Ve dnech 14. až 17. července se v Orlických horách uskutečnil další ročník Antikapitalistického kempu. Tak jako v minulých letech byl i letošní kemp organizován Levou perspektivou a Komunistickým svazem mládeže za přispění členů řady dalších levicových organizací. Jádrem kempu byly tradičně moderované diskuze široké palety různých témat zahajované úvodními slovy erudovaných přednášejících.

 Program kempu zahájil příspěvek iniciativy Ne základnám věnovaný pokračujícím snahám o umístění cizí, resp. americké vojenské základny na území České republiky. Řečník ve svém úvodu zmínil dosavadní vývoj na tomto poli včetně podepsání memoranda o využití letiště v Ostravě – Mošnově pro potřeby americké armády, vznik Satelitního centra ČR a brigády velení, řízení a průzkumu ve Staré Boleslavi, zřízení skladiště NATO v Náměšti nad Oslavou, zařazení pardubického letiště mezi záložní letiště NATO a další plíživá opatření. Připomněl snahy o vybudování amerického vojenského radaru v Brdech v prvních letech 21. století a postěžoval si, že i vzhledem k tehdejší úspěšné protestní mobilizaci široké veřejnosti proti radaru se v dnešní době dostává lidem ještě mnohem méně informací než před 15 lety. Závěrem pak vyjádřil přání, aby se řady aktivistů proti umístění cizích vojenských základen a vojsk na českém území rozšířily o mladší generaci včetně přítomných účastníků kempu.

V souvislosti s válkami, vojenskými základnami a okupací byla debatována rovněž situace na Blízkém východě, na Ukrajině a na Donbase. Vývoj v Palestině a Izraeli včetně české zahraniční politiky v této oblasti představili zástupce pořádajících organizací a zástupce Českého mírového hnutí. Stručně byly popsány dějiny sionismu a vývoj v Palestině a Izraeli ve 20. století. Řečník připomněl územní rozdělení země dohodami imperialistů a zásadní vliv mocností i po vyhlášení izraelské samostatnosti. K budoucnosti Palestiny jako samostatného státu a k rozvoji palestinské společnosti se vyjádřil skepticky – Palestina uzavřela nevýhodné dohody, je okupovaná, má loutkovou samosprávu a dostává za to peníze. Zástupce Českého mírového hnutí souhlasil s tezí, že Palestinci jsou poznamenaní dlouhodobou krizí svého vedení, zatímco Izraelci naopak měli v čele schopné a silné vůdce. Zdůraznil však, že i za této situace je třeba bojovat proti perzekuci Palestinců na okupovaných území i v Izraeli a za splnění rezolucí OSN žádajících konec okupace. Zvláště se vymezil proti zcela anomální české proizraelské pozici, která jde i proti linii Evropské unie. Přitom ČR (Československo) zároveň uznává od roku 1988 i Stát Palestina. Za klíčový faktor možné změny vývoje označil ukončení podpory sionismu ze strany USA, například z vnitropolitických příčin. Diskuse se následně stočila k (ne)příhodnosti dalšího prosazování práva návratu uprchlíků a k možnostem dvoustátního nebo jednostatního řešení.

Při diskuzi situace na Donbase byla využita unikátní zkušenost novináře a člena Společnosti přátel LLR a DLR, který tuto oblast letos na jaře na dva měsíce navštívil. Viděl zde nově získaná území, strašnou devastaci v Mariupolu, navštívil nemocnici, setkal se s komsomolci a komunisty v Lugansku a Alčevsku, zejména se pak soustředil na získání dojmů a zkušeností z fungování školství a zájmových aktivit donbaských dětí, kde již Společnost získala svými humanitárními a kulturními počiny určité renomé. V protikladu s velmi jednostranným výkladem českých médií připomněl osm let trvající občanskou válku na Donbase předcházející současné ruské invazi a zmínil i svědectví místních lidí o tom, jak byli perzekvováni a šikanováni ukrajinskými nacionalisty (např. řádění praporů Aidar, Tornádo a Černihiv). V diskuzi odpověděl na řadu dotazů týkajících se zejména každodenních reálií života místních obyvatel.

Do oblasti domácí politiky nás přenesla debata s úvodním slovem člena Levé perspektivy věnovaná současnému prudkému zdražování základních životních potřeb, zejména pak růstu cen energií. Přednášející zmínil primární (kapitalistická honba za ziskem, válka na Ukrajině) i přidružené (marže distributorům, nedostatečné státní rezervy) příčiny cenového růstu. Poukázal také na nelichotivá česká specifika počítání cen elektřiny, jako je měření spotřeby po fázích hrozící obrovskými finančními ztrátami domácnostem využívajícím vlastních solárních panelů, a zmínil i roli energetických šmejdů, kteří obcházejí domácnosti s nabídkami „výhodných“ smluv, i když to v mnoha případech vůbec není povoleno. V diskuzi se dostalo prostoru pro analýzu počínání současné vlády, které během prohlubující se krize odhaluje rozpory ve vládnoucí třídě, kdy část koketuje s omezenými sociálními opatřeními, ale i plným zestátněním ČEZ, zatímco druhá se staví kategoricky proti. Úkolem revoluční levice musí být zabránit přesunu dopadů krize na námezdní pracující a drobné živnostníky a podnikatele, například pravidelnou zákonnou valorizací příspěvků pokrývajících náklady na bydlení a energie.

K otázce energetiky jsme se vrátili i v dalším příspěvku vedeným člověkem z oboru, který přítomné zasvětil do fyzikálních, technologických, ekonomických a (geo)politických problémů jaderné fúze a jaderného štěpení. Velmi zajímavý byl popis magnetického a laserové udržování plazmatu. Účastníky také zajímaly rozdíly mezi jednotlivými školami jaderného inženýrství, dnešní aspekty rozvoje jaderné energetiky v ČR a srovnání účinnosti fúzních a jaderných zařízení s konvenčními zdroji. Představena byla i vize technologií vzdálenější budoucnosti – fúzních reaktorů vyšších generací.

V další debatě vystoupil s úvodním slovem člen Levé perspektivy a představitel skupiny Radikální realisté, která bojuje proti vyprázdněnosti dnešního výtvarného umění. Téma bylo představeno v historických souvislostech; řečník vysvětlil, jak v závislosti na rozvoji výrobní základny a výrobních vztahů umění získávalo a ztrácelo své různé funkce. Zvláštní pozornost věnoval avantgardě, jejíž nekritickou adoraci velkou částí současné radikální levice řečník zkritizoval. Připomněl nejen problematičnost dalšího organického rozvoje avantgardy v Sovětském svazu (často maskovanou paušalizujícími až mýtickými stesky o její perzekuci v době Stalina), ale i to, že její prvky našly hojné uplatnění i na krajní pravici, jak dokládají italští futuristé, Leni Riefenstahlová a další. Cesta avantgardy v umění se ukázala být slepou uličkou. Dnes ostatně už není, jak šokovat, kapitalismus miluje perverzi, která ho nijak neohrožuje. Komunističtí umělci nechtěli jít cestou aktivismu a vydali Manifest radikálního realismu, který pléduje za obrazy přístupné všem, nejen úzké skupině zasvěcených, a za návrat ke kořenům klasického umění a učení se u mistrů. Na umělecké scéně jsou považováni za nesoučasné a jsou vytlačováni z umělecké komunity. V ní dnes hrají prim otázky identity a menšin. Bílý muž je nezajímavý, žádá se historie křivdy a útlaku, umění je druhořadé. Kromě některých specifických oborů jako je restaurátorské umění je dnes výuka na uměleckých školách prakticky v rozkladu, škola slouží hlavně získávání kontaktů v „umělecké branži“.

Kemp se ovšem netočil „jen“ kolem přednášek a diskuzí. Vzhledem k příhodnému počasí jsme se vydali rovnou na dva výlety do bližšího okolí kempu. Na tom prvním jsme mohli obdivovat a dozvědět se něco zajímavého o objektech těžkého opevnění z konce 30. let, které měly chránit republiku před útokem německé armády, nebo prozkoumat novější vojenskou techniku z dob Varšavské smlouvy. Druhý výlet směřoval do Česko-kubánského muzea v obci Luková, kde nás srdečně přivítal a provedl majitel Milan Carbol ze Společnosti česko-kubánského přátelství se svojí manželkou. Vedle zajímavých předmětů, fotografií, obrazů a uniforem spojených s Ostrovem svobody jsme mohli také ochutnat vynikající kubánské rumy.

Kemp pochopitelně nabídl také další vyžití od promítání portugalské komedie Capitao Falcao, přes hraní revolučních, ale i populárních a odpočinkových písní až po neformální zábavu. Sobotní večer na kempu pak patřil táboráku s buřty a také flambování nebo grilování masa, sýrů i zeleniny. A roli nedělní snídaně sehrála fantastická česnečka.

Letošní kemp se konal za nelehké situace při demoralizaci nemalé části scény po neúspěchu levice v loňských parlamentních volbách, v době války, prudkého zdražování a nové covidové vlny, což se podepsalo na nižší účasti. I přesto však jeho organizace proběhla díky zapojení všech účastníků do chodu kempu dobře, všichni přidali svoji ruku k dílu, po letech jsme se pak vrátili k plně samostatnému zajištění stravování v naší režii, což se ukázalo jako správné rozhodnutí. Lze tak optimisticky zakončit konstatováním, že se na Antikapitalistickém kempu bezesporu se ctí etablovala nová, mladá generace aktivistů, která bude jistě schopná navázat a pokračovat v této tradici české radikální marxistické levice i v dalších letech. Až do konečného vítězství!