Projev Milady Sigmundové z Levé perspektivy na protestním shromáždění „ANO míru! NE NATO!“
komentář : vypnuto
Vážení přátelé, soudruzi a soudružkyJsme třicet let ujišťováni, že skončila studená válka. No, já si dovolím pochybovat o tomto „faktu“. Když přehlídneme léta od pětačtyřicátého roku, od zakončení 2. světové války, kdy byli všichni rádi a těšili se na mír, imperialistické státy začaly rychle pomýšlet na rozdělení světa v honbě za novými surovinovými zdroji a především za to, aby zničily myšlenku na lepší, sociálně spravedlivější společnost.
Sjednocena byla ekonomicky německá zóna Británie a USA. Svoje vysílání rozšířil Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Musím vzpomenout i pokusy o narušení našich hranic a nešlo rozhodně o mírumilovné kroky. Vysíláni k nám byli agenti a byli mezi nimi i vrazi. Ale byly i války – pamatujete mnozí válku v Koreji, válku v Indočíně.
Ale v mých vzpomínkách byla 50. léta také dobou širokého mezinárodního mírového hnutí. A v tomto hnutí byli takové lidé jako americký zpěvák Paul Robeson, jaderný fyzik a nositel Nobelovy ceny Joliot Curie, ale vzpomenu i na ty „obyčejné“ lidi, na francouzského námořníka Henri Martina, který za cenu vězení odmítl odejít bojovat do Indočíny, vzpomínám i na mladou ženu, která si lehla na koleje před vlakem, který vezl vojenské vybavení opět pro válku v Indočíně. Z těch let také zaznívá píseň o Lorelei (Ernst Busch, 1950) končící slovy „Ami go home“ – Jak současné! Tito lidé samotní by byli slabí, ale celkově bylo mírové hnutí velmi rozšířené a organizované podle zásady „Mír bude zachován, vezme-li lid věc míru do svých rukou a bude jej bránit do konce“. Proto jsme tady.
A těm, kteří tady nejsou z nejrůznějších důvodů s námi, vzkazujeme: „Jenom ne strach, jen žádný strach. Kůň bronzový, kůň Václavův se včera v noci třás a kníže kopí potěžkal. Myslete na chorál malověrní, myslete na chorál.“
