Před dvěma týdny skončilo Setkání odbojů střední a východní Evropy. Jednalo se o summit regionálních socialistických, mírových a lidskoprávních skupin a organizací. Akce proběhla pod záštitou organizace Transform! Europe v centru Budapešti. Kromě domácích Maďarů se srazu zúčastnili i delegáti nejen z Česka, Rakouska, Ukrajiny, Slovinska, Chorvatska, Srbska, Litvy, ale i třeba z Francie, Švédska a Španělska. Velká část delegátů zastupovala socialistické strany, ale našli jsme tam i komunisty, odboráře, zástupce národnostních menšin a další zajímavé lidi.

Z České republiky přijeli zástupci několika organizací, ale i nezávislí aktivisté. Kromě Levé perspektivy to byli zástupci KSČM, KSM, rusínské diaspory a redaktor NWOO (New World Order Opposition).

Akce samotná začala v pátek 2. 3. večer. Pátek a část soboty byly věnovány přednáškám a diskusím. V sobotu odpoledne se delegáti rozdělili do pracovních skupin a pracovali na prohlášeních k tématům týkajících se našeho regionu.

Úvodní přednáška byla věnována současné situaci v Maďarsku před nadcházejícími volbami. Předvolební atmosféru dokreslovaly i poněkud bizarní předvolební plakáty, na kterých se G. Soros objímá s předsedy opozičních stran. Už jsem na ledacos zvyklí, ale plakát, na kterém Vona Gábor (Předseda maďarských ultranacionalistů) se Sorosem přestřihávají hraniční plot je silné kafe.

Po ní následovala přednáška a diskuse o nárůstu síly krajní pravice, rasistických a fašistických tendencí v Evropě. Většina řečníků mluvila o ideové vyprázdněnosti socialistických stran, nedostatečném prosazování sociální politiky a nedostatečném vzdělání mládeže. Trochu mě zamrzelo, že jsme se více nevěnovali třídní podstatě fašismu. Naopak za velice pozitivní považuji snahu jednoho řečníka postavit rusofobii na roveň rasismu. Rusofobie využívaná politickými elitami patří u nás mezi velké nebezpečí.

V sobotu probíhaly další přednášky, jedna z nejzajímavějších byla o chudých a většinou starých lidech, kteří nemají na elektřinu a topení. Tenhle problém je na Ukrajině, Rumunsku a Balkáně obzvláště palčivý.

Dalším zajímavým tématem, které se řešilo po celý sraz a nutilo účastníky do diskuse, byl masakr v Oděse. Pro Ukrajince, ale nejenom pro ně, šlo o obzvlášť citlivé téma. Vždyť tam taky zemřelo několik desítek lidí. Všichni delegáti vyjadřovali soustrast a solidaritu s oběťmi a pozůstalými.

Zajímavé bylo slyšet, jak k masakru přistupuje moc v jiných zemích. Jeden švédský soudruh nám povídal o situaci ve své zemi. Ve Švédsku tzv. rudo-zelená koalice jednoznačně podporuje kyjevskou juntu a dochází k perzekuci prodonbaských aktivistů. Šíření pravdy o Oděse se i v buržoazně „demokratickém“ Švédsku stává problémové.

V neděli potom proběhlo rokování a schvalování rezolucí. Těchto akcí jsme se přímo nezúčastnili. Chtěli jsme si zachovat status pozorovatele. Na hlasování mě nemile překvapilo, že se jednalo o konsenzus. Konsenzus nepovažuji za moc efektivní a správný způsob, jak schválit nějaký materiál.

Raději jsme čas využili k hledání kontaktů a partnerů v zahraničí. Za nejzajímavější nové kontakty považujeme ukrajinské odboráře a Rusíny. O současné dění v zemi máme velký zájem a nyní známe pohledy nejen od Rusů a obyvatel Donbasu, ale i od Ukrajinců samotných. Také jsme našli nové přátele z Rakouska. Se všemi  se těšíme na další spolupráci.

Během akce jsme načerpali nové zkušenosti a získali nové znalosti a přátele. Dostali pozvání na další setkání. Utužili jsme internacionalistického ducha našich organizací. Bylo velice hezké potkat soudruhy z blízkého zahraničí a bavit se o našich společných problémech i o věcech, které se týkají pouze některých států. Hlavní bylo navázání dialogu mezi pokrokovými lidmi z EU, Ukrajiny a Ruska. Je to další krok na dlouhé cestě za mírem a otupení vzájemných předsudků, kterými jsme krmeni.

A tak sraz skončil. Odpoledne jsme si prošli krásnou a starobylou Budapešť. Potom jsme se vydali na několikahodinovou cestu domů.