Na přelomu ledna a února čelí Doněck a Lugansk nejhoršímu válečnému ohrožení za poslední skoro dva roky. Amerikou podporovaná ukrajinská vláda prezidenta Petra Porošenka vystupňovala teroristické bombardování domů, škol, nemocnic a základních služeb v hlavním městě Doněcku a po celé frontové linii. Ve stejnou dobu se protichůdná prohlášení a agresivní akce vlády Donalda Trumpa ve Washingtonu postarala o podkopání doznívajících nadějí Doněcka, Lugansku i sousedního Ruska, že by zásadní změna amerických postojů k Ukrajině mohla přispět k deeskalaci války.

Bylo to před třemi lety, v únoru 2014, kdy Spojenými státy podporované a financované hnutí zvané Euromajdan, vedené neonacisty a pravicovými ukrajinskými nacionalisty svrhlo zvolenou ukrajinskou vládu. Na jejím místě pak toto hnutí vykreslované na Západě jako „lidová revoluce“ ustavilo otevřenou diktaturu oligarchů, neonacistů a politiků loajálních ke Spojeným státům a Evropské unii.

Nová kyjevská junta vyhlásila válku především rusky mluvící a dělnické populaci jihovýchodní části země, což vedlo k povstání v řadě měst a k odtržení Krymu, Doněcka a Luganska. V masovém demokratickém referendu se Krym rozhodl opět připojit k Ruské federaci, zatímco lidé na hornickém Donbase vyhlásili nezávislé lidové republiky.

Obamova vláda odsoudila reintegraci Krymu do Ruska, uvalila sankce a využila událostí, které sama na Ukrajině pomáhala rozpoutat, když zapojila vojenský pakt NATO do vyprovokování válečného stavu ve východní Evropě.

Kyjev vyzbrojovaný a financovaný Západem potlačil protesty na východní Ukrajině a vyhlásil Doněcku a Lugansku válku. Boje zuřily skoro rok, než byly ukrajinské síly v rozhodujících střetnutích poraženy lidovými antifašistickými milicemi místních dělníků a mezinárodních dobrovolníků začátkem roku 2015. Tehdy došlo za zprostředkování Ruska, Německa a Francie k uzavření mírové dohody známé jako „Minsk II“. Bohužel, kyjevská junta a její američtí sponzoři protahovali jednání o míru a neustále porušovali ujednání o příměří.

Celkem v důsledku tzv. protiteroristické operace (ATO) zemřelo podle OSN na Ukrajině skoro 10 tisíc lidí včetně více než 100 dětí. Statisíce lidí muselo opustit své domovy, většinou jako uprchlíci do Ruska. Hospodářská blokáda nastolená Ukrajinou a Západem pak zhoršila utrpení obyvatel Donbasu, kteří bojují za obnovu svých domovů.

Zasaženy jsou školy, domy i nemocnice

Podle plukovníka Eduarda Basurina, zástupce velitele Doněckých obranných sil podnikla na přelomu ledna a února Ukrajina na 15 tisíc útoků proti Doněcké lidové republice (DLR) během jediného týdne (Doněcká tisková agentura, 3. únor 2017). Mezi nimi byly i útoky zakázanými těžkými zbraněmi typu raketometů „GRAD“ a „Uragán“ směřované na hlavní město v noci 2. února. To podle nezávislého oděského webu Timer (zpráva z 6. února) potvrdili i pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Ukrajinské útoky mířily na městskou vodárnu stejně jako na obytné čtvrti a rušné tepny, což vedlo ruské ministerstvo zahraničí k odsouzení Kyjeva za porušení Ženevských dohod o ochraně civilního obyvatelstva během války (RT, 3. únor 2017). Během tuhé zimy tak došlo k odpojení vody, elektřiny i plynu. 31. ledna evakuovaly doněcké úřady obyvatele těžce bombardovaného Kyjevského obvodu. V hlavním městě bylo zabito nejméně 10 civilistů.

Podle Basurina bylo během týdne ostřelováno 33 měst a vesnic včetně Gorlovky, Jasinovaty a Dokučajevska. V Makajevce, jednom z nejhůře zasažených měst, musely 30. ledna utéct děti ze základní školy a ukrýt se v podzemním bunkru. Místní nemocnice byla také bombardována a jedna žena při tom přišla o život (DONI News Agency).

Zároveň došlo koncem ledna i k zesílení ukrajinských útoků proti Lugansku. Ve městě Kirovsku blízko fronty, kde je sídlo antifašistické miliční brigády Přízrak, byli podle velitele brigády Alexeje Markova během dvou nezávislých útoků zabiti dva civilisté. 4. února byl v autě nastraženou bombou zavražděn velitel luganských ozbrojených sil Oleg Anaščenko a dvě další osoby.

Ukrajina rovněž otevřela novou frontu útoky na jihu DLR. Igor Podgorný, starosta vesnice Sachanka řekl agentuře DONi News, že „boje probíhají po celé délce jižní fronty. Vesnice Sachanka, Leninskoje a Kominternovo se octly pod palbou“ (6. února). S rostoucí koncentrací tanků a těžkých zbraní ukrajinské armády varoval zástupce velitele Basurin, že DLR čeká velkou vojenskou ofenzívu ukrajinské armády.

Postoje Trumpa: imperialistická kontinuita

A jak na tento vývoj odpověděl Donald Trump, který v průběhu kampaně deklaroval, že by chtěl zlepšit vztahy s Ruskem?

Zprvu, když zabíjení zesilovalo, byla Trumpova vláda zticha. Místo toho se chlubila prvním vojenským pustošením ve vlastní režii, když v Jemenu zabila nejméně 30 civilistů včetně dětí. Poté, 2. února, vystoupila Trumpova velvyslankyně v OSN Nikki Haleyová a ve svém prvním oficiálním projevu odsoudila „agresivní akce“ Ruska na Ukrajině. Použila tedy přesně ty samé lži, které předchozí americká vláda [Baracka Obamy] používala ke krytí kyjevských válečných zločinů (AFP, 2. února 2017).

Následující den přinesl zpravodajský server Politico článek, že Trump se soukromě sešel s krajně pravicovou ukrajinskou političkou Julií Tymošenkovou. Mělo se tak stát na okraj National Prayer Breakfast, kde Trump slíbil zrušit oddělení církve a státu v USA. Podle Tymošenkové a dalších zdrojů citovaných na Politico Trump Tymošenové slíbil, že neodvolá sankce proti Rusku, dokud nebude Krym „vrácen“ Ukrajině a dokud Rusko neukončí podporu republikám na Donbase. Bílý dům později vydal prohlášení, podle něhož Trump Tymošenkové nic neslíbil.

4. února se Trump v telefonním hovoru s ukrajinským prezidentem Porošenkem držel tradiční americké linie „spolupráce s vůdci Ruska, Ukrajiny a dalších národů k nastolení míru na válkou zmítaném Donbase.“ Ten samý den v telefonátu mezi Trumpem a Jensem Stoltenbergem ujišťoval americký oligarcha generálního tajemníka NATO svoji podporou pro NATO a svoji účastí na summitu NATO v roce 2017 v Bruselu (Sputnik News, 6. února 2017).

Tato odporující si prohlášení Bílého domu mohou odrážet vnitřní boj v Trumpově administrativě nad tím, jak nejlépe kontrolovat Rusko. Trump zároveň vypouštěl jednu hrozbu za druhou proti spojencům Moskvy Íránu a Číně. Celkovým obrázkem je nicméně pokračování imperialistického kurzu, nikoliv vysněný „průlom“, který by přinesl zmírnění válečné krize.

V tuto chvíli tedy statečný lid Donbasu potřebuje více než kdy jindy podporu protiválečných a antifašistických sil ve Spojených státech i po celém světě. Klíčem tak bude vychování nově se probouzejícího hnutí, čelícího útokům Trumpovy vlády, v duchu mezinárodní solidarity.

Greg Butterfield, Workers World Party