Dobrý den vám všem, i já bych chtěl poděkovat organizátorům akce za představení a možnost zde vystoupit.

V prvé řadě bych tu chtěl vyjádřit solidaritu lidu Řecka, řeckým pracujícím, kteří si v uplynulých pěti letech museli projít strašným martýriem. Bohužel, poslední vývoj událostí nedává příliš nadějí, že by tato strastiplná pouť měla skončit. Proti politice škrtů a propouštění však nyní v Řecku stávkují zaměstnanci státních úřadů a veřejného sektoru a těm patří naše solidarita!

Od roku 2009 do dnešních dnů poklesl řecký hrubý domácí produkt o více než čtvrtinu, což se za jiných okolností stalo pouze v době války. Nezaměstnanost se zvýšila z 10 na 27 % a nezaměstnanost mladých lidí přesáhla 50 %. Čtyřicet čtyři procent Řeků dnes žijí pod hranicí chudoby. Pouze v roce 2011 zbankrotovalo v Řecku 110 tisíc firem. V uplynulých pěti letech prudce stoupl počet sebevražd, psychicky nemocných a lidí bez domova. Takové jsou výsledky neoliberální politiky, která byla posledních pět let Řecku ordinována – politiky škrtů, propouštění a privatizace!

S potížemi Řecka a snahou „trojky“ (Mezinárodní měnový fond, Evropská komise a Evropská centrální banka) je „řešit“ se to má asi takto: ne příliš úspěšný zemědělec s vlastním hospodářstvím se poněkud zadluží a tu přijde věřitel a řekne mu: „Půjčím ti další peníze, pomůžu ti, ale musíš se držet mých rad – kozu nekrm, ať ušetříš peníze, krávu mi levně odprodej, stejně nevíš co s ní, a všechnu drůbež vybij. A pak mi vrátíš, co sis půjčil“. Přesně tato cesta snižován mezd, privatizace a škrtů (austerity) dovedla už tak strukturálně slabou řeckou ekonomiku na hranu propasti. A nemylme se, my nejsme někým, kdo tuto tragédii pozoruje zdáli odněkud zvenčí. To co se stalo v Řecku, může zítra postihnout kteroukoliv jinou zemi včetně nás.

Nechci mluvit příliš dlouho, ale kromě solidarity s řeckým lidem čelícím této zhoubné hospodářské a sociální politice, je třeba zde také připomenout ohrožení demokracie, které zažívá nejen řecký lid, ale i my tady v Česku. Dnes jsme totiž opět svědky toho, jak vůle lidu neznamená nic, jak je v jednáních vrcholových politiků zcela ignorováno jasné stanovisko řeckých občanů projevené v nedávném referendu, kde výrazná většina voličů odmítla další pokračování neoliberální politiky. Na tento hlas nejen nebyl brán jakýkoliv zřetel, ale politici Evropské unie se vůči Řecku dopustili vydírání a nátlaku, který si v ničem nezadá se vznikem Protektorátu. Tento stav vyhovuje nepřátelům demokracie a stoupencům vládnoucí třídy jak v Řecku tak u nás. Například neblaze proslulý Tomáš Klvaňa, který prosazoval vojenskou základnu americké armády v České republice, přirovnal legitimní řeckou vládu k opilci, kterému nesmí být svěřen ani cent, aniž by nad ním neměl někdo jiný kontrolu. Není to hanebné?!

Práva lidí a jejich volba jsou bezostyšně pošlapávány po celé Evropě. Vezměme si příklad s tzv. řeckým dluhem. Západní, zejména německé a francouzské banky původně investovaly do řeckých dluhopisů na 45 miliard Euro. To bylo v roce 2011. Dnes ale drží dluhopisy a jiné pohledávky pouze za 2,5 miliardy. Téměř celý dluh byl totiž za zády lidí převeden z bank na veřejné instituce a vlády, respektive na nás všechny. Tehdy, v roce 2011, se ještě politici sloužící bankéřům báli, že pád Řecka by ohrozil i jejich chlebodárce a jejich vlastní pozice. Dnes, když banky oddlužili způsobem, že jejich špatné investice „znárodnili“ přehozením dluhu na občany evropských zemí, se už smějí a drze Řecku vyhrožují. Ale ptal se vás někdy někdo, či chcete platit nesplacené půjčky bankám, či chcete za chudáčky banky sanovat řecké dluhy? Mě tedy ne!

Tato fakta ukazují, že dnes stojí lid Řecka a celé Evropy nejen tváří tvář zhoubné ekonomické politice vlád jednajících v zájmu finančních upírů, ale také zesilujícím útokům na svá demokratická práva a svobody. Demokracie stojící na vůli lidu se dnes jako vysychající řeka ztrácí a ztrácí, až docela vyschne v neoliberální poušti, kde se nedá žít. Proti tomu se teď a tady musíme ozvat.

Děkuji za pozornost!

(volný přepis)