Ve čtvrtek 15. května se v prostorách Artfóra Jazzové sekce v Praze uskutečnila akce se zajímavým a netradičním námětem – Brazilský večer. Jeho hlavní organizátorkou byla novinářka a politička Andrea Cerqueirová, jejíž rodinné kořeny částečně sahají právě do Brazílie. Spolu s ní se na zajištění akce podílel také Výbor národní kultury a občanské sdružení Levá perspektiva. Prostor ke konání večera laskavě poskytl předseda Artfóra Jazzové sekce, Karel Srp.

Když se před šestou hodinou odpoledne začal zaplňovat sál Jazzové sekce vyzdobený brazilskou vlajkou, bylo již zřejmé, že téma Brazílie našlo u lidí možná až nečekanou odezvu. Andrea Cerqueirová, která s ním přišla, se jej rozhodla uchopit jednak jako příležitost k seznámení se se sociálním vývojem, kulturou a v neposlední řadě kuchyní Brazílie resp. Latinské Ameriky, tak rovněž jako osobnější vzpomínku na své příbuzné a blízké.

Dědeček Andrey, Benedicto Cerqueira, se narodil roku 1919 v chudé dělnické rodině v Rio de Janeiru. Od mládí musel tvrdě pracovat a zároveň se vrhl na odborářství. Stal se z něj skvělý odborový organizátor a posléze vůdce odborářů v těžkém průmyslu. Hájení zájmů pracujících a skutečný boj za levicové ideály jej přivedly jako poslance až na půdu brazilského parlamentu. S nástupem vojenské vlády v roce 1964 mu ale byl poslanecký mandát svévolně odňat.

Za organizování divokých stávek byl Cerqueira následně odsouzen na 13 let do vězení, ale podařilo se mu i s ženou Iracemou a dětmi dostat do exilu do Jugoslávie a posléze do Československa. Zde pracoval v odborech, jako poradce také pomáhal implementovat sociální programy v Allendeho Chile. Po skončení vlády generálské junty se vrátil do Brazílie, kde spoluzakládal levicovou Demokratickou stranu práce (PDT). V této straně začala svoji politickou kariéru i současná brazilská prezidentka Dilma Rousseffová. Na závěr svého povídání o dědovi a jeho rodině pak Andrea přidala jednu zábavnou historku ze života svého otce.

Po Andreině vyprávění přišel na řadu Petr Polakovič, předseda sdružení Náhlov, které v Ralsku vytvořilo unikátní Krajanské muzeum vystěhovalectví do Brazílie. Stejně jako u Andrey Cerqueirové byl i zájem pana Polakoviče o Brazílii podnícen rodinnými vazbami. V rámci Brazilského večera přednesl zajímavý příběh o více než 50 tisících emigrantech z Českých zemí do Brazílie, k nimž v roce 1877 patřili i jeho příbuzní.

Tento příběh se začal psát v první polovině 19. století, kdy po získání nezávislosti Brazílie na Portugalsku v roce 1822 chtěla tehdejší Habsburská říše posílit svůj vliv v novém státě. Zvolila k tomu cestu diplomatického sňatku princezny Leopoldiny s brazilským princem (a pozdějším císařem) Pedrem.

Nový stát potřeboval ochranu proti Španělsku, a proto podporoval příliv lidí z Evropy. Zatímco první osadníci doputovali do severní, tropické části země, kde se jim hospodářsky příliš nedařilo a mnoho jich onemocnělo, další již směřovali do jižnějších států, kam je lákala možnost levného získání půdy. Z Českých zemí se do Brazílie stěhovali především (ale ne výhradně) čeští Němci z Nýrska, Jizerských hor, Jablonce nad Nisou, Brna a také ze Šumperska a Rýmařovska. Polakovič se zmínil o řadě zajímavostí, například existenci pivovaru Bohemia v brazilském městě Petropolis, zakládání brazilských měst průmyslníkem Janem Antonínem Baťou a popsal i rozvoj „svého“ muzea.

V programu večera následovalo první kulturní zastavení u latinskoamerické poezie a prózy. Nikola Čech z Levé perspektivy recitoval báseň Odpoledne ze sbírky Sonety lásce od světoznámého chilského básníka Pabla Nerudy. Následně přednesla poslankyně Marta Semelová (KSČM) ukázku z knihy Rytíř naděje od brazilského spisovatele Jorge Amado de Farii. Úryvek byl o tom, jak se z Copacabany stala veřejná pláž.

Socioložka Zuzana Uhde ze Sociologického ústavu AV ČR, která několikrát v Brazílii pobývala, podala přítomným výklad o progresivních sociálních programech, které v Brazílii fungují. Patří k nim finanční pomoc chudým rodinám Bolsa Família, která je vázaná na pravidelnou školní docházku dětí a jejich očkování. Prostřednictvím této dávky se 55 milionům lidí přerozděluje cca 0,5 % brazilského HDP, přičemž každý vynaložený Real v tomto programu vytvoří podle odhadů 1,78 Realu hodnoty v zlepšení zdraví a vzdělání dětí a omezení dětské práce. Příjemci dávky jsou většinou ženy, což posílilo jejich postavení v brazilské společnosti i rodině. Jiným zajímavým programem je participativní rozpočet, který již funguje ve státě Rio Grande del Sur a který se současná prezidentka Rousseffová snaží implementovat i na federální úrovni.

Na závěr oficiální části večera recitovala Milada Sigmundová (Levá perspektiva) z díla kubánského černošského básníka Nicolase Guilléna a také peruánského básníka, prozaika a novináře Césara Vallejo. A aby zazněla i česká poezie, po krátkém závěrečném slově předsedkyně Výboru národní kultury, Věry Beranové, ještě Andrea recitovala báseň Nespím autorky Zbyňky Šolcové.

Touto básní ovšem neskončil celý Brazilský večer. Početní účastníci se přesunuli do zadních prostor Artfóra Jazzové sekce, kde při melodiích saxofonu pokračovala neformální diskuse a zábava. Organizátorka ve spolupráci s řadou svých kamarádek zajistila pro dobrou pohodu v brazilském stylu červené portugalské víno, cachasu – brazilskou pálenku z cukrové třtiny – a hojnost občerstvení, kterému vévodila ryba pečená s banány a zeleninou.

Celý brazilský večer si účastníci velmi pochvalovaly, soudě podle jejich reakcí na místě a následně i na sociálních sítích. Není proto vůbec vyloučeno, že se Brazilský večer bude pro velký úspěch v brzké době a nějaké podobě opakovat, o čemž pochopitelně budeme včas informovat v rubrice chystaných akcí.