Jedním z problémů, na který je dlouhodobě ve školství poukazováno, jsou učebnice. Poslankyně Marta Semelová (KSČM) proto v této záležitosti interpelovala ministryni školství Kateřinu Valachovou (ČSSD).

„Nedávno tuto záležitost opět zvedl Miloš Rathouský ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. Upozornil nejen na stáří a nedostatek učebnic a výukových materiálů, s tím, že u některých oborů (jedná se zejména o obory s nízkou kvalifikací a obory zaměřené na řemesla) učebnice chybí úplně, ale také na kvalitu starších učebních textů. Ty často už ne zcela vyhovují současnému zaměření a rozmanitosti studijních oborů. To potvrzuje i dotazníkového šetření, které loni provedlo jedno nakladatelství, z něhož vyplývá, že polovina dotázaných má potíže sehnat výukové materiály. Největší nedostatek je ve skupinách oborů elektrotechnika, strojírenství a strojírenská výroba, stavebnictví, geodézie a podobně. Více než 90 % studentů navíc uvedlo, že ve výuce využívá digitální materiály, jejichž kvalita a spolehlivost je však až příliš často nízká. Z šetření vyplývá i to, že učitelé odborných předmětů o klasické učebnice stojí. Řada škol řeší tuto situaci tak, že si učitelé píší vlastní učební texty na koleně,“ uvedla. Dobrá situace podle ní není ani v základním školství. „Jednak mnoho let používané učebnice, jednak skutečnost, že v některých předmětech se místo učebnic používají pracovní sešity, které si musí platit rodiče. Bezplatné vzdělávání zakotvené v ústavě tak bere za své. Zajistit dostupné kvalitní studijní a výukové materiály, které budou reagovat na nové přístupy ve vzdělávání a proměnu současného školství, by mělo být povinností i zájmem MŠMT. Je vám znám tento stav a co s tím budete dělat?“ dodala.

Přístup všech žáků ke kvalitním učebnicím

Valachová odpověděla, že rozhodně nemůže popřít, že „popis paní poslankyně Semelové je pravdivý, minimálně pokud se to týká některé z částí škol“. „Co se týká ministerstva, jeho hlavní úloha je v udělování schvalovacích doložek. Které učebnice či pomůcky jsou v tomto režimu předloženy, záleží na iniciativě subjektů odlišných od ministerstva,“ řekla. Ministerstvo podle jejích slov v roce 2013 podporovalo v rámci Vzdělávání pro konkurenceschopnost dotování elektronických učebnic zaměřených na technické a přírodovědné vzdělání. Problémy, které zmínila Semelová, může ministerstvo podle Valachové systémově řešit jednak dlouho očekávaným navýšením ONIV, „protože například praxe placení pracovních sešitů souvisí zejména s tímto nešvarem“. „O navýšení ONIV budu usilovat v následujícím střednědobém výhledu a uplatnila jsem tyto požadavky vůči ministerstvu financí a budu usilovat o podporu kolegů na vládě,“ dodala. Velká výzva je podle ní v naplňování úkolů, které vyplývají z koncepcí digitálního a odborného vzdělávání, to znamená, že systémové dokumenty ministerstvo schválilo a přijalo. Ministryně tomu bude podle svých slov věnovat pozornost, bude usilovat o to, „abychom zrychlili tuto modernizaci školství tak, aby každý žák a student měl přístup ke kvalitním učebnicím a ředitelé byli v tomto ohledu podporováni ze strany ministerstva jako odborného garanta“. Semelová řekla, že je ochotna jakkoli pomoci, navrhla kulatý stůl za účasti asociací, Valachová odpověděla, že jej může v horizontu dvou měsíců přislíbit.

Ohrožení průvodcovské činnosti

Semelová se interpelací obrátila i na nepřítomnou ministryni Karlu Šlechtovou (ANO). Interpelace se týkala průvodcovské činnosti a problémů, souvisejících s novelou živnostenského zákona z roku 2008 – tuto záležitost Semelová opakovaně řeší i na pražském zastupitelstvu, obrátili se na ni zástupci Sdružení průvodců. „Touto novelou byla průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu převedena z živnosti vázané pod živnost volnou, která nevyžaduje prokazování odborné či jiné způsobilosti. Není nutno prokazovat stupeň dosaženého vzdělání, složení profesní zkoušky ani potřebné jazykové znalosti, jak tomu bylo v minulosti. V turisticky atraktivních lokalitách, včetně městských památkových rezervací a míst zapsaných organizací UNESCO na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví, tak vykonávají tuto činnost amatéři bez potřebných znalostí. Jedná o cizince pobývající v ČR na základě turistického víza, kteří nemají ponětí o našich historických, kulturních či přírodních reáliích, ale i organizované společnosti, které průvodcovství nabízejí jako bezplatnou službu za spropitné – v Praze tak, podle vlastních údajů, provedly již přes 5 milionů turistů. Profesionální průvodci, kteří navíc ze svých příjmů odvádějí daně a pojistné, jim těžko mohou konkurovat. Ohrožena jsou pracovní místa, kvalifikovaní absolventi škol zaměřených na cestovní ruch těžko hledají uplatnění, narušen je systém profesního vzdělání průvodců. Obcím pak komplikuje efektivní kontrolu, znemožňuje upravit na svém území podmínky poskytování těchto služeb či stanovit požadavky na odbornou způsobilost průvodců. Vláda schválila koncepci státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014-2020, v níž je vymezení činnosti průvodce v cestovním ruchu zahrnuté, nicméně zatím nic nekoná. Jak budete tuto situaci řešit?“ uvedla Semelová. Šlechtová odpoví písemně.

„Cestovní ruch má pro ekonomiku státu velký význam. Řada vyspělých evropských zemí si proto hlídá a garantuje kvalitu průvodcovství. Pro příklad uvedu Francii, kde činnost turistických průvodců je přísně regulována zákonem o cestovním ruchu, vykonávat ji mohou jen licencovaní průvodci s profesním průkazem – podmínkou pro jeho udělení je získání diplomu národního průvodce, popřípadě jiný magisterský titul, pokud uchazeč v rámci studia absolvoval průvodcovské kompetence, odbornou praxi a cizí jazyk, alespoň na úrovni C1,“ uvedla Semelová pro náš portál.