Minulou středu 11. února se našla v řece města Mersin na jihovýchodě turecka mrtvola mladé alevitské Kurdky Özgecan Aslan. Nejdříve byla ubodána a poté zapálena, protože se bránila znásilnění. Hlavní pachatel se ztratil, ale někteří muži z jeho rodiny, jenž byli také zapojeni do tohoto zločinu, se už přiznali. Mají zázemí mezi tureckými fašisty – Šedými vlky. Ti na facebooku ohlásili sledování turecké série, jejíž děj začíná znásilněním mladé ženy.

Vzestup násilí na ženách
Özgecan byla na cestě domů, seděla na zadním sedadle minibusu, když ji napadl řidič. Kvůli svému etnickému původu byla individuálně sociálně znevýhodněna, avšak její případ není ojedinělý. Musíme upozornit na problém četnosti brutálního násilí na ženách v Turecku. Od roku 2002, kdy vláda AKP přišla do úřadu, rapidně vzrostlo. Od roku 2009 se oficiální počet těchto případů zvýšil o 1 400 %!

Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) je konzervativní islamistická strana. Svou politiku proti rovnosti mužů a žen, proti nemuslimům a etnickým menšinám prosazuje diktátorskými metodami, ale má silnou podporu ve velice pobožném a hospodářsky zaostalém obyvatelstvu.

V raném počátku své politické kariéry, prohlásil bývalý starosta Istanbulu a současný premiér Turecka Recep Tayyip Erdogan: „Demokracie je jen vlak, kterým cestujeme, dokud nedosáhneme svého cíle. Mešity jsou naše kasárna, minarety naše bodáky, dómy naše přilby a věřící naši vojáci.“

Rétoriku ještě přiostřil, když se jeho strana dostala do vlády. Rostoucí nezaměstnanost je od té doby sváděna na ženy hledající placené zaměstnání. Místo toho by prý měly zůstat doma, kde je dost práce v oblasti péče o dům a výchovy dětí. Podle Erdogana by měla mít každá žena nejméně tři děti a těhotné ženy by neměly opouštět dům. Podle něj by příliš rovnosti poškodilo soudržnost rodiny a násilí na ženách se prý nezvýšilo, jde jen o chybný pohled na něj.

Takže nejen ženy, ale také debata o jejich útlaku by tak měla být vykázána z veřejného života. V novém legislativním programu byly sníženy postihy za násilí proti ženám, zatímco v obecné rovině je navrženo široké zavedení trestu smrti.

Rozvířený odpor
Po smrti Özgecan vyšly do ulic mnoha měst tisíce žen s heslem „Netruchlíme, rebelujeme!“. Toto je správný přístup. Událost samotná je samozřejmě tak neuvěřitelně příšerná, že by měla každého zarmoutit, ale samotný soucit nepomůže mnoha ženám v pokračujícím utrpení v důsledku takového násilí.

Současný hněv a mobilizace by spíše měly být výchozím bodem silného ženského hnutí, které bojuje proti strukturálnímu útlaku. V Turecku, kde rodina nadále hraje velmi důležitou roli, je právo žen na politickou organizaci první významnou překážkou, která musí být překonána. Například podíl žen v odborech je velmi malý, mnoho mužů nechápe, proč by se měli organizovat spolu s ženami, zvláště když s nimi údajně soupeří o pracovní místa. Musíme se bránit tomuto reakčnímu vědomí, za kterým se skrývá „tradice“, jenž by se prý neměla zpochybňovat!

Nové ženské hnutí by mělo být od začátku chápáno jako součást hnutí pracujících, jako ženské dělnické hnutí. Současné boje odborů poskytují výchozí bod pro společnou akci, ale je jasné že takové hnutí musí zavrhnout šovinismus, sexismus a reakční myšlenky i chování nejen celkově ve společnosti, ale také mezi dělníky samotnými.

Proto je zásadně důležité, aby se ženy mohly vzájemně potkávat, bavit se o svém útlaku a učit se bránit. Özgecan se snažila bránit pepřovým sprejem, ale byla sama a neměla šanci. Zvláště ve venkovských oblastech je důležité, aby ženy vytvořily sebeobranné organizace.

Nedávné demonstrace opakovaně zdůrazňovaly, že sama vláda musí převzít vinu za rostoucí násilí na ženách, za skutečnost, že jeho pachatelé nejsou uznáni vinnými a bere se jako normální, že ženy jsou ponižovány a utlačovány.

Růst násilí na ženách a reakční útoky ze strany vlády a krajní pravice jsou také odezvou na změny ve společnosti, které se odrážejí v protestech. Ženy jsou vtahovány do výroby, do hospodářského života. Ačkoli to jde často ruku v ruce s břemenem dvojí práce a nadvykořisťováním, také to podkopává jejich tradiční roli v patriarchální rodině.

Heslo „Netruchlíme, rebelujeme!“ vyjadřuje skutečnost, že mnoho žen už nepřijímá roli sluhů a utlačovaných obětí. To může být základním kamenem vzniku nového ženského dělnického hnutí.

Svenja Spunck

Z webu L5I přeložil Petr Vinkler