Spojenectví práce a solidarity pořádalo ve čtvrtek 24. ledna v Domě odborových svazů v Praze seminář na téma „Negativní politický vývoj v Jižní Americe: Brazílie a modro-hnědá vlna na kontinentu“. Své příspěvky k tomuto tématu přednesli a na dotazy z publika odpověděla novinářka a Čechobrazilka Andrea Cerqueirová a filosof a sociální vědec Marek Hrubec. Moderování se ujal Lubomír Ledl.

Andrea Cerqueirová uvedla, že vítězství Jaira Bolsonara v prezidentských volbách v Brazílii v říjnu minulého roku bylo překvapivé. Tím spíše, že 30 milionů lidí se pozvedlo za předchozích 14 let levicových vlád z chudoby. Mimo jiné byly přidělovány kvalitní byty lidem ze slumů. Tato politika však vadila části „střední třídy“, která se cítila ukřivděna „doplácením na chudé“. Vzhledem ke značné kriminalitě v zemi Bolsonaro zaujal svými sliby na „zavedení pořádku“, tedy posílení represe, v první řadě policie. Svým populismem „převálcoval“ levicové politiky s dobrým sociálním programem.

Dodala, že způsob, jakým mezi sebou Bolsonaro štve jednotlivé vrstvy společnosti, je nebezpečím i v ČR, kde část levice inklinuje k autoritářům typu Bolsonara a Orbána, kteří jsou naprostým opakem společenského pokroku. Oproti tomu levice v Brazílii není rasistická a homofobní.

Důležité je trvání protestů proti Bolsonarovi, řekla Cerqueirová a kritizovala vstřícný postoj premiéra Babiše k němu. Vyzvala k protestům při případné návštěvě Bolsonara v ČR, ke které ho Babiš pozval.

Bolsonarova vláda už má i nepříznivé ekologické dopady vzhledem k rozšíření těžby dřeva v pralesích a útokům na domorodé obyvatelstvo. Jeho nástup do úřadu je doprovázen obdivováním Pinocheta a brazilské vojenské diktatury, útoky proti komunistům a všem odpůrcům Bolsonara i proti vysokoškolákům z humanitních oborů, které označuje za parazity. Bolsonaro dokonce zřídil telefonní linku pro udávání učitelů, kteří neučí podle vládní linie.

Marek Hrubec řekl, že od roku 1999 došlo nástupem pokrokových osobností typu Huga Cháveze, Luly da Silva či Evo Maralese k nejprogresivnější politické vlně od dobytí Ameriky. Zatímco v minulosti byly pro Latinskou Ameriku typické násilné převraty, v roce 2012 byl v Paraguayi prezident Fernando Lugo zbaven funkce ústavně a totéž proběhlo v Brazílii v roce 2016 s Dilmou Rousseffovou. Prezident Michel Temer, jenž ji nahradil, před svým zvolením úzce spolupracoval s USA.

Dilma Rousseffová zavedla velkou protikorupční kampaň, v níž byla stíhána za korupci více než polovina senátorů, jež se tak samozřejmě proti prezidentce postavila. Rousseffová odmítla, aby funkce strategických ministrů zastávali lidé napojení na USA. Její následník ve funkci Temer provedl neoliberální obrat, vedoucí až k Bolsonarovi, směřujícímu k fašismu.

Neokonzervativci využili znepokojení z neoliberalismu, spojili se s náboženským hnutím a přidali k němu sociální prvky, čímž zvítězili nad neoliberály, stejně jako v Polsku či Maďarsku. Pod Bolsonarovým vedením se spojila neoliberální asociální vláda s konzervatismem ve vztahu k menšinám. Bolsonaro provádí militarizaci společnosti výzvami ke střílení místo věznění, k násilné eliminaci slumů, zastává se brutálního britského kolonialismu, zastrašuje opozici a vyzývá k ozbrojování lidu v situaci, kdy Brazílie už tak patří k zemím s největším počtem vražd.

Bolsonaro na rozdíl od minulých fašistických vůdců typu Hitlera a Mussoliniho neslibuje silný sociální program. Jeho výhra je důsledkem trendu hledání silného vůdce, když lidé nevědí, kudy kam. Většina médií je privátní a podporuje USA, tedy straní Bolsonarovi. Ve významných státních funkcích se nacházejí činitelé z doby vojenské diktatury, ale Bolsonaro je ještě radikálnější než oni. Projevuje se trend „likvidace kulturního marxismu“ a v něm kulturní odpor vyšší třídy proti ztrátě své výlučnosti.

Neztrácejme naději na změnu, uzavřel docent Hrubec. Velký vliv v Brazílii mají lokální vlády a místní samosprávy, které mohou mít opačnou tendenci než Bolsonaro. Ve stovkách měst fungují participativní systémy a pozitivní sociální experimenty.

V diskusi zazněly různé, někdy i protichůdné názory na pojetí „kulturního marxismu“ a „neomarxismu“, poptávce po „spasitelích, kteří to za nás zařídí“ (viz Babiše v ČR), ale i otázku nepodmíněného základního příjmu, hospodářské situace v Latinské Americe, úlohy BRICS, zdravotnictví a bezpečnosti. Oba řečníci uvedli i své vlastní zážitky z návštěv Brazílie.

Seminář byl návštěvníky pozitivně oceněn a někteří po jeho skončení dále pokračovali v neformální diskusi s panelisty. Snad jediné, co chybělo k dokonalosti, byly doprovodné fotografie.

Ačkoli je Latinská Amerika územně vzdálená, nejen z výše nastíněných otázek vidíme, že mnoho jejích problémů je společných s našimi. Boj za lepší budoucnost v jakékoli části světa nám nemůže být lhostejný a proti silám imperialismu a války je nezbytné se postavit a podporovat boj proti nim kdekoli na světě!