„Doufáme, že budeme jednou vzpomínáni jako vláda, která umožnila bolívijskému lidu povstat a obnovit demokracii, důstojnost, mír, hospodářský růst a sociální spravedlnost,“ prohlásil ve svém prezidentském projevu Luis Arce před Zákonodárným shromážděním. Po jeho straně stál viceprezident David Choquehuanca, prezidenti Senátu a Poslanecké sněmovny Andrónico Rodríguez a Freddy Mamani.

V tu dobu probíhala v centru La Pazu oslava, při níž sociální hnutí, organizace domorodých obyvatel, horníci, odbory a militanti Hnutí za socialismus (MAS) z různých částí země obklopili Plaza Murillo. Oslava začala již předchozí noc na shromáždění organizací poblíž místa na náměstí, kam se pak přesunula.

Včasná přítomnost hnutí vycházela ze stálého strachu, který do poslední chvíle panoval z možného jednání části pravice. V sobotu v noci totiž došlo k novému shromáždění pravice a pochodu v La Pazu pod heslem požadujeme audit a odložení předání moci. Ačkoliv tentokrát bylo jasné, že k předání moci dojde a že sociální síly pravice byly už většinou vyčerpané, pohotovost před možným neočekávaným zvratem trvala do poslední chvíle.

Politická scéna byla jedním z ústředních bodů projevu nového prezidenta. Mluvil o tom, co se v zemi událo od převratu jako o „vnitřní a systematické válce proti lidu, zejména proti těm nejzranitelnějším. Byla rozsévána smrt, strach a diskriminace, zesílil rasismus (…) pronásledování vůdců MAS a sociálních hnutí, byli mrtví, zranění, uvěznění, perzekuce, izolace i exil.“

Proběhla minuta ticha za ty, kteří byli zabiti a jako stálá připomínka masakrů v Sacabě a Senkatě, ke kterým došlo jen pár dní po puči v listopadu loňského roku. Nový prezident o nich mluvil jako o „symbolech důstojnosti a odporu“ a vzdal čest „padlým, hrdinům lidu, kteří zachránili demokracii.“

Na inauguraci bylo přítomno několik zástupců ze zahraničí, zástupci vlád Argentiny, Paraguaye, Kolumbie, Španělska, Venezuely, Uruguaye, Íránu, Chile, Arabských emirátů a delegace politických stran z dalších zemí stejně jako bolívijští poslanci a zástupci hnutí.

Jeanine Añezová, která pár dní před tím oznámila svůj odchod do města Trinidad v departmentu Beni, přítomná podle očekávání nebyla, nicméně odmítla, že by plánovala odejít ze země. Za opozici byl přítomen její vůdce Carlos Mesa, druhý v říjnových prezidentských volbách, který od začátku uznal vítězství Acreho. Jak on tak jeho parlamentní skupina ale odešla z prostor Shromáždění před zahájením projevů.

„Musíme překonat rozdělení, nenávist, rasismus a diskriminaci mezi spoluobčany, přestat pronásledovat svobodu projevu, přestat tahat politiku před soudy, přestat se zneužíváním moci… konec beztrestnosti, bratři soudci, ale justice se musí stát zcela nezávislou,“ prohlásil Choquehuanca ve vzkazu nabízejícím dialog a jednotu, což se prolínalo oběma projevy.

Nová vláda se chopila úřadu v kontextu nestability. Zatímco ti, kteří vytvořili faktickou vládu jsou nyní na ústupu a mohou odejít ze země, aby unikli zodpovědnosti, a Carlos Mesa usiluje o pozici hlavního opozičního vůdce, zůstává tu také sektor vedený částečně Luisem Fernandem Camachem, třetím v prezidentských volbách, který zahrnuje nejradikálnější křídlo pravice. Tato část společnosti neuznává platnost volebního výsledku ani inauguraci nového prezidenta. Co od nich nyní čekat? To je jedna z hlavních otázek.

Tyto menšinové části společnosti zvedají prapor demokracie jen, když se jim to hodí a když zrovna nesahají k destabilizaci, násilí nebo převratům, aby se chopili moci,“ prohlásil Arce, podle kterého tvoří část těchto lidí „polovojenské skupiny“, které až do pátku prováděly zastrašovací akce v Cochabambě nebo Santa Cruz.

Vláda nyní čelí trojí krizi, o které mluvil Acre: krizi demokracie v důsledku předchozího puče a nastolení převratové vlády; krizi zdravotnictví kvůli pandemii a krizi hospodářství. Předchozí vláda Añezové způsobila v posledních 11 měsících řadu propadů do záporných hodnot – HDP kleslo o 11,1 %, fiskální deficit vzrostl o 12,1 %, deficit federálního ministerstva financí o 8,7 % a dluh dosahuje 4,2 miliard dolarů. „Den, během něhož se nic nepodnikne, je dnem, kdy se situace dále komplikuje,“ potvrdil prezident.

Sociální očekávání od nové vlády jsou velká. Jak od těch, kteří byli zmobilizování na Plaza Murillo, jako bylo 36 domorodých národností, organizace Ponchos Rojos, která byla součástí prezidentovy ochranky, nebo Central Oberera Boliviana (odbory), tak od širších vrstev celé společnosti, která v méně než roce musela čelit recesi, pandemii a de facto vládě, která jen hrozila a pronásledovala, ale nikdy nesplnila své sliby.

Nový prezident odkázal i na mezinárodní otázky a potvrdil, jak už předtím prohlásil, že se zaměří na vytvoření „politické jednoty v různosti Latinské Ameriky a Karibiku“ prostřednictvím organizací jako Celac a Unasur v oblasti Jižní Ameriky jako „místa pro integraci a mechanismu pro politickou koordinaci, kde se můžeme potkávat bez ohledu na politickou orientaci jednotlivých vlád.“ Nová bolívijská vláda se zrodila jako možný prvek spojování a spolupráce různých částí pokrokové Latinské Ameriky.

Inaugurací začala nová etapa v procesu změny v Bolívii: „Jsme odhodláni spravit, co bylo špatně, a zesílit to, co bylo dobré,“ řekl Acre. V rámci této nové etapy se objeví výzvy vnitřnímu pořádku jako požadavky některých hnutí na personální změny vedení, nebo hrozby od destabilizujících sil, které už daly najevo, že se nevrátí – aspoň tak se to jeví – na cestu demokracie.

Neděle byla oslavou v La Pazu. Evo Morales se v pondělí vrátil do země, Bolívie za sebou nechala rok patřící k nejtemnějším kapitolám její novodobé historie, demokratické vítězství otevřelo cesti nové lidové vládě.

Převzato z: https://www.struggle-la-lucha.org/