Volební převrat v Řecku… akcie padají… euro oslabuje… konec světa nastává. Tímto způsobem nás média, česká i mezinárodní, bombardují od doby, co došlo k totálnímu politickému debaklu zkorumpovaných a zbankrotovaných stran Nová demokracie a Panhelénské socialistické hnutí během parlamentních voleb 6. května.

Konzervativně pravicová Nová demokracie získala 108 míst v parlamentu (díky „bonusu“ 50 křesel pro stranu, která se ve volbách umístí první) a celkem ani ne 19% hlasů, přestože předvolební průzkumy jí přičítaly, až 30% hlasů. Proevropští socialisté (PASOK) získali něco málo přes 13% hlasů a i zde se průzkumy sekly o 5%, když předpokládaly 18% zisk socialistů.

Na druhém místě se k všeobecnému překvapení umístila radikálně levicová koalice ekologických socialistů, antiglobalistů a marxistů SYRIZA se ziskem téměř 17% hlasů a 52 místy v parlamentu. Čtvrtou pozici obsadili konzervativní Nezávislí Řekové s 10,6% hlasů a 33 místy. Páté místo zaujali řečtí komunisté (KKE), kteří si neustále drží až překvapivě nízkou podporu, byť si přece jen mírně, asi o jedno procento polepšili. Volilo je 8,5% voličů a získali 26 křesel. Šesté místo k velkému znepokojení všech zaujala neonacistická pravice Zlatý úsvit, která obdržela 7% hlasů a 21 poslanců a která sebrala mnoho voličů jiné krajně pravicové straně, Lidové ortodoxní straně (LAOS). Poslední stranou, jež se dostala do parlamentu, je Demokratická levice s 6,1% hlasů a 19 poslaneckými místy. Tolik k číslům.

Před úvahami nad posledními volbami v Řecku je nutné si uvědomit, že mnohé „nové“ strany vznikly jako odštěpky starých korupčnických stran. Týká se to především Nezávislých Řeků vzniklých z vnitrostranického disentu Nových demokratů kolem Panose Kammenose, který odmítl dát v listopadu 2011 důvěru „provizorní“ řecké vládě v čele s býv. vicepremiérem Evropské centrální banky, Lucasem Papademosem. Dalším odštěpkem je Demokratická levice, která vznikla spojením (levicového) odštěpku od socialistů a pravicových členů, kteří odešli ze SYRIZY. Obě odštěpenecké strany zaujaly odlišné pozice vůči politice svých „mateřských“ stran. Nezávislí Řekové představují nacionalisticko-konzervativní odštěpek od Nových demokratů, volají po národním obrození, spojeném s částečným opuštěním parlamentní demokracie a potrestáním politiků a úředníků, kteří jsou v jejich očích vinní dopady krize na řeckou společnost. Jsou silně proti úsporné politice diktované Řecku ze strany EU a se svojí bývalou mateřskou stranou odmítají jakoukoliv spolupráci. Demokratická levice rovněž tvrdé škrty na rozdíl od PASOKu odmítá, nicméně vstup do vlády se socialisty jí není proti mysli (pokud ovšem ve vládě nebude Nová demokracie).

Čím vůbec je způsoben tento „volební převrat“? Odpověď je jednoduchá. Řekové jsou soustavně obviňováni z toho, že způsobili něco, za co nemohli. Jsou oběťmi systémové krize kapitalismu a jakožto oběti se stávají i obětními beránky ideologů neoliberálních skupinek. Zoufalá média a propagandisté se snaží vysvětlit kolaps finančních trhů a krach neoliberalismu „leností“ Řeků a jejich „životem nad poměry“.

Faktem zůstává, že se řecké hospodářství stalo obětí podvázání příjmů státního rozpočtu snižováním podnikových daní a gigantického odlivu kapitálu ze strukturálně slabé ekonomiky v době krize – nejen zahraničního kapitálu ale i finančních prostředků bohaté řecké oligarchie – který skončil v bankách a nákupech nemovitostí po celé západní Evropě.

Řecku je ze strany „nesvaté neoliberální trojice“ – Evropské komise, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky, vnucována politika sociálních škrtů, snižování mezd a důchodů o 20-40 procent, propouštění státních zaměstnanců a nekonečný koloběh placení úroků západním bankám, na které si Řecko musí půjčovat nové a nové peníze.

Řekové odpověděli 17 generálními stávkami v posledních dvou letech a nyní i tvrdým proti-útokem v parlamentních volbách, který zmařil snahy o co nejhladší sedření Řeků z kůže v režii Mezinárodního měnového fondu. Pozice MMF je dnes v Řecku ohrožena, ale stejně tak volby přinesly znepokojivý nárůst extrémní pravice v podobě vzestupu Zlatého úsvitu. Zlatý úsvit, jenž se otevřeně hlásí k neonacismu a metaxismu, ideologii odvozené od řeckého pravicového diktátora Metaxise z 20. let 20. století, má oporu v policii a armádě a navíc získal na svou stranu desítky tisíc zoufalých Řeků, kteří jsou odíráni liberální a konzervativní pravicí a v levici PASOK vidí korupčníky a podvodníky. Hněv této části společnosti se nezřídka vybíjí na prekarizovaných zahraničních dělnících z Albánie, Rumunska, Bulharska, Bangladéše a dalších zemí. Vstup neonacistů do řeckého parlamentu by se skutečně dal hodnotit jako nejpřevratnější a bohužel nejnegativnější událost těchto voleb.

Dalším faktem vzešlým z výsledků voleb byl vznik patové situace. „Proevropské“ (rozuměj neoliberální) strany nemají nadpoloviční většinu v parlamentu. Dohromady získali 149 míst a pro sestavení vlády jich potřebovali 151. Nezávislí Řekové odmítli vstoupit do koalice se svou rodnou Novou demokracií. Demokratická levice byla ochotna vstoupit do koalice se socialisty, ale odmítla koalici s Novou demokracií. Navrhovali koalici s dalšími levicovými silami, tedy SYRIZA a Komunistickou stranou Řecka. KKE se nicméně vyjádřila ve smyslu, že budou v opozici i vůči vládě ostatních levicových stran. Stalinisté nijak nedokázali využít současného zoufalství Řeků a útrap, které jim způsobila globalizace, a místo toho se drží opěvování Stalina a starých partyzánských nostalgií. Ačkoliv v poslední době učinili určitý programový posun doleva a zradikalizovali činnost odborů PAME, které kontrolují, během volební kampaně vystupovali sektářským způsobem „my proti všem“. SYRIZA zabodovala do značné míry na úkor tohoto sektářství KKE, ale i kdyby měla být zformována koalice levicových stran, získala by jen 138 míst. Tedy ještě méně než velká koalice. Se Zlatým úsvitem nechtěla jít žádná strana, a tak Zlatý úsvit „zablokoval“ 21 poslaneckých křesel.

Veškeré pokusy sestavit vládu ztroskotaly. Na polovinu června proto byly ohlášeny nové volby. To představuje citelnou ránu pro Evropskou unii a eurozonu, kdy někteří analytici hovoří o možnosti krachu projektu společné měny v průběhu jednoho roku.

Události kolem výsledků minulých voleb se také projevily v nových předvolebních průzkumech. Řečtí stalinisté pravděpodobně významně oslabili. Spadli v průzkumech z 8,5% na pouhých 5,2%, podle některých odhadů dokonce jen na 4,8%. Nyní se navíc přiblížila možnost vítězství radikálně levicové SYRIZY (v průzkumech s 27,2%), čímž by vzhledem k nedemokratickému bonusu 50 křesel pro vítěznou stranu získala sama 121 křesel v parlamentu. Je ovšem otázka, zda by to i s případným zapojením levých sociálních demokratů z Demokratické levice stačilo k sestavení vlády odmítající politiku dalších škrtů a krmení nenasytné německo-francouzské bankovní saně.

Nelze vyloučit, že i nové volby skončí naprostým patem. V každém případě se MMF a šéfové EU šeredně přepočítali s tím, že jim další nucení Řecka k „rozpočtové zodpovědnosti“ projde bez potíží a že na úkor řeckých (a všech evropských) pracujících budou moci dále sanovat zbankrotovaný neoliberální model, jemuž se v uplynulých dvaceti letech upsali.

Igor Blanský