Nedávno jsi byl v Doněcku a nacházíš se v úzkém kontaktu s tamějšími bojovníky. Jak se tam dnes vyvíjí situace?

M: Od vyhlášení příměří zůstává frontová linie více méně stabilní. Dochází samozřejmě k častému porušování příměří a kyjevská armáda například pokračuje v ostřelování Doněcku, ale k velkým bitvám už nedochází. Politicky se ale věci určitě hýbou.

Nejde říct, že jedním směrem. Spíše tu jsou vzájemně dialekticky propojené protikladné tendence. Na jedné straně tu je silný vliv Ruska, nebo přesněji Putinovy administrativy, a ten dnes ještě zesílil. Lze to vidět na skutečnosti, že došlo k odvolání řady vojenských i politických vůdců, kteří se více či méně spontánně ujali vedení během jara, a k jejich nahrazení lidmi poslušnějšími příkazů z Moskvy. „Občanské“ vedení zděděné z dob Janukovyče bylo takové vždycky.

Na druhou stranu si i někteří „spontánní“ vůdcové sami upevnili své pozice. Jedním z velmi známých příkladů je Alexej Mosgovoj, vedoucí brigády nesoucí jeho jméno. Jeho politickým názorem je, že za celou strašnou situaci zodpovídají oligrachové, odmítá privatizaci, kvůli které tito lidé zbohatli, a usiluje o vyvlastnění jejich majetku. Jde o velmi praktickou otázku, neboť „východní“ oligrachové, kteří svého času podporovali prezidenta Janukovyče, dnes podporují nový režim v Kyjevě. Nejznámějším z nich je Rinat Achmetov, který vlastní nejen fotbalový klub Šachtor Doněck, ale také řadu dolů a továren.

Ačkoliv se Achmetovovi podařilo přesídlit svůj fotbalový tým do Lvova, s dolem to už pro něj není tak jednoduché! Doly kvůli střelbě ukončily těžbu, některé továrny stále pracují a jiné také stojí. Proč tedy Achmetova nevyvlastnit? Mnoho dělníků v jeho závodech by to vzalo jako spravedlnost, neboť cítí, že je zradil. Putinovi lidi jsou ale samozřejmě proti. Chtěli by tento majetek použít buď při smlouvání se Západem, nebo ho předat do rukou ruských oligrachů.

Aby mezi bojovníky rozšířil pokrokové myšlenky, přistoupil Mosgovoj ve své brigádě ke zřízení propagačních oddělení a požádal komunisty, aby mu s tímto úkolem pomohli. Vytvořil také zvláštní komunistický prapor, v němž působí vedle řady komunistů také mnoho antifašistů ze zahraničí. Tyto jednotky bojují pod rudými prapory v opozici k jiným, které používají ruské nebo dokonce monarchistické vlajky.

Mosgového brigáda ale není jediná, která tak činí. Je zde rovněž jednotka Dryomova, který ve městech pod svojí vojenskou kontrolou zavedl určitý druh „vojenského komunismu“; výrobky jsou rovným dílem distribuovány mezi obyvatelstvo. Dryom nicméně nezavedl oddělení propagandy.

Největší vojenskou sílu bojující alespoň do určité míry pod rudými prapory představují tzv. rudí kozáci, kteří už samozřejmě nepředstavují nějakou jízdní armádu. Ve skutečnosti k nim vstoupila řada horníků a lidí z dalších dělnických profesí. Lze říci, že neměli moc na výběr, protože už pro ně dále nebyla žádná práce. Tyto jednotky tvoří skutečnou „lidovou armádu“ složenou z příslušníků dělnické třídy a nižších společenských vrstev. Jsou mezi nimi mladí i staří, muži i ženy.

Jak dopadla levice ve volbách v lidových republikách?

M: Volby se konaly na konci října, ale komunistům nebylo umožněno se jich účastnit. Komunistická strana byla právě znovuobnovena na troskách staré Komunistické strany Ukrajiny, ale nedostala šanci. Jako revolucionáři máme samozřejmě řadu kritických výhrad k celé volební proceduře. Navrhovali jsme, aby se volilo do rad (sovětů).

Zástupce Kremlu řekl jednomu z komunistických vůdců, Litvinovovi, že pokud by komunistická strana mohla sama kandidovat, určitě by volby vyhrála. Řekl mu, že „naši partneři na Západě by tomu nerozuměli a obvinili by nás za to.“ Požádal Litvinova o pochopení jeho pozice. Každopádně ten samý Litvinov dnes zastává funkci mluvčího Doněcké regionální rady, když si nějakým způsobem našel cestu na kandidátku „masové organizace“.

Jak bys tyto komunisty popsal?

M: Většina lidí stále chápe „komunismus“ ve smyslu starého Sovětského svazu. Tak jako na celé Ukrajině a vlastně i v Rusku, není úroveň politického uvědomění na Donbasu zrovna moc velká. Skutečností je, že u nich nikdy nedošlo ke kritickému přezkoumání stalinismu, nicméně jejich posun doleva je zjevný.

Předpokládám, že ekonomická situace je dnes špatná?

M: Ano, je tomu tak. Některé továrny sice stále pracují, ale vázne zásobování dokonce i věcmi každodenní potřeby. Lidové republiky závisí na pomoci zvenčí. V poklidnějších časech by mohly například vyvážet uhlí, a to i do jiných částí Ukrajiny, protože západ země ho není schopen vytěžit v potřebném množství. Řada továren pak už nevyrábí vůbec, nicméně v některých, které opustili jejich vlastníci, se obnovila výroba pod určitou formou dělnické kontroly.

Jak nejlépe vám můžeme pomoct?

M: Nejlépe nám můžete vyjádřit solidaritu šířením pravdy o situaci na východní Ukrajině ve světě. Nenechávejme informování na buržoazních médiích. Ačkoliv ruská státní média se k popisu pravdy občas blíží více než ta západní, stejně hájí jen zájmy Kremlu. Lepší je podívat se na krasnoe.tv nebo „trench-truth“, ale ty příliš nepřekládají do angličtiny. Nemyslím si, že by mělo smysl posílat nám nějakou hmotnou pomoc, protože přeprava je složitá a fakticky si většinu věcí můžeme koupit poblíž hranic v Rusku. Ale samozřejmě potřebujeme peníze.

Chtěl bys ještě něco vzkázat?

M: Ano! Řekněte prosím světu, že jsme v občanské válce. Nejde o válku mezi národy nebo národnostmi. Na obou stranách bojují jak Ukrajinci, tak Rusové, Arméni nebo Židé. Jde tu o boj proti fašismu a za zájmy pracujících. Porážka Východu by byla katastrofou pro celou ukrajinskou dělnickou třídu. Poslední měsíce to ukázaly víc než jasně!

Zdroj: League for the Fifth International