Od začátku konfliktu na Ukrajině reagovala západní veřejnost takřka jednotně se zděšením. Putinovo Rusko bylo zaškatulkováno jako morální zlo, zatímco západní vůdci prosazují proti zemi tvrdé sankce, což vede k exodu západních firem. Západ se rovněž uchýlil k rozsáhlé cenzuře ruských zpravodajských zdrojů včetně zákazu Russia Today (RT) a Sputniku i vysílání na sociálních médiích, které označuje za „propagandu“. Rovněž dal podnět k vyšetřování Moskvy Mezinárodním trestným tribunálem. To vše je zabudováno do tradičního a dlouhodobého narativu Západu, že je tvořen výjimečnou skupinou spravedlivých národů, které bojují světový voj Dobra proti Zlu, nebo demokracie proti autoritářství.

Zatímco nálada na Západě zuří proti Rusku, rozvíjí se kolektivní ztráta paměti nad realitou vlastních západních akcí a západního odkazu ve světě v minulosti i současnosti, a ještě více se ztrácí lítost nad osudem zemí, které Spojené státy a jejich spojenci jen v posledních dvou desetiletích svévolně zničily. Ukrajina je podávána jako tragédie, hrůzný stav, který musí být spravedlivě potrestán, ale dědictví Západu v Afghánistánu, Iráku, Sýrii a pokračujícím konfliktu v Jemenu se setkává s kolektivním nezájmem, pokrčením ramen a závěrem, že v těchto zemích jsou takové věci „normální“. Postoj k dlouhodobé historii brutálního kolonialismu na globálním Jihu je takový, že Západ se jej nesnaží bagatelizovat, ale věří, že těmto zemím prokázal „službu“ – západní zahraniční politika je tvořena falešným vědomím v masovém měřítku.

Ale je to dědictví právě onoho imperialismu, v opozici k tzv. hodnotám, co umožnilo západnímu světu (a zejména anglicky hovořícím zemím) život v extrémním privilegiu a dlouhodobé udržování kulturní, hospodářské a vojenské nadvlády nad světem. Toto privilegium přispělo k západnímu pocitu sebeúcty z pocitu, že si své postavení vysloužil zbožnou oddaností své morální nadřazenosti, zatímco ve skutečnosti to bylo díky materiální realitě imperialismu, dominance a dobývání. Prostřednictvím svých vládnoucích tříd je západní veřejnost učena věřit tak silně svému vlastnímu mýtu o výjimečnosti liberální demokracie a svému právu evangelizovat touto svojí ideologií jiné země, což je jen lstivé prosazování vlastní nadvlády. Je učena, že Západ drží monopol na to, co je pravda a civilizace, je prostřednictvím využívání propagandy hrůz nekriticky vtahována do démonizace tzv. totálních nepřátel jako skutečné hrozby světového míru.

 Toto pokřivené vnímání sebe sama vytváří dvojí metr v pojetí „spravedlnosti“ ve světě prostřednictvím moci a postavení. Pohledem západních médií a politických tříd je naprosto přijatelné zničit nějakou zemi ve jménu demokracie a lidských práv, zabít miliony civilistů a způsobit nepopsatelné utrpení bez vyvození jakýchkoliv důsledků. Když Spojené království a Spojené státy v roce 2003 provedly invazi do Iráku pod falešnou záminkou „zbraní hromadného ničení“, svět toto počínání odsoudil jen polovičatě, mainstreamová média jej neztrhala, pachatelé nemuseli formálně čelit obvinění z válečných zločinů a těm, kteří trpěli, nebyl poskytnut hlas, nedostalo se jim globální solidarity ani podpory. Právě minulého srpna zabil útok amerického dronu řadu dětí v afghánském Kábulu. Svět znovu nezdvihl obočí. Je to jako by na životech těchto lidí prostě nezáleželo nebo jako by jejich hodnota nebyla stejná jako životy lidí v Evropě. Západní hegemonie a západní privilegium jsou důvodem, proč ani Spojené království ani Spojené státy nebyly vyhlášeny „vyvrhelskými státy“.

Ale ani dnes, kdy Spojené království a Spojené státy podporují krutou válku v Jemenu zahrnující nerozlišující bombardování civilistů, to není jiné. V pokračující válce vyvolala blokáda země hladovění, epidemie a humanitární krize. Kde je ventilování emocí, smutku a rozhořčení panující kolem Ukrajiny? Žádné není a tato situace představuje realitu, kdy Západ pouze využívá svoji ideologii, své hodnoty a tzv. osvícenství jako pouhé nástroje k upevnění své hegemonie, a proto vytváří strukturálně nerovný a nespravedlivý svět. Před ukrajinskou válkou byla vybičovaná zloba použita jako zbraň proti Číně a západní veřejnost neprojevuje schopnost poznat, kdy se jí lže a kdy se s ní manipuluje, protože mýtus „západní výjimečnosti“ nad pokřiveností zaostalého, necivilizovaného a krutého Východu je přijímán jako něco normálního.

Proto s pokračováním války na Ukrajině bude západní veřejnost stále vystavována emociálním tlakům popisujícím tuto událost jako pohrdání humanitou a hanbu lidstva, a jistě, válka je hrozná věc, ale úsudek a vědomí většiny lidí jsou kontrolovány k pouhé otázce, kdo to dělá? A kdo jsou oběti? Ze strany Británie a Ameriky je pokrytectvím a neupřímností nejhrubšího zrna obviňovat Rusko z válečných zločinů vzhledem k pokračujícím jatkám [v Jemenu] a pouze to názorně ukazuje, proč velká část globálního Jih ve stále větší míře prochází kvůli aroganci Západu deziluzí.

Převzato z: https://www.globaltimes.cn/