Již před desátou hodinou ranní se poslední únorový den začaly na Palachově náměstí srocovat davy studentů a studentek nesouhlasících s vládní reformou vysokého školství. Studentstvu se – stejně jako aktivistům NAL – nelíbí především ztráta nezávislosti vysokých škol, pronikání zájmů velkého byznysu do vysokého školství a snahy o zavedení školného, které v předvečer protestů ministr Dobeš nepříliš originálně překřtil na zápisné.

Aktivisté a aktivistky Nové antikapitalistické levice vyrazili mezi studenty s letákem, zdůrazňujícím, že jak v otázce akademických svobod, tak v otázce školného jde o obranu demokracie a občanských práv. Leták také zdůrazňoval společné zájmy a společný postupu proti neoliberálním reformám mezi studenty a zaměstnanci, reprezentovanými odbory.

Několik zástupců ČMKOS, například předsedkyně OS Zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková, přišlo také studentům vyjádřit podporu, což jsme velmi uvítali. Odboráři tím ukázali jasně všem „také levičákům“, kteří studenty nepodporují proto, že v roce 2010 „přemluvili bábu“, že studentské protesty si naopak maximální podporu zaslouží.

Projevy řečníků byly poměrně stručné a soustředily se hlavně na otázku akademických svobod. To bylo dominantní téma demonstrace. Poměrně brzy po začátku demonstrace se vyrazilo na pochod. Ještě než pochod došel z Palachova náměstí k Právnické fakultě, zmizelo všech cca tisíc letáků NAL ve studentském davu.

Pochod byl velmi pestrý a byli zde studenti snad všech pražských vysokých škol a jejich fakult, možná snad s výjimkou Vysoké školy ekonomické, která se jako jediná k protestům nepřipojila. Pochod měl všechny znaky naštvané studentské demonstrace plné humoru, recese a štiplavého sarkasmu – vtipná hesla, tematicky přetextované písně a v některých aspektech připomínala studentské protesty z roku 1989. Došlo na cinkání klíči, stejně jako na heslo „Dobeše do koše!“

Z hesel na transparentech i ze skandovaných hesel bylo možno vypozorovat, že ač se protest zaměřil na otázku akademických svobod, trápí studenty stejně jako protidemokratické aspekty reformy, také aspekty sociální – či přesněji řečeno asociální. Některá hesla – v duchu „reformy ano, ale ne takto“ – odrážela také určitou rozpolcenost některých skupin studentů, jejichž probuzení se z indoktrinace neoliberální propagandou je velmi čerstvou záležitostí.

Dav přešel přes Čechův most za neustálého skandování hesel proti reformě i proti ministru Dobešovi a natlačil se do ulice před budovu Úřadu vlády. Zde promluvila řada zástupců akademické obce. Projevy však dále v davu byly slyšet pouze útržkovitě, ozvučení akce zřejmě nepočítalo s tak velkou účastí. Mnohem lépe pak bylo slyšet burcování ze strany organizátorů: „Nedopustíme ovládnutí vysokých škol stranickými sekretariáty?“ a odpověď davu byla sborové “Ne!“; „Když vláda nepřijme naše požadavky, přijdeme zase?“ a na to sborové „Ano!“

Demonstrace jako první krok ve snaze zastavit reformy, které chtějí od základů přeměnit vysoké školství na kšeft se vzděláním a zbavit univerzity jejich původního smyslu center vzdělanosti, vědy a kritického myšlení, se povedla. Účastníci se jen velmi pozvolna rozcházeli na Klárově, spíše tvořili diskutující hloučky, než se studenti vydali za svými běžnými starostmi či na besedy v rámci Týdne neklidu.