Symbolický útok dělníka Pavla Vondrouše vedený střelbou airsoftovou pistolí s plastovými kuličkami proti prezidentovi Klausovi bezesporu rozvířil hladinu české politiky. Kvůli těžko uvěřitelnému selhání prezidentské osobní ochranky a některým dalším okolnostem útoku nelze s jistotou vyloučit, že celá věc nemohla být i zinscenována. NAL je nicméně přesvědčena, že útok vpravdě odráží autentickou, masově rozšířenou frustraci neprivilegovaných lidí ze současné společenské situace.

Čin Pavla Vondrouše chápeme v souladu s jeho vlastním vyjádřením nikoliv jako útok na konkrétní osobu V. Klause, ale jako symbolický protest namířený jak vůči asociálnímu jednání současné vlády, tak vůči mnoha zásadním aspektům vývoje ČR v posledních desetiletích. Šlo v zásadě o protest proti polistopadové restauraci kapitalismu, zahájené a vedené právě V. Klausem, která vyústila do současného ekonomického rozvratu, atomizace společnosti a naprostého odcizení etablovaných politických elit pracujícím.

NAL v této souvislosti naprosto odmítá snahy V. Klause, jeho okolí a části pravicové politické scény mediálně vykouzlit z celého incidentu jakýsi pokus o atentát, nebo si v něm najít morální hůl na „neposlušnou levici“ a prezidentovy kritiky z řad inteligence, jakými jsou např. spisovatel Michal Viewegh nebo politolog Jiří Pehe. Za obzvláště nechutné považujeme srovnání Vondrouše s norským ultrakonzervativním teroristou Breivikem, vrahem desítek lidí, se kterým přišel senátor Kubera (ODS).

Tyto výroky podle nás nesvědčí pouze o perverzních snahách heroizovat Klause v době jeho možné blížící se politické derniéry, ale jednak potvrzují samotný fenomén stojící za útokem, totiž naprosté nepochopení a nevnímání nálad, názorů a pocitů obyčejných lidí politickými a ekonomickými elitami, a zadruhé z nich čiší snahy po delegitimizaci jakéhokoliv protestu a jakékoliv akce a kriminalizace pouhého nenadšení z poměrů, kterou Systém uplatnil již v případě řidiče Romana Smetany.

NAL povařuje za alarmující, že se vůči Vondroušovi vytvořil mediální tlak neúměrný jeho činu, který přispívá ke zhoršování jeho postavení v očekávané soudní dohře celého incidentu a způsobuje mu problémy v jeho občanském životě. Plně sdílíme Vondroušovo rozčarování nad dvojím metrem „spravedlnosti“ projevujícím se ve vzneseném obvinění z trestného činu a podmínkách jeho výslechu v kontrastu k benevolentnímu jednání policie například k podnikatelovi Janouškovi, kde společenská nebezpečnost Janouškova jednání byla s tou Vondroušovou nesrovnatelně větší.

Rychlost, s jakou se připravuje Vondroušův postih za několik vteřin trvající střelbu kuličkami, je rovněž naprosto nesouměřitelná s tolerancí úřadů vůči několikatýdenní kampani systematického narušování a rozbíjení volebních mítinků sociální demokracie před volbami do evropského parlamentu v roce 2009, za kterou nebyl nikdo obviněn ani z přestupku.

Na rozdíl od řady jiných k levici se hlásících jednotlivců, skupin a organizací NAL čin Pavla Vondrouše neodsuzuje. Zároveň jej také nepovažuje za něco, co by bylo hodné oslavování jako řešení prekérní společenské situace. Skutečnost, že Vondrouš byl několik měsíců členem KSČM, ale nebyl sto se zapojit do její „činnosti“, považujeme za doklad tristních poměrů v rámci etablovaných levicových politických stran, odkud parlamentní rétorická cvičení, partajnické klikaření a kšeftování s funkcemi v různých zastupitelstvech a dozorčích radách vytěsnily skutečný stranický život a dennodenní boj za zájmy pracujících a neprivilegovaných.

NAL se nicméně domnívá, že odpovědí na tuto skutečnost by nemělo být uchýlení se k demonstrativním činům, zejména ne takovým, které mohly pro samotného aktéra skončit tragédií, ale vytváření a budování politických alternativ, v nichž se aktivismus kloubí s organizací a boj jednotlivce se stává součástí boje za nalezení východiska pro celou společnost.