Ve čtvrtek 4. září začala v USA s ranním rozbřeskem stávka zaměstnanců rychlých občerstvení za lepší pracovní podmínky, proti omezování práv pracujících a proti nízkým mzdám, které v tomto odvětví velmi často činí jen o něco málo více, než je úroveň federální minimální mzdy – 7,25 dolarů za hodinu. Kampaň, jenž vyústila ve čtvrteční protest, požaduje minimální hodinovou mzdu 15 dolarů.

Tisíce zaměstnanců rychlých občerstvení ze 150 měst USA namísto obvyklého nástupu do fast foodových robotáren vyšli do ulic a inspirováni hnutím za občanská práva blokovaly nenásilným způsobem v sedě prostor před provozovnami jako McDonald’s, Burger King, KFC nebo Wendy’s. V Chicagu, Atlantě, Bostonu, Clevelandu a Detroitu se k nim navíc přidali pracovníci z odvětví domácí péče, aby taktéž požadovali minimální mzdu 15 dolarů za hodinu a právo organizovat se v odborech, což by mnohým z nich pomohlo v placení vysokých účtů své domácnosti a získání více času pro rodinu.

Protestovalo se od pobřeží k pobřeží v městech jako New York, Los Angeles, Chicago, Detroit, Kansas City, St. Louis, Las Vegas, San Diego, Arkansas, Indianapolis, Little Rock, Philadelphia, Hartford, Wilkinsburg, Milwaukee či Miami a mnoha dalších. Jak to někteří komentovali, jde skutečně o odhodlané hnutí napříč Spojenými státy. Požadavky se nesly v duchu toho, že každá práce má hodnotu, nikdo by neměl dostávat bídnou mzdu a nikomu by neměly být odpírány přijatelné benefity, dělá-li důležitou práci. A že jde o důležitou práci, ukazují pohádkové zisky firem podnikajících v sektoru služeb.

Policie zadržela Protestující ve Philadelphii při skandování hesel a zpěvu tradiční odborářské písně We shall not be moved, v minulosti používané i hnutím za občanská práva.

Čtvrteční stávka byla sedmou v řadě, když začala před dvěma lety v New Yorku jako lokální protest, který se postupně rozrůstal. Již na červencovém sjezdu poblíž Chicaga 1300 zástupců pracujících ve fast foodech jednomyslně schválilo rezoluci požadující akce občanské neposlušnosti jako způsob zesíleného tlaku na řetězce rychlých občerstvení. Vystupňováním tohoto tlaku měla být právě stávka 4. září. Jako projev věrnosti narůstajícímu boji za minimální hodinovou mzdu byli tito zaměstnanci připraveni nejen stávkovat a protestovat v ulicích, ale také se nechat uvěznit. Policie jich zadržela na 500.

Jose Carillo, 81letý zaměstnanec McDonald’s, se již po sedmé účastnil stávky a byl také zadržen policií.

Stávku podporovaly odbory SEIU reprezentující okolo 2 milionů lidí napříč USA (včetně Portorika) a Kanadou, pracujících převážně ve zdravotnictví, veřejných službách a ve správě budov. Odbory SEIU se snaží zorganizovat více pracujících ve fast foodech, což dosud mohlo probíhat pouze nesystematicky, protože pracovníci rychlých občerstvení jsou formálně zaměstnanci jednotlivých držitelů franšízy, nikoli velkých řetězců. Odbory SEIU ale minulý měsíc dosáhly významného vítězství rozhodnutím Národní rady pracovních vztahů, které nutí fast foodové firmy jednat o vyšších mzdách a odborům umožňuje organizovat pracovníky rychlých občerstvení ve větším rozsahu v rámci celých řetězců. A to nejen zlepšuje vyjednávací schopnost odborů, ale také jejich akceschopnost při tlaku na prosazení oprávněných požadavků pracujících.

Zvyšování mezd se ovšem nebrání pouze zaměstnavatelé a jejich podnikatelské lobbistické skupiny očerňující odboráře způsobem, jaký dobře známe i z České republiky. Na pomoc jim přispěchali i pravicoví Republikáni, kteří pochopitelně jakékoli snahy o zlepšení postavení prekarizovaných pracujících odmítají. Právo prosazovat své požadavky mají podle nich totiž pouze bohatí. Pokud to samé dělají chudí, jde podle pravice o nepřijatelný, placený aktivismus, kterým si odbory dělají PR. Navzdory těmto překážkám už ale některá města (New York, Los Angeles, Chicago) přišla s návrhy na zvýšení minimální hodinové mzdy na 13 dolarů a Seattle ji nedávno dokonce zvýšil na požadovaných 15 dolarů.

Není překvapením, že se stávky účastnili především Afroameričané a Hispánci. Právě oni tvoří většinu pracujících v sektoru služeb, ať už toto odvětví působí v chudých komunitách nebo ve velmi bohatých oblastech. Např. v New Yorku pracuje ve fast foodech na 50 tisíc lidí a 90 % z nich tvoří tito tzv. people of color. Taková práce ale znamená nízké mzdy, nulové benefity, nemožnost kariérního postupu a omezená práva odborově se organizovat. Pracující v tomto sektoru jsou bezprostředně ohroženi chudobou a zdravotními riziky plynoucími z konzumace nekvalitních potravin a bydlení v neuspokojivých podmínkách.

Příkladem sociální nerovnosti v bohaté oblasti je Silicon Valley (Křemíkové údolí), oblast s velkou koncentrací firem zabývajících se křemíkovými mikročipy a počítači, včetně společností jako Apple, Microsoft, Google nebo Facebook. Ve službách zde pracuje velké množství Afroameričanů a Hispánců. Ti tvoří zhruba 41 % bezpečnostních pracovníků, 72 % vrátných a 76 % správců budov. První z nich dostávají hodinovou mzdu 14,17 dolarů, druzí 11,39 dolarů a třetí 13,82 dolarů, tedy méně než v současnosti požaduje hnutí pracujících ve fast foodech jako garantovanou minimální mzdu ve výši 15 dolarů za hodinu. Určitě není jednoduché žít s takovými příjmy v Silicon Valley, kde je jedno z nejdražších bydlení ve Spojených státech. To vše s minimální vidinou na získání lépe placeného místa pro sebe i své děti, ačkoli tito zaměstnanci svou prací přispívají k obrovským ziskům hi-tech firem.

Pracující ve službách bojují nejen za zlepšení svého postavení, ale čtvrtečními demonstracemi dali jasně najevo, že lidská, občanská i odborová práva jsou součástí stejného boje za spravedlnost. A také dokázali, že i prekarizovaní pracující jsou schopni se organizovat, být si vědomi své třídní příslušnosti a jednotně bojovat nejen za svá profesní práva, ale za práva všech pracujících. Byli to právě zaměstnanci fast foodů, kdo se v předních liniích účastnil protestů proti zastřelení Michaela Browna policií ve Fergusonu. Nešlo jen o pobouření nad zabitím mladého člověka, tito lidé také hledají lepší budoucnost pro mladé Afroameričany chycené v pasti špatně placeného zaměstnání, sociálního vyloučení, chudoby, vězení a smrti.

Každý by měl ze zákona požívat stejné ochrany. Každý pracující, lhostejno jaké je barvy pleti, má právo na takový příjem, aby mohl uspokojit životní potřeby, jako jsou kvalitní potraviny, uspokojivé bydlení nebo dostupná doprava. Toto je aktuální poselství amerického hnutí zaměstnanců rychlých občerstvení a domácí péče.