Protikapitalistická demonstrace 17. listopadu v Bratislavě skončila zásahem policie
Letošní 17. listopad v Praze na první pohled nabídl širokou paletu pochodů, akcí a akciček všeho druhu. Při bližším pohledu na pulty tohoto supermarketu politických idejí však radikální levičák musel bohužel konstatovat, že mnohdy nebylo o co stát (čest výjimkám), a tak jsme dali přednost několikahodinové cestě vlakem do Bratislavy, kde se konala spojená demonstrace slovenských komunistických organizací. Sešlo se na ni asi 200 účastníků, z nemalé části mladšího věku, z nichž vizuálně nejvýraznější byli se svými vlajkami i ochrannými vestami se srpem a kladivem členové antikapitalistické strany Vzdor. Akce se konala od dvou hodin na Hodžově náměstí přímo před sídlem slovenského prezidenta.
Jako první na shromáždění vystoupil Jozef Hrdlička, předseda Komunistické strany Slovenska (KSS). Přítomným uvedl důvody, proč se shromáždění 17. listopadu koná. Připomněl, že 17. listopad je Mezinárodním dnem studentů, který celý svět slaví na počest studentů popravených a perzekuovaných v roce 1939 v Protektorátu Čechy a Morava nacistickým režimem. Zmínil, že je třeba uchovávat historickou paměť a uvedl konkrétní případ překrucování významu tohoto svátku a vymývání hlav dětí ve školách. Hrdlička dále zdůraznil, že lidé, kteří projevili nespokojenost v roce 1989, většinou chtěli změny a reformy, ale v rámci zachování socialistického systému. Z tohoto pohledu byl 17. listopad 1989 podvodem na občany.
Podle Hrdličky přes všechny chyby nebylo a dodnes není ve světě demokratičtějšího a spravedlivějšího režimu než byl ten fungující v Československu do roku 1989. Bez příspěvků z EU se na Slovensku stavěly desítky let byty, školy, kina, sportoviště a další infrastruktura. Hrdlička vyjádřil naprostý nesouhlas s popřevratovým vývojem země a připomněl, že tento národní majetek, průmyslová struktura a zemědělství byly do velké míry rozkradeny nebo zdevastovány, lidé se stali otroky zahraničních společností ve vlastní zemi.
Druhým vystupujícím byl Stanislav Pirošík, předseda Vzdoru – Strany práce. Pirošík nejprve odpověděl na námitky, že je drzost, když komunisté dělají 17. listopadu akce v ulicích. Pirošík opáčil, že skutečná drzost je dávat dnes lidem, který celý život pracovali a dřeli, mizerné důchody a prodávat pracovní sílu na bídně placenou otročinu nadnárodním korporacím nebo nechávat schopné lidi kvůli nedostatku pracovních míst odcházet do ciziny.
Pirošík zmínil, že nově zvolený prezident Havel v roce 1989 lhal lidem, když se zaklínal, že nechce kapitalismus. Slováci dnes pracují v soukromých diktaturách, dělníci jsou pro podnikatele hadr. Kapitalisti hrají s lidmi kasino, kvůli zisku zavírají a otevírají podniky, propouští lidi, nebo tím vyhrožují a lobují na úkor veřejnosti. Lidi mají jen za lidské zdroje. V zemi není demokracie, neboť parlament o ničem zásadním nerozhoduje. Pirošík se hurónsky vysmál tvrzení, že na bratislavském náměstí SNP se prý právě schází opoziční demonstrace, neboť všechny strany podporující kapitalistický režim jsou ve skutečnosti jedna velká koalice: „Matovič a Fico se ještě budou objímat, až lid povstane proti nim.“
Na závěr vyjádřil přesvědčení, že 17. listopad se jednou stane dnem boje za skutečnou svobodu a demokracii, nikoliv ale za „demokracii“, kde pořád vládnou 2% nejbohatších. „Smrt kapitalismu, ať žije socialismus, zvítězíme, soudruzi!“ zakončil Pirošík svoji bojovnou řeč.
Jako další vystoupil Artur Bekmatov z Levicové fronty mládeže, který se v úvodu své řeči vrátil k persekuci studentů v Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 a navrhl uctít jejich památku minutou ticha. Podle Bekmatova tvoří 17. listopad předěl moderních dějin Slovenska, ale zapomíná se, že generace rodičů nechtěla nezaměstnanost, zavírání podniků a nízké mzdy, nechtěli dnešní kapitalismus, ale chtěli v roce 1989 reformovat socialismus a napravit jeho nedostatky. Místo toho máme zkorumpovanou zemi, kde každý třetí mladý člověk nemá práci, nepočítaje ekonomické emigranty, kteří již museli odejít. Mladí lidé mají problém se sháněním cenově dostupného bydlení, ale třeba také se sportovním vyžitím.
Bekmatov rovněž ostře zkritizoval převlékání kabátů mnohých „komunistických kádrů“ po roce 1989 a naopak vyjádřil úctu lidem, kteří zůstali věrni myšlence sociálně spravedlivé společnosti. Vyjádřil i potěšení z rostoucího počtu mladých lidí na této tradiční demonstraci.
Jako další řečníci vystoupili za aktivistickou iniciativu DAV2 Tomáš Klimek, báseň recitoval Vladimír Sládek a účastníky pozdravil Andrej Palacko, který se osobně setkal s již zesnulým venezuelským prezidentem a bolívarovským revolucionářem Hugo Chávezem. Palacko připomněl heslo, které viděl v Chávezově pracovně: „Privatizátoři jsou zločinci, planeta patří lidem.“ V průběhu shromáždění také prezentovali Stanislav Pirošík, Jozef Hrdlička a Artur Bekmatov společný projekt Vzdoru a KSS v podobě internetového muzea zločinů kapitalistického režimu (ZDE), kde se čtenář může dozvědět fakta o plýtvání potravinami a spekulacemi vyvolaných hladomorech, o imperiálních válkách, vykořisťování a budování kapitalismu dětskou prací. Muzeum bylo symbolicky otevřeno přestřižením imitace jednodolarové bankovky. Demonstraci pozdravil na závěr i zástupce Levé perspektivy, který zmínil, že k rozbití Československa po listopadu 1989 došlo proto, aby se obě země mohly snáze změnit v kolonie a stát se vazaly nadnárodních bank, korporací a mocenských struktur vedených Spojenými státy. Vyjádřil přesvědčení, že lid obou národů vede stejný boj a že přátelství a solidarita mezi pracujícími Čechy a Slováky budou zachovány.
Na samý závěr shromáždění zazněla Internacionála a vše vypadalo na pokojné ukončení akce. Během okamžiku se však situace zcela změnila. Po zapálení zábavné pyrotechniky údajně Stanislavem Pirošíkem byl předseda Vzdoru dvěma přítomnými policisty bleskurychle zatčen a odvlékán k policejnímu automobilu stojícímu opodál. Policistům se ovšem do cesty postavila nemalá část účastníků akce, kteří se snažili předsedu Vzdoru bránit a ostře protestovali proti tomuto zásahu, jež si vzal za záminku nepatrnou událost nijak nenarušující ani neohrožující shromáždění či kolemjdoucí. Policie reagovala velmi agresivně přivoláním většího množství posil a rozháněním lidí, během něhož bylo několik lidí sraženo k zemi a byla bolestivě zraněna i jedna členka Vzdoru. Jak upozornila na svých webových stránkách Fronta levicové mládeže, přesně na stejném místě při akci „Refugees Welcome“ v roce 2015 byla dýmovnice policií bez problému tolerována.
Stanislav Pirošík byl následně převezen na blíže neurčenou policejní služebnu a umístěn do cely předběžného zadržení, kde se doteď nachází již více než 48 hodin bez možnosti dát zprávu své rodině! Tento zásah ukázal pravou tvář slovenské oligarchicko-parlamentářské demokracie tváří v tvář politickému shromáždění svých antikapitalistických kritiků a odpůrců. Každému člověku majícímu iluze v současné pojetí demokracie ale vybavenému úsudkem a otevřenýma očima, se zde dostalo cenné názorné lekce, v čích službách, proti komu a jakým způsobem vystupuje „podle zákona neutrální“ represivní státní aparát.
Demonstraci slovenských radikálně levicových sil hodnotíme jako dobře zorganizovanou akci oslovující – na rozdíl často od českých poměrů – i bojovně naladěnou levicovou mládež a střední generaci z řad dělníků z podniků a prekarizovaných pracujících. Nesla se celá v duchu jasných třídních a protikapitalistických projevů. Za to patří všem organizátorům dík!
Levá perspektiva zároveň vyjadřuje ostrý nesouhlas se zásahem policie proti předsedovi strany Vzdor a následně proti dalším účastníkům klidného shromáždění, považuje tento zásah za provokativní útok na politická práva a svobody pracujících a vyzývá k propuštění Stanislava Pirošíka na svobodu.
Více informací a materiálů z demonstrace:
Projev Jozefa Hrdličky (KSS) – ZDE
Projev Stanislava Pirošíka (Vzor) – ZDE
Projev Artura Bekmatova (Levicový front mládeže) – ZDE
K zásahu policie a k perzekuci předsedy strany Vzdor:
http://flm.sk/stanovisko-flm-k-zasahu-policie-na-hodzovom-namesti-17-11-2016/
