Imperialismus Spojených států amerických opět zintenzivňuje svůj tlak proti lidu Kuby, který statečně po desetiletí brání nezávislost své země a její socialistický systém. Jen několik málo dní před koncem funkčního období prezidenta Donalda Trumpa oznámil jeho ministr zahraničí Mike Pompeo, že Kubu jednostranně zařazuje na seznam států, jež podporují terorismus. Tento skandální a hanebný akt se oprávněně okamžitě setkal s mimořádně silnou nesouhlasnou reakcí jak v samotných Spojených státech amerických, tak i po celém světě.

Jen máloco je totiž tak lživé a pokrytecké, jako obvinění Kuby z podpory terorismu, zaznívající z úst představitele vlády Spojených států amerických. Přesný opak je totiž pravdou, Kuba není podporovatel, ale oběť terorismu. Za posledních šest desítek let bylo více než 3000 kubánských občanů připraveno o své životy teroristickými útoky, z nichž naprostá většina byla přitom iniciována, podporována a kryta právě mocným severním sousedem Kuby. Těchto zrůdných činů je dlouhá řada, za všechny stačí uvést jen pár příkladů. Hned po vítězství kubánské revoluce v roce 1959 následovala celá vlna sabotáží a útoků, která vyvrcholila v roce 1961 neúspěšnou invazí na Pláži Girón. Teroristé se následně neštítili ani takových zvěrstev, jako byl bombový útok na civilní let kubánské společnosti Cubana číslo 455 z Barbadosu na Jamajku v roce 1976, při kterém bylo zavražděno 73 lidí. V 90. letech minulého století pak docházelo k opakovaným bombovým útokům proti hotelům v kubánské metropoli Havaně, namířených proti zahraničním návštěvníkům ostrova s cílem poškodit úspěšně se rozvíjející turistický průmysl. Na jaře minulého roku se pak stala terčem teroristického útoku i budova velvyslanectví Kuby ve Washingtonu, kde jen náhodou nebyl nikdo zraněn či zabit.

Mike Pompeo ve svém nehorázně lživém prohlášení obvinil Kubu z toho, že „poskytla jídlo, ubytování a lékařskou péči vrahům, výrobcům bomb a únoscům, zatímco mnoho Kubánců hladoví, trpí bezdomovectvím a je bez přístupu k základní zdravotní péči.“ Odkazoval přitom na několik lidí, konkrétně třeba slavnou Assatu Shakur, kteří řadou desítek let získali na Kubě azyl, přičemž ani jeden z nich se během svého života na Kubě nedopustil ničeho, coby mohlo být byť jen náznakem považováno za teroristický útok proti Spojeným státům americkým. Zároveň zmínil i představitelé kolumbijských partyzánů z Ejercito de Liberación Nacional, pobývající v Havaně. Ti však přicestovali na Kubu, aby vedli oficiální mírové rozhovory s kolumbijskou vládou, a zůstávají na ostrově i poté, co kolumbijský prezident Ivan Duque s cílem zničit jakýkoliv mírový proces v zemi a pokračovat v protilidových represích rozhovory ukončil. Absurdnost
obvinění potvrzuje i to, že jako „důkaz“ kubánské podpory terorismu byl uveden i fakt, že Kuba udržuje přátelské vztahy a spolupráci s Venezuelou a uznává její legální a legitimní vládu v čele se zvoleným prezidentem Nicolásem Madurem, kterou se Washington snaží opakovaně různými formami svrhnout.

Kuba v současnosti opravdu čelí řadě ekonomických problémů, souvisejících především s šest desetiletí trvající zločinnou ekonomickou, obchodní a finanční blokádou Kuby ze strany Spojených států amerických. Jedná se o nejdelší a nejtvrdší blokádu, jaká kdy byla proti jakékoliv zemi v dějinách zaznamenána, přičemž byla navíc v poslední době zásadně rozšiřována a zpřísňována. Starost o „hladovějící Kubánce“ je ale ze strany Washingtonu více než pokrytecká nejen z důvodu pokračující blokády Ostrova svobody. Jen podle oficiálních údajů jeho federálního ministerstva zemědělství se počet hladovějících obyvatel Spojených států amerických za poslední rok zdvojnásobil a s nedostatkem jídla se jich tak potýká již přes 54 milionů. Uvedené bezdomovectví pak na Kubě prakticky neexistuje, což se ale nedá říci o vlasti Mikea Pompea, kde je dnes, jen podle posledních oficiálních čísel Bílého domu, na 567 715 lidí bez domova. Zmiňovaná kubánská zdravotní péče má pak celosvětový věhlas. Bezplatné, všeobecně dostupné a mimořádně kvalitní zdravotnictví mohou Kubě opravdu její sousedé na severu jen závidět. O tom ostatně svědčí také Kubánci mistrně zvládnutá koronavirová pandemie COVID-19 i mezinárodní pomoc, kterou, například skrze oceňovanou lékařskou brigádu Henryho Reeva, v tomto kontextu poskytla Kuba řadě zemí světa. Naopak již přes 400 tisíc lidí, kteří v souvislosti s COVID-19 dosud zemřeli ve Spojených státech amerických, řekne mnohé i těm, kteří o tragické realitě zdravotnictví v této zemi příliš nevědí.

Faleš odporných obvinění proti Ostrovu svobody je ve světle reality více než zřejmá. I proto je třeba tyto nové útoky imperialismu proti lidu socialistické Kuby jednoznačně odmítnout. Stále aktuálnější je tak slavné antiimperialistické heslo: „Cuba si! Yankee no!“

(Převzato jako materiál Českého mírového hnutí)