12. července byl na webových stránkách tiskové služby Kremlu zveřejněn článek prezidenta Ruské federace Vladimira Putina „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“. V tomto článku ruský vůdce diskutuje klíčové dějinné milníky vztahů Rusů a Ukrajinců od nejstarších dob do dnes. Článek reagoval na zákon schválený 1. července ukrajinským parlamentem, podle něhož nejsou Rusové na Ukrajině původními obyvateli, ale pouhými cizinci.

Politolog a politický komentátor Sergej Kurgyňjan analyzoval tento článek a došel k závěru, že jeho závěry jsou mimořádně ostré. „Článek Vladimira Putina je svým vyzněním velmi tvrdý. Nejen tvrdý, ale opravdu velmi tvrdý. Můžeme z něj vyčíst, že dění na Ukrajině jej tentokrát hluboce a zásadně zasáhlo.“ Podle něj také článek ukazuje, že prezident prožívá nový vývoj se silnými emocemi, které se jinak, při svých vystoupení před novináři, snaží potlačit a maskovat jemnou ironií a odstupem.

Podle Kurgyňjana Putin spatřuje v nedávném rozhodnutí ukrajinských úřadů skutečné šílenství. Celý článek „sleduje jako niť myšlenku, že tohle je prostě už příliš. Tolerovali jsme určité fašistické řádění, tolerovali jsme ´lynčování Moskalů´, ale označit Rusy na Ukrajině za cizince je prostě už příliš, to je šílené, to je bláznovství.“ Podle Kurgyňjana existují v ruské politice na nejvyšší úrovni klany, které reflektují určitou specifickou orientaci. Liberální klan je schopný něco obětovat, aby se zlepšily vztahy Ruska a Spojených států, konzervativci zase zdůrazňují jiné priority zahraniční politiky, ale pravdou je, že Putinova politika k Ukrajině je dosti tvrdá, a právě článek to dal najevo.

Putin v článku píše, že dnešní ukrajinský režim rozbijí historickou a duchovní jednotu mezi Rusy a Ukrajinci, staví mezi nimi zeď a že tento vývoj je jasně k neprospěchu obou stran. Profesor Lomonosovy moskevské státní univerzity Sergej Černiachovský ale vidí v článku jednu výraznou chybu, která sama tuto zeď mezi národy jenom posiluje.

Podle Putina bolševici opustili koncepci trojjediného ruského národa – Rusové, Ukrajinci a Bělorusové tvoří jednotu, a přišli s myšlenkou, že jde o tři samostatné národy. Z politických důvodů pak „poslepovali“ Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku z různých částí, které předtím neměly s Ukrajinou co do činění a tím prý „oloupili Rusko“. Právě proti myšlence článku, že bolševické vedení svými akcemi ´oloupilo Rusko´ se Černiachovský vymezil, neboť podle něj bolševická národnostní politika naopak sjednotila země a národy. Profesor odlišil politický národ opírající se o vládu národní buržoazie a jednotný trh v národním státě od národů definovaných jazykově, geograficky, kulturně či historicky. Pole něj ale Sovětský svaz vytvořil právě jednotu bez buržoazie, bez národních států s jejich „vlastními“ trhy a fixoval jazykové, kulturní atd. národy v jednotě nové historické komunity spojené společnou ideologií a společným cílem.

Také podle Kurgyňjana není článkem deklarovaná jednota Rusů a Ukrajinců vůbec samozřejmá. Připomněl práci intelektuálů operujících s představou civilizačních dělících linií (Toynbee, Huntington, Spengler a Danilevský) a připojil svůj názor, že taková linie dnes skutečně vede kolem Slavjansku, Charkova, Novorossijsku, Oděsy atd.  Podle něj nebyl Sovětský svaz v tomto smyslu civilizací spojenou např. jedním náboženstvím (jak tvrdí Huntington), ale meta-civilizací a meta-zemí, která tyto dělící linie civilizací překonala. „Na Ukrajině dnes je dělící linie, neustálý boj mezi dvěma Ukrajinami, tak jako spolu bojovali bratři Ostap a Andrij z románu Taras Bulba…“ Můžete [myšleno Putin] Ukrajinu vyzývat, aby zachovávala dobré vztahy mezi Ukrajinci a Rusy, jak chcete, ale dělící civilizační linii neuniknete, pokud vývoj sám tyto staré civilizace upevňuje.

Kurgyňjan je přesvědčen, že právě Sovětský svaz organizoval vztahy mezi národy racionálněji a dnešní stav svárů mezi Ruskem a Ukrajinou je důsledek obrácení vývoje zpět, konzervativním směrem, od meta-civilizace k civilizacím s konfliktními vztahy.