělují naši společnost záměrně.“ 4)
Aniž bych se chtěl zastávat křiklounů, pro které je M. Zeman nedostatečně pravicový a nedostatečně prozápadní, zdá se mi, že komunisté by měli provádět jinou politiku než se nekriticky zastávat prezidenta buržoazního státu, toho státu, který prohlásil výstavbu socialismu za zločinnou a opovrženíhodnou. K chiméře „hrozby islamizace“ se ještě vrátíme.
Skupinka s podivným názvem „Komunistická strana česká 21“ si kromě uctívání „socialismu s čínskými rysy“ dala za krédo i adoraci zemanovského „kapitalismu s českými rysy“. Generální tajemník Zdeněk Klímek např. 21. 3. 2016 v otevřeném dopise prezidentu ČLR Si Ťin-pchingovi napsal: „Náš prezident Miloš Zeman je jediný, opravdu demokraticky v přímé volbě zvolený politik, který hájí zájmy lidu.“ 5)
(Bude mít přímá volba prezidenta v ČLR ohlas?)
„Komunistická strana Čech, Moravy a Slezska“, zaregistrovaná v r. 2016 (o které dokonce ani většina komunistů neví, že vůbec existuje), vystoupila na scénu s tím, že ostatní KS nepodporují dostatečně prezidenta Zemana (!) a ona že je povolána to napravit. Ve své agitaci tak odhodlaně činí, píšíc např.: „Máme dobrého a schopného prezidenta Miloše Zemana…“, „náš pan prezident Miloš Zeman to řekl velice dobře“, „Ústřední výbor KSČMS (…) podporuje prezidenta republiky Miloše Zemana.“ 6)
Zdá se, že předvojem budoucího socialismu už nemají být komunistické strany, ale Miloš Zeman.
Za nacionalistickou internacionálu
Jestliže doma je pro mnohé české komunisty (i ty „nejradikálnější“) vzorem Miloš Zeman (a někteří dobrácky pokukují i po „šlechetném miliardáři“ Andreji Babišovi), v zahraničí patří k jejich největším vzorům ruský prezident V. V. Putin, ale také otevřeně pravicový maďarský premiér Viktor Orbán či slovenský sociálně demokratický premiér Robert Fico. S velkými nadějemi hledí lecjací komunisté nejen na „čínskou novou ekonomickou politiku“, která prý jistě bude brzy ukončena jako Leninův NEP (a pak dojde ke světové socialistické revoluci), ale dokonce i na nového prezidenta USA D. J. Trumpa, který je přinejmenším „menším zlem“, ne-li přímo ztělesněným dobrem. V KSČM i mezi komunisty „nalevo od ní“ se ozývají hlasy k „bezvýhradné podpoře politiky Ruské federace“. Na podporu Zemana nebo Putina (a ovšem proti „řízené invazi migrantů“) je část komunistů ochotna pořádat společné akce s otevřenými fašisty, s nimiž si např. 17. listopadu 2016 poslechla v Praze na Letné nacionalistického zpěváka Tomáše Ortela (bývalého člena neonacistické skupiny Conflict 88 – číslovka značí HH – Heil Hitler!), aby se odtud banda fašistů vydala na provokační pochod Josefovem, bývalým Židovským Městem…
Může se marxista domnívat, že v epoše imperialismu oligarchické Rusko není imperialistické? Může považovat za východisko své politiky podporu jedné imperialistické velmoci proti druhé? Může považovat za vzor ruskou asociální politiku, která je tak drastická, že si to u nás asi málokdo dokáže představit? Nespokojení čeští členové a voliči KSČM, většinou penzisté, kteří „nadávají na poměry“ a velebí Putina, se v ČR mají poměrně dobře oproti těžkému údělu důchodců v Rusku. O „sociálních výdobytcích“, které zajišťuje „socialismus s čínskými rysy“, ani nemluvě.
Za agresory, proti jejich obětem!
Společnou linií stoupenců Zemana, Putina a Trumpa je nenávist k uprchlíkům z oblastí, zasažených imperialistickou válkou a brutální kolonialistickou politikou západních mocností. Všimněme si, že jde o nenávist k obětem války, nikoli k agresorům, o nenávist k obyvatelům cizích států (většinou proletářům) na základě jejich rasy, náboženství či kultury, prostě o takové projevy, proti kterým komunistické hnutí od svého vzniku bojovalo. Logickým řešením pro hlasatele takové politiky je spojenectví s vlastní buržoazií proti zahraničním proletářům, tedy přesně to, proti čemu za 1. světové války tak bojoval Lenin a bolševici. A dnes dělají i jeho vyznavači přesný opak.
I někteří starší aktivisté, vykonavší po r. 1989 dost dobré práce v boji proti restaurovanému kapitalismu, najednou tváří v tvář uprchlické krizi ztratili hlavu (ačkoli uprchlíky zpravidla neviděli jinde než v televizi) a namísto proti kapitalismu začali bojovat proti „islamizaci“, za pochybnou „naši civilizaci“, která je primárním zdrojem nestability a válečných konfliktů v celém světě.
Že by KSČM zásadně odmítla českou zahraniční politiku, která vede k uprchlické krizi (a jejímž ztělesněním je i prezident Zeman), to nehrozí. Ale jedná-li se o přijetí pouhých 80 uprchlíků, už křičí, že je zde nechce. Miloslava Vostrá se dokonce rasisticky vyjadřuje o arabských uprchlících (křesťanští imigranti třeba ze Švýcarska by jí asi nevadili). 7)
Mimořádně demagogicky se v červenci 2015 tázal „mladý kádr“ „radikálně levicové strany“ Pavel Janeček, proč máme platit za něco, co jsme nezpůsobili. 8) Nejsme snad jako ČR členskou zemí EU a NATO, nepodílíme se na agresích a rabování zemí tzv. třetího světa? Opravdu jsme nic nezpůsobili?
Ale nebojme se, nám „invaze migrantů“ nehrozí, sem se nikdo nehrne a na Západ odcházejí i domorodci.
V časopise KČP „Hraničář“ 1/2017 byl otištěn projev poslance Zdeňka Soukupa (ANO 2011), který tvrdí, že za všechny zločiny v západních zemích mohou muslimští přistěhovalci. Politici KSČM zřejmě nejsou dostatečně „protiuprchličtí“, musíme si tedy nenávist půjčovat od ANO (vedeného ekonomickým migrantem ze Slovenska). Šéfredaktor uvedeného listu Milan Havlíček (předseda OV KSČM Praha – východ) navrhl těm, kdo se zastávají uprchlíků, aby opustili komunistické hnutí a navštívili psychiatra. Velká fronta tam asi nebude.
Vpřed ke světlým zítřkům v bílých, katolických Čechách, pod vedením prezidenta Zemana, s KSČM v obnovené vládě Národní fronty, tentokrát s vedoucí úlohou ANO 2011!
