S blížícím se Dnem učitelů (28. březen) se blíží i závěrečné projednávání novely zákona o pedagogických pracovnících. Jeho základem je třístupňový kariérní řád spojený s atestacemi a se systémem odměňování. Doplněn má být standardem učitelů, který vymezí obsah profesních kompetencí. Součástí novely jsou i nové specializované činnosti na školách, jako je kariérový poradce, koordinátor vlastního hodnocení školy, mentor profesního rozvoje, sociální pedagog ad.

Od 1. září 2017, kdy by měl zákon nabýt účinnosti, tedy bude každý začínající učitel zařazen do prvního kariérního stupně a rozběhne se mu dvouleté adaptační období, během kterého mu bude pomáhat uvádějící učitel. Po dvouletém adaptačním období absolvuje povinnou atestaci a postoupí do druhého kariérního stupně. Ti, kteří učí k datu účinnosti zákona alespoň dva roky, budou do druhé stupně zařazeni automaticky. O třetí kariérový stupeň se budou moci před atestační komisí ucházet zájemci dobrovolně po sedmi letech praxe. Tento stupeň bude předpokladem pro výkon některých specializačních činností a bude spojen s příplatkem.

O potřebě kariérního řádu se ve školství mluví dlouhodobě. Měl by být nástrojem k zajištění kvality výuky a motivací pro profesní rozvoj učitelů. Zároveň si klade za cíl přilákat do škol větší množství absolventů pedagogických fakult a dalších vysokých škol připravujících učitele. V současné době 60 % těchto absolventů míří jinam. Technické obory studuje malý počet vysokoškoláků, kteří navíc namísto učitelství upřednostňují neučitelské obory, které jsou na pracovním trhu lépe finančně ohodnoceny. Na některých školách je tak situace velmi vážná. Chybí učitelé matematiky, fyziky, chemie, cizích jazyků, počítačů, kritický nedostatek pociťuje učňovské školství, pokud jde o učitele odborné přípravy. Staří mistři odcházejí do důchodu a nemá je kdo nahradit. Ze srovnání let 2012 a 2016 vyplývá, že ubývají mladí učitelé do 35 let. Otázka však je, nakolik návrh kariérního řádu tento cíl naplní. Je pravda, že novela zavádí některé nové, řekla bych, spíš obnovuje staré prvky, které se před lety osvědčily. Mezi ně patří povinnost ředitele stanovit začínajícímu učiteli uvádějícího zkušenějšího kolegu. Je dobře, že bude jemu, stejně jako třídním a dalším učitelům vykonávajícím specializační činnosti, jasně stanoven příplatek. Vítám znovuobnovení odborných metodických kabinetů. To vše je v pořádku. Na druhou stranu si nejsem jista, zda některé novinky spíš nekomplikují práci a organizaci na školách. Činnost školního koordinátora autoevaluace (vlastního hodnocení) či mentora spadá, podle mého názoru, do kompetence ředitele školy.

Co pak vnímám jako vyloženě negativní, to je výrazný nárůst administrativní zátěže učitelům i ředitelům škol. Ti už dnes neustále vyplňují kvanta papírů, všelijaké tabulky a dotazníky. Nově bude muset každý učitel vytvářet plány osobního profesního rozvoje, které se budou po určité době znovu aktualizovat, k tomu vedení různých portfolií, do toho atestace, jež se budou opírat především o papírově doložené kompetence. Zpracovat se bude muset i plán rozvoje školy, to bude opět spojeno s papírováním a mám obavy, že mnohdy i s formalismem. Podle mých zkušeností si kantoři hlavně přejí, abychom je nechali konečně v klidu učit a přestali s všemožnými výmysly, které jim akorát nabourávají výuku. A pokud jde o standard učitele, v podobě, v jaké jsme ho mohli jako členové školského výboru vidět, je pro mě naprosto nepřijatelný. Obsáhlý, formální, složitý, nesrozumitelný materiál plný cizích slov, prostě nepoužitelné. Už vidím nadšení učitelů, kteří se budou probírat desítkami stran, aby věděli, jak mají vypadat a co mají umět a znát.

Kariérní řád, aby naplnil to, co má, aby byl opravdu funkční, musí být co nejjednodušší a přehledný. Mám obavy, že novela v této podobě uvedené cíle nenaplňuje. Pozitiva, která novela přináší, je možno uvést v platnost podzákonnými normami a dostatečným rozpočtem kapitoly školství i bez takovéto změny zákona.