O Romech se v českých médiích, po sociálních sítích i v ústním podání šíří nepřeberné množství negativních stereotypů, rasistických vtipů a „zaručených zpráv“ týkajících se jejich kriminality, asociálnosti a údajného zvýhodňování. Romská komunita je paušálně označována jako problém, k jehož (konečnému) řešení se hlásí různí Vandasové, Okamurové, Chaloupkové či Doubravové. O to větší přínos dnes má počin pracovníků Muzea romské kultury v Brně, kteří se rozhodli představit veřejnosti Romy v jiné roli – jako úspěšné sportovce a reprezentanty Československa a České republiky. A musím upřímně přiznat, že jsem byl sám překvapen, o kolika výrazných sportovních jménech z řad Romů jsem neměl ani tušení.

Romská komunita patří objektivně ve své většině k předním obětem neblahého vývoje naší země po roce 1989. 25 let po listopadovém převratu, od něhož si (nejen ona) mnohé slibovala, se desetitisíce Romů nachází jako vyděděnci na okraji společnosti, bez práce, ve špatných bytových podmínkách, bez vlastní politické reprezentace. Mnoho Romů patří k obětem bídných sociálních podmínek, lichvy; mladé generace vyrůstají v prostředí kriminality a drog.

Většina společnosti odmítá akceptovat, že tento osud Romové sdílejí se statisíci dalších občanů, na něž rovněž dopadá nezaměstnanost a ve stále větší míře i chudoba. Historicky dlouhodobě utvářený a v mnoha případech strukturně ukotvený přezíravý a nepřátelský postoj k Romům, ale často i nereflektované polykání vládnoucí neoliberální ideologie plnými doušky dělají z Romů samotných v očích majority viníky jejich špatného údělu, lidi, kteří nemají žádnou hodnotu a pro společnost představují pouze přítěž.

Výstava Svět bez hranic – Romové ve sportu, kterou připravilo Muzeum romské kultury v Brně, konkrétně kurátorka Mgr. Jana Poláková, Ph.D., tento obraz nabourává. Ukazuje, že mnozí Romové, „neviditelní“ pod přikrývkou odsuzujících stereotypů a rasistického mediálního diskursu, se i ve společnosti, která je znevýhodňuje, dokáží uplatnit a vyniknout.

Dokladem toho byla již při samotné vernisáži výstavy ve čtvrtek 20. března účast řady bývalých a současných aktivních sportovců z řad Romů. Na otevření v prostorách Muzea dorazila například Dana Beránková-Gažiová, bývalá reprezentantka ve sportovní gymnastice, dříve boxer a dnes trenér Jan Balog, karatista Patrik Grundza, nebo Karel Holomek, známý spíše jako romský aktivista, který se ovšem ve svém mládí věnoval sportovní gymnastice.

Ze současných sportovců romské národnosti nepochybně upoutal pozornost jedenáctiletý Patrik Krosčen, který je ve své kategorii šestinásobným mistrem Evropy v Kickboxu. Krosčen předvedl přímo v rámci vernisáže ukázku kata kickboxu a pozadu za ukázáním svých dovedností nezůstaly ani děti z projektu Bojovat srdcem, které hned dvakrát oslnily publikum předvedením prvků brazilského bojového umění capoeira. Všichni mladí sportovci byli za svá vystoupení odměněni bouřlivým potleskem.

Vedle toho se v rámci otevření výstavy promítal na plátno 1. díl dokumentárního cyklu režiséra Martina Chlupa o romských sportovcích, věnovaný boxerům. V dokumentu byli zpovídáni boxeři a trenéři boxu Miroslav Šándor (17. místo na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980), Alexandr Bögi, Antonín Hauer a Jan Balog.

Samotná výstava se odehrávala v sále ve druhém patře Muzea. K vidění zde byly především medailonky úspěšných českých sportovců a reprezentantů z řad Romů. Vedle již zmíněných to byli například boxeři Miroslav Toráč a Pavol Polakovič, který reprezentoval ČR na olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 (9. místo). Z mladé generace byl připomenut například Patrik Balog (syn boxera Jana Baloga), který již dosáhl několika prvních míst na mistrovství ČR v kategorii kadetů a juniorů, nebo další boxer Ivan Dunka (1. místo na mistrovství ČR v roce 2003).

Ovšem pozornost výstavy se neupírá pouze směrem k boxu: vystavené exponáty včetně diplomů a medailí připomínají úspěchy romských sportovců v bojových sportech, sálové kopané a sportovní gymnastice. Samostatnou kapitolou je pak přítomnost Romů ve vrcholovém fotbale. Věděli jste například, že hvězdy kopané Christo Stoičkov, Andrea Pirlo, Dani Guiza, Eric Cantona, George Hagi a patrně i Zlatan Ibrahimovič a samozřejmě mnozí další mají romský původ?

Výstavu a způsob její vernisáže je třeba hodnotit jako velmi kladný počin, který bourá nesmyslné a médii neustále reprodukované štvaní proti Romům jako lidem, kteří společnosti neodvádí nic pozitivního. Je nicméně škoda, že výstava pojala téma především jako prezentaci příběhů úspěšných Romů – jednotlivců, kteří se „vypracovali“ (dosáhli jako jednotlivci úspěchu, což se cenní) a pominula otázky společenského kontextu – např. historické podmínky umožňující zapojení Romů do sportu, vzestup romských sportovců v kontextu rozvoje (a stagnace) sportovních aktivit v rámci celé společnosti, nebo roli sportu v emancipaci Romů z ghett a překonávání jejich společenské marginalizace (zajímavá by v této souvislosti byla i analýza mimořádného zájmu Romů zejména o box a bojové sporty). To výstavě ubralo na kritickém náboji, kterého je dnes zapotřebí jako sůl.

Bez ohledu na tuto připomínku lze ovšem prohlídku výstavy – a samozřejmě i prohlídku velmi kvalitně zpracované stálé expozice Muzea romské kultury – pouze doporučit.

Výstava se koná od 20. března do 21. září 2014. Muzeum romské kultury se nachází v Bratislavské ulici č. 67 v Brně a otevřeno má mimo pondělí a soboty vždy od 10:00 do 18:00 hodin.