Poslední dobou se v Německu objevil nový fenomén hnutí vymezujících se proti islamizaci Západu, jejichž společným jmenovatelem však jsou především protipřistěhovalecké snahy. Po pravidelných pondělních demonstracích hnutí Pegida (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes – Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu) v Drážďanech a po dalších vystoupeních jeho četných variací v jiných městech jako Legida v Lipsku nebo Magida v Magdeburgu uspořádala v pondělí 19. ledna demonstraci i žitavská varianta Pegidy s názvem Zigida, ve které mají, podle místních antifašistů, prsty neonacisté z místní NPD.

Pondělní demonstrace ve východních oblastech Německa si získaly určitou tradici. V roce 1989 se tento den konaly demonstrace namířené proti tehdejšímu režimu v NDR. Tato tradice se zachovala i po opětovném sjednocení Německa. V pondělí se v minulosti konala protiválečná, prosociální či jiná shromáždění. Známé jsou pravidelné pondělní demonstrace proti neoliberální politice Hartz IV v roce 2004.

Na tradici pondělních demonstrací se nyní snaží přiživit populistické hnutí Pegida. Někdejší heslo „Wir sind ein Volk“ („My jsme jeden národ“) ovšem dostalo nový význam – vymezení se proti přistěhovalcům a azylantům. Rudé vlajky a hesla proti ožebračování pracujících byly vystřídány vlajkami národními, nadtřídními slogany proti imigrantům a jejich údajnému zneužívání sociálního systému, požadavky na zpřísnění azylové politiky a určitou tendencí ke konspiračnímu myšlení přeceňujícímu reálný dopad islámu (natožpak fundamentalistického islamismu) na Západě.

Antifašisté ovšem nenechali nenávistné shromáždění Zigidy bez odezvy a již 19. ledna proti němu protestovali. Množství účastníků obou demonstrací bylo vyrovnané, v počtu zhruba 60 lidí na každé straně. Antifašisté ale záhy oslovili další subjekty a přesně o týden později v asi 25tisícové Žitavě uspořádali společnou demonstraci „pro lidskost a toleranci“. Na ní už se sešly více než tři stovky lidí, což – vzhledem k velikosti města a narychlo svolané akci – určitě můžeme považovat za úspěch. Tuto demonstraci podpořili i liberečtí antifašisté.

Pozvánka na demonstraci „pro lidskost a toleranci“

Akce začala v 18:00 na náměstí Marktplatz, kde se zformoval průvod, v jehož čele se vyjímaly čtyři transparenty. K vidění byly i vlajky organizací nebo barevné balónky vyjadřující jednotu v pestrosti a zároveň v odporu k fašistickým tendencím. Demonstrace měla i akustický doprovod v podobě skandování známých antifašistických hesel a zábavné reprodukované hudby.

Demonstraci s mottem „Vielfalt ist unsere Stärke“ („Rozmanitost je naše síla“) zahájil místní zastupitel za levicovou stranu DIE LINKE. Jens Thöricht, jenž se přihlásil k toleranci a respektu, k mezilidské spolupráci a dialogu. Nikoliv však k dialogu s rasisty! Odmítl útoky na přistěhovalce, snahy o vylučování některých lidí z naší společnosti i ideologii nerovnosti. Svůj projev zakončil citátem německého levicového spisovatele Ericha Kästnera: „Za všechny provedené ničemnosti nejsou zodpovědní pouze ti, kteří je činí, ale také ti, kteří jim nezabrání.“ Po následném projevu členky místního divadla v podobném duchu se účastníci vydali na pochod centrem města.

Na trase pochodu dostal příležitost promluvit i zástupce Levé perspektivy. Popsal příčiny nenávistných hnutí tkvící v protikladech kapitalistické společnosti, stručně charakterizoval hnutí Pegida a připodobnil islamofobní nálady k situaci v České republice. Pegida je totiž silná v Sasku, ačkoli – nebo možná právě proto – zde žije maximálně 20 tisíc muslimů z více než čtyřmilionové saské populace a zkušenost s nimi je tedy mizivá. Sasko je také jednou ze spolkových zemí, kde se nachází nejméně přistěhovalců, proti kterým Pegida brojí.

Podobné je to i u nás, kde žije asi 11 tisíc muslimů z celkového počtu 10 milionů obyvatel České republiky. Přesto velká část Čechů vydává muslimy v ČR za bezprostřední hrozbu. Podstatnější omezení, jako jsou útoky na sociální, odborová nebo obecně zaměstnanecká práva ze strany nadnárodních korporací (třeba Amazonu s jeho otrockou prací či novodobých robotáren-supermarketů) ale i místních firem (jako arogantní a despotický podnikatel Krulec z Řízkárny nebo bezskrupulózní „studentský“ zbohatlík Jančura), je však povětšinou nechávají klidnými.

Projev byl ale zakončen pozitivně s odkazem na 35 tisíc lidí, kteří se postavili na odpor Legidě v Lipsku, a na aktuální výsledek parlamentních voleb v Řecku, kde přesvědčivě vyhrála radikálně levicová SYRIZA. Když pochod došel zpět na náměstí, následoval projev poslední řečnice z místní univerzity. Ta mimo jiné zmínila, že v Žitavě žije od svých 20 let a je hrdá na to, že jsou zde odlišní lidé, což považuje za společensky prospěšné.

Na akci se podílely pestré síly – saští antifašisté, žitavská organizace strany DIE LINKE., lokální sociální demokraté a zelení, občanské sdružení Tamara Bunke Verein, organizace Augen Auf, místní studenti a divadelníci, žitavské kluby Emil a Bunter Hund, graffiti a skate obchod Fame, hudební vydavatelství Heads Down Records a další.

Jak akce ukázala, prvořadým úkolem v této situaci je postavit se xenofobním projevům. Tyto nenávistné tendence totiž neútočí na skutečného viníka, na soukromovlastnické tržní prostředí, ale rozdělují neprivilegované a ženou je do náruče fašistů.

Levice, tím spíš ne ta radikální, se ovšem nesmí dostat do vleku liberalismu tím, že se dobrovolně vzdá práva kritizovat překonané myšlenkové proudy a setrvá v uměle vytvořené defenzivě, do které se nechala zatlačit antikomunisty a liberály. Levice naopak musí zformulovat vlastní třídně nezávislé, sebevědomé, sekulární stanovisko, vyvracející liberální iluzi o harmonické tržní společnosti a upozorňující na reakční prvky konzervativních proudů včetně náboženství, tedy i islámu. Pravověrní reprezentanti těchto konzervativních proudů jsou jen druhou stranou téže mince, jejich podobnost se zaslepenými islamofoby je očividná. Od obou by si levičáci i antifašisté měli držet patřičný odstup.