Podle nejnovějších zpráv na serveru Novinky.cz opírající se o ukrajinské zdroje loajální kyjevské vládě (V ilovajském kotli je sevřeno několik ukrajinských praporů, fronta se hroutí; úterý 26. 8. 2014 v 13:28 z Kyjeva) došlo v minulých dnech k hrozivému obklíčení nejméně šesti praporů ukrajinské Národní gardy v tzv. amvrosievském kotli. Toto sdělení pocházející od ukrajinských sil z Dněpropetrovské oblasti potvrdilo zprávy, které proruští povstalci publikují již od minulé soboty. Podle nich se ve zmíněném „kotli“ podařilo uzavřít nejen dobrovolnické prapory a další jednotky Národní gardy, ale také vojenské jednotky 28. a 30. mechanizované brigády a 95. výsadkové brigády.

Na článku v Novinkách je nicméně velice zajímavá pasáž, ve které promlouvá velitel jednoho z dobrovolnických praporů, Dněpr, Semen Semenčenko: „Po úterním průniku od Novoazovsku byla situace plně pod kontrolou. Strach se projevil později. Naráz samovolně opustila pozice část ukrajinských vojáků, která měla zabezpečovat týl uskupení osvobozujícího Ilovajsk. Dělostřelectvo zničily rakety Grady, zbylí vojáci odešli a zůstaly jen minomety. Pak protivník podnikl ještě jeden úder tanky u čtvrti Mospino. Byly zastaveny po 15 kilometrech přehradnou palbou dělostřelectva a tanků ozbrojených sil Ukrajiny u Starobeševa a Kutejnykova.“

Podle této zprávy tedy došlo k samovolnému opuštění pozic v týlu vojsk „osvobozujících“ čili útočících na Ilovajsk, což následně přispělo k vytvoření a uzavření kotle. Takové jednání, pokud by k němu došlo vědomě, se samozřejmě rovná zradě. A právě k něčemu takovému možná opravdu došlo. Podle zpráv tiskové agentury tzv. Doněcké lidové republiky to byl velitel dalšího dobrovolnického praporu Azov, který odmítl uposlechnout rozkazu svých nadřízených a opustil bojiště.

Prapor Azov měl v neděli 24. srpna zaujmout pozice ve vesnici Novoivanovka, což by zabránilo možnému postupu sil rebelů k Azovskému moři. Velitel praporu Andrej Bělecký ale odmítl rozkaz splnit s odůvodněním, že prapor ztratil 4 mrtvé a 35 zraněných vojáků v bitvě u Ilovajsku. Vojáci praporu pak opustili bojiště směrem na Mariupol, „aby si odpočinuli a doplnili své zásoby.“

Tento svévolný krok vojáků praporu Azov přispěl k vytvoření mohutného průlomu na jižní frontě a rychlému postupu jednotek doněckých povstalců směrem na Novoazovsk s plánem dosáhnout v dohledné době přístavní centrum Mariupol. V Mariupoli samotném prý vypukla panika a město rychle opustila řada jednotek národní gardy stejně jako úředníci prokuratury a městské správy, kteří zamířili do Dněpropetrovsku. I tak ovšem Mariupol stále drží v rukou zbylé jednotky ukrajinské armády.

Prapor Azov, stejně jako další tzv. dobrovolnické prapory formálně patří do struktur Národní gardy spadající pod ukrajinské ministerstvo vnitra. Fakticky jde ale o značně autonomní struktury, jejichž zorganizování a následnou aktivitu financují a koordinují soukromé osoby, zejména ukrajinsko-izraelský oligarcha a současný dněpropetrovský gubernátor Igor Kolomojský a poslanec ukrajinského parlamentu za ultrapravicovou Radikální stranu, Oleg Ljaško.

Prapor Azov je prakticky kompletně složen z nacistů ze Sociálně-nacionálního shromáždění a Ukrajinských patriotů (složky Pravého sektoru), rusky mluvících ukrajinských neonacistů z východu země a rovněž z neonacistických dobrovolníků ze zahraničí (Švédska, Itálie, Španělska a Řecka). Azov, stejně jako některé další prapory, má pověst krutých zabijáků a drancovačů, kteří nešetří civilní obyvatelstvo, ale pokud jde o jejich nasazení v ostrých bitvách, nevyznačují se žádnou velkou chrabrostí ani vojenskými schopnostmi.

http://dnr-news.com/dnr/2637-karateli-b … aniyu.html

Slova o samovolném opuštění týlu nepadla jen z úst Semenčenka a tiskové agentury pro-ruských povstalců, ale motiv zrady zaznívá i v úvahách analytiků sledujících dění na frontě. Na blogu Yurasumy byl 24. srpna v poledne publikován text, z něhož přinášíme tři odstavce:

„Po zničení jižního kotle a ukončení úderů na Šachtorsk a Krásný Luč už byla junta fakticky ztracená. Nejlepší možností by pro ní ještě bylo shromáždění všech dostupných sil z různých „hnízd“ a pokusit se o překvapivou obranu. Ale logika vedení ukrajinské armády pro mě od začátku zůstává naprostou záhadou.

V rozporu s obecně přijímaným a mylným názorem neměly v té době ukrajinské ozbrojené síly dostatek sil pro vedení ofenzívy. Jejich aktivní obrana mohla zesílit frontu a pokusit se ji udržet až do příchodu posil. Ale… hlava mi to nebere. Jediné vysvětlení, které mám – zrada. Samotný fakt, že kotel zůstal přeplněn dobrovolnickými formacemi (ultra-pravicovými patrioty) vzbuzuje otázku. Pokus útočit za každou cenu a do „uzávěrky“ [patrně myšlen Den ukrajinské nezávislosti 24. srpna] vyústil v naprosté odkrytí týlu a… k očekávané katastrofě.

Minulý týden bylo možné odhadnout místa operací a orientační cíle. Průzkum skupiny poblíž Amvrosievky pod soustavnou palbou. Došlo k roztažení záloh podél hranice atd. – to vše směřovalo k nevyhnutelné porážce. Zarputilé útoky na Ilovajsk a pokusy udržet se na Saur-Mohyle, o kterou nemá nikdo zájem (jde jen o návnadu a fetiš) vedly k naprostému oslabení skupiny Jih. A v nejkritičtější chvíli pak tato skupina dostala úder do podbřišku. Všechno, co jen šlo, pak skončilo v kotli.“

http://yurasumy.livejournal.com/159661.html

Tyto zprávy mohou ukazovat na naprostou ztrátu koordinace, ale také a spíše na neshody a nejednotu ukrajinských sil bojujících proti pro-ruským silám. Opuštění týlu a vydání bojiště k rozsáhlé ofenzívě doněckých rebelů ze strany praporu Azov potřebuje ještě vysvětlení. Může mít původ v demoralizaci či zbabělosti ukrajinských neonacistů, jejich nekázni, snaze vyhnout se důsledkům špatného velení bojových operací ze strany ukrajinského armádního vedení (jejich druzi z dalších praporů skončili v „kotli“) nebo v jiných okolnostech. Každopádně důsledkem byl po mnoha týdnech nejmasivnější postup a získání kontroly nad územím ze strany povstalců právě v době, kdy se to v Minsku jednajícímu ukrajinskému prezidentovi Porošenkovi hodí ze všeho nejméně.