Problémy, které na Ukrajině existovaly již před neonacistickým převratem, se primárně týkaly prázdné pokladny, vysoké úrovně úřednické korupce a častého porušování určitých občanských práv a svobod. Pod ušlechtilým cílem rozbití starého oligarchického systému se pravicovým a liberálním politikům podařilo napálit značnou část národa. Problém volby zahraniční politiky státu závisel na tom, zda to bude buď Rusko, nebo EU, kdo bude souhlasit se zalátáním díry v našem rozpočtu. Po mnohém přemlouvání a handlování se Janukovyč rozhodl navigovat zemi směrem k Rusku. Dnes se [nový prezident] Porošenko navzdory odmítnutí spolupráce s Ruskou federací a otevřené deklaraci kurzu na Evropu, kterou vyhlásil při své inauguraci, stále potýká s problémem prázdné pokladny.

Většina průmyslových gigantů Ukrajiny se nachází na východě země. Doněcký region je se svými 4,4 miliony obyvatel, pokud jde o lidnatost, největší z celé Ukrajiny. Doněcká oblast vytvářela v roce 2012 12,12 % hrubého domácího produktu Ukrajiny. Doněck vyráběl v roce 2013 20 % celkové průmyslového produkce země. Na 42 % obyvatel Východu připadá celkem 66 % průmyslové výroby a 57 % ukrajinského exportu. Doněck tak ze své kapsy dotuje vládu v Kyjevě, která „na oplátku“ používá jeho fondy na financování Pravého sektoru a dalších skupin Národní gardy. Zhroucení ekonomiky je dnes už jasnou skutečností; za pár měsíců se už neschová do statistik.

Ukrajinu si rozdělili oligarchové, kteří vládnou zemi s pomocí nacionalistických hesel. Doněcká lidová republika a Luganská lidová republika musí tento oligarchický systém vlády odmítnout. Novorusko se musí stát oblastí sociální spravedlnosti. Společenská stratifikace a nůžky mezi bohatými a chudými se musí sevřít na minimum. Novorusko má šanci vytvořit novou syntézu všech úspěšných socialistických myšlenek 20. století a stát se příkladem občanského sebeorganizování.

Mnoho levičáků dnes tyto mladé republiky kritizuje, protože jejich základy nejsou správně položeny z hlediska Marxe a dalších levicových klasiků. To je pravda. Ale kde jste byli, naši chytří neúčastníci, když se protestovalo proti juntě? Chtěl bych jim všem položit tuto otázku. Mladé republiky se nemohou vydat levicovým směrem, pokud nemají levicové vůdce, vůdce schopné jasně a srozumitelně vysvětlit výhody internacionalismu před nacionalismem, přednost sekulárních idejí nad klerikálními, výhody kolektivních forem vlastnictví a správy nad soukromým vlastnictvím a volným trhem.

Kritizovat ostatní za to, že nesmýšlejí stejně jako my, je to nejsnazší. Na čí mlýn ale poženeme tuto „kritickou“ vodu? Levice doněcké a luganské oblasti (ne celá, samozřejmě) si zasluhuje nejpřísnější kritiku za to, že místo aby vedla protesty, tak se k nim stavěla jako k něčemu cizímu a v nejdůležitější chvíli zalezla do úkrytu. Ta největší kritika patří na nás samé, protože jsme nebyli schopní vytvořit v těchto oblastech silné struktury naší organizace Borotba. Na rozdíl od Oděsy nebo Charkova, kde se nám v zásadě podařilo zahrnout naše stanoviska (přednost veřejného, kolektivního vlastnictví nad soukromým a zákaz vykořisťování cizí práce) do vyhlášení nezávislosti, v Doněcku a Lugansku se levicový program kamsi rozplizl.

Je toto důvod k levicové kritice? Ano. Ke kritice do našich vlastních řad. A také jde o podnět k revitalizaci levice, který by nás měl přimět k zvýšení našeho zapojení do všech oblastí probíhajícího boje.

Stará Ukrajina shořela v oděském Domě odborů, pod bombami ve Slavjansku a pod neonacistickým násilím Majdanu. Dnes se z jejího popela a ruin vynořuje cosi nového. Má to dvě stránky:

Na jedné straně se pod vládou kyjevské junty zrodil odporný fašistický parchant, který zabijí ty, kdo nesouhlasí s politikou junty, nechává mizet opoziční vůdce a disidenty, bombarduje civilisty a střílí děti.

Na druhé straně se za nejtěžších podmínek, pod neustálou palbou minometů a nálety vojenských letadel rodí nová Ukrajina – Ukrajina, v níž moc náleží lidem, v níž se bohatství uloupené oligarchy vrací zpět do rukou neprivilegovaných občanů. Nevěřím, že koncept lidové republiky je omezen pouze na doněckou a luganskou oblast. Nevěřím, že se ze zbytku Ukrajiny má stát fašistická Halič. Naopak jsem přesvědčen, že dny junty budou brzy sečteny.

Alexej Albu, svaz Borotba