22. května odsoudil venezuelský prezident Nicolas Maduro nejnovější vlnu opozičního násilí, během níž protestující v sobotu zapálili mladého člověka. Tento brutální útok na člověka, který byl protivládní demonstrací konané v bohatém předměstí východního Caracasu, Alatmiře, považován za „chavistického infiltrátora“, označil prezident během svého každotýdenního nedělního televizního pořadu za „zločin z nenávisti“.

„Polili ho benzínem a upálili ho zaživa. Co na to nyní říká [generální tajemník Organizace amerických států] Luis Almagro? Co na to říká [kolumbijský prezident] Juan Manuel Santos, který své názory na Venezuelu jinak vypouští z pusy každý den? Co na to říká Donald Trump?“ tázal se Maduro.

Velmi názorná videonahrávka kolující po sociálních sítích ukazuje, jak je jednadvacetiletý Orlando Jose Figuera napřed bit davem více než 40 většinou maskovaných demonstrantů, až padá k zemi, a následně je polit hořlavinou a zapálen.

Podle sdělení prezidenta utrpěl Figuera popáleniny prvního a druhého stupně na 54 procentech svého těla [následně se ale ukázalo, že byl popálen na 80 % těla – NČ] a navíc utrpěl šest bodných zásahů vedených do břicha. V současnosti podstoupil léčbu v nemocnici El Llanito a jeho případ vyšetřuje místní prokuratura.

Celá událost se odehrála v rámci další vlny protivládních protestů, během níž se stoupenci opozice snaží pochodovat k ministerstvu vnitra v centru Caracasu, ačkoliv jim úřady pro tento pochod nevydaly povolení. Pochod uvedl projev guvernéra státu Miranda a bývalého opozičního prezidentského kandidáta Henrique Caprilese, v němž označil prezidenta Madura za „největšího zkurvysyna Venezuely“.

„Zůstaneme pevní, dokud tato zkorumpovaná narkodiktatura nepadne. Dokud máme šanci, tak se jí budeme držet… Pokud máme riskovat vlastní kůži, pak ji budeme riskovat,“ prohlásil Capriles k zástupu svých stoupenců. Ačkoliv samotný pochod začal pokojně, přerostl následně do násilných střetů s tím, jak se demonstranti pokusili proniknout policejními zátarasy kolem čtvrti El Libertador v západním Caracasu. Víkendové násilnosti pak přeskočili i do dalších částí země.

Násilí opozičníků se přitom čím dál tím častěji obrací proti veřejným a vládním budovám, sídlům institucí pomáhajícím chudým a neprivilegovaným občanům a proti veřejné infrastruktuře. Ve státě Barinas protestující zapálili sídlo vládnoucí Sjednocené socialistické strany Venezuely (PSUV) a členové strany museli být evakuováni, naštěstí bez ztráty na životech. Demonstranti dále zaútočili na městskou radnici, budovu Výkonného sekretariátu pro vzdělávání a sídlo Autonomního institutu pro bydlení a občanskou vybavenost. Následně bylo útokem Molotovových koktejlů zničeno i místní sídlo Národní volební rady. Viceprezident El Aissami zmínil, že došlo i k útokům na budovy Velké venezuelské bytové mise a na sklady léčiv zásobující vládou zřízené bezplatné zdravotní kliniky známé jako Barrio Adentro.

Ve státě Bolívar byl protivládními demonstranty unesen dělník státní těžařské společnosti FERROMINERA Luis Eduardo Mejias Perroni, což ostře odsoudilo vedení hornických odborů. Mejias byl nakonec osvobozen zásahem státních bezpečnostních sil.

V Puerto Odraz dva opozičníci úmyslně zničili 54 autobusů veřejného dotovaného systému TransBolivar sloužícímu chudším obyvatelům země a způsobili tak škody v hodnotě 11 milionů amerických dolarů.

Ve státě Miranda pak opozice zaútočila na dvě vládní bezplatné zdravotní kliniky a jednu z nich částečně poškodila, stejně jako podpálila vzdělávací středisko PDVSA.

Je zřejmé, že tyto cílené útoky na vládní a veřejné instituce a infrastrukturu sloužící pracujícím a neprivilegovaným občanům, představují další z rozměrů snahy pravicové opozice o vyvolání občanské války s cílem zničit všechny sociální a další výdobytky 19 let bolívarovských vlád a vrátit veškerou moc v zemi do rukou úzké, bohaté, zkorumpované a privilegované elity, která Venezuelu desítky let zaprodávala zájmům Spojených států a nadnárodních ropných korporací.

Podle článků Lucase Koernera z venezuelanalysis.com sestavil Nikola Čech