Kateřina Bečková na demonstraci 24. července v Praze

Právě pod tímto heslem se ve středu 24. července v Praze konalo protestní shromáždění občanů, kteří odmítají plány firmy Flow East zbořit historický dům číslo 47 na Václavském náměstí. Jednalo se již o několikátou demonstraci proti zbytečné demolici objektu, který má být nahrazen architektonicky tuctovou, předimenzovanou obchodně-kancelářskou krychlí ze skla, které se na tváři Prahy podepisují jak ďobance od neštovic.

Akci svolal Klub Za starou Prahu, který na problém poukázal jako jeden z prvních, společně s občanským sdružením PragueWatch, jehož cílem je zvýšit transparentnost rozhodování podepisujících se na rozvoji a proměnách Prahy. Krátce po šesté hodině začal na Václavském náměstí přímo před zmíněnou budovou Kozákova domu č. 47 program složený z vystoupení řady řečnic a řečníků.

Na demonstraci postupně mezi jinými vystoupili předsedkyně Klubu Za starou Prahu a kurátorka historických sbírek Muzea hlavního města Prahy, Kateřina Bečková; architekt, teoretik a popularizátor architektury Adam Gebrian; ředitel Ústavu dějin umění filosofické fakulty Univerzity Karlovy, profesor Jan Royth; profesorka Milena Bártlová, česká historička umění, přednášející na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze; literární historik a kritik Martin C. Putna z fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy; členka Uměleckohistorické společnosti Vendula Hnídková; architekt Tomáš Vích a sociální geografka Michaela Pixová, oba zastupující pořadatelské sdružení PragueWatch.

Přítomní řečníci upozorňovali na celkovou nesmyslnost bourání funkčního a architektonicky kvalitního domu, který možná sám o sobě nemá mimořádnou historickou hodnotu, ale vynikajícím způsobem zapadá do urbanistického kontextu horní poloviny Václavského náměstí, což se o nové budově (stejně jako o několika dalších novostavbách v centru Prahy) rozhodně říci nedá.

Připomněli ovšem, že rozhodnutí Magistrátu o demolici domu bylo přijato s řadou závažných právních vad a v rozporu s vyjádřením expertů Národního památkového ústavu a jako nezákonné bylo odborem památkové péče Ministerstva kultury zrušeno. Investor se však proti zrušení rozhodnutí odvolal a tehdejší ministr kultury Jiří Besser (TOP09) rozhodnutí pracovníků svého vlastního ministerstva zrušil. Přiznat budově památkovou ochranu začátkem července 2012 odmítla i ministryně kultury v demisi, Alena Hanáková (TOP09).

Bylo by ovšem chybou zužovat celou kauzu na Dům číslo 47, což ostatně také od přítomných řečníků vcelku jasně zaznělo: hlavní problém se skrývá v neexistenci jakékoliv jasné koncepce památkové ochrany a povolování nové výstavby v městské památkové rezervaci Praha. Ta je fakticky definována pouze na základě vládního nařízení z roku 1971 a zbourání funkčního, ke svému okolí šetrného domu, který se v ní nachází, může posloužit jako precedent pro mnohem širší a ničivější zásahy. Status kulturních památek má v rámci městské památkové rezervace pouze necelá jedna třetina domů. Pokud ovšem bude docházet k dalším demolicím objektů, které samostatně chráněné nejsou, negativně to ovlivní právě i samotné zvláště cenné památky, jejichž hodnota se skrývá i v kontextu jejich umístění v městském prostoru.

Kozákův dům číslo 47 má být prostě jednou z obětí investorské a developerské honby za ziskem, politické korupce prostupující od shora dolu celým magistrátem a v neposlední řadě také panující ideologie vnímající svět z hlediska sociálního darwinismu a individualismu (má smysl chránit jen to samo o sobě nejcennější, kontext není důležitý, soukromé vlastnictví je posvátné, zájem veřejnosti je nepodstatný). Že něco takové odmítáme, vyjádřila z řečíků asi nejlépe profesorka Milena Bartlová, která ostře odsoudila tezi, že investor může rozhodovat bez účasti veřejnosti a prohlásila: „Je to naše město a my máme právo rozhodovat o tom, jak bude vypadat.“

Akce přilákala asi tři sta účastníků, kteří si vedle poslechu projevů mohli rovněž v  rozdávaném Věstníku Klubu Za starou Prahu seznámit se zajímavými fakty ohledně propojení a vazeb některých externích poradců Magistrátu z řad architektů na firmy a podnikatele ze stavebnické branže. Na místě se rovněž prodávala trička s motivy vyjadřujícími snahu chránit historickou Prahu.

V současné chvíli, po odmítnutí exministryně Hanákové přiznat domu status kulturní památky, se zdá být situace Domu 47 velmi nahnutá. Klub Za starou Prahu, PragueWatch a pochopitelně i Levá perspektiva, další iniciativy a početná angažovaná veřejnost však nehodlají skládat zbraně. Petici za záchranu objektu podepsalo 14 tisíc lidí, proti demolici vystoupila drtivá většina odborníků a znalců architektury a urbanismu, a dokud dům stále stojí, nic není ztraceno. Proto věříme, že na našich stránkách zanedlouho přineseme report z další, větší a radikálnější demonstrace!

O památkách moderní architektury v centru Prahy i o jejich ohrožení developery najdete více ZDE