Vlna protestů proti ožebračující důchodové reformě v Rusku
komentář : vypnuto
Koncem června a začátkem července se celým Ruskem přehnala vlna protestů proti plánu tzv. penzijní reformy oznámené předsedou vlády Dmitrijem Medvěděvem. Ruská vláda chystá v několika krocích zvýšit do roku 2034 věk odchodu do důchodu pro ženy z 55 na 63 let a pro muže do roku 2028 z 60 na 65 let. Tyto dosud výrazně nižší hranice odchodu do důchodu ve srovnání se všemi západními státy představují jedno z dědictví rozsáhlých sociálních výdobytků Sovětského svazu a jejich původ spadá až do let 1928-32. Rusko bylo spolu s Uzbekistánem jedinou post-sovětskou zemí, která je dosud nezvýšila. Řada současných protestů se spolu s důchody týkala i zvyšování DPH a rostoucích cen benzínu. Zatímco celý svět hovoří o povedeném mistrovství světa ve fotbale, který Rusko hostilo, Rusko samo žije přinejmenším stejně intenzivně připravovanou „reformou“ penzijního systému, kterou pokračuje demontáž odkazu sovětského systému. Na první pohled se to tak nemusí zdát, protože během konání šampionátu byly zakázány jakékoliv protestní akce v Moskvě, St. Peterburgu a dalších velkých městech, kde se odehrávala fotbalová utkání, nicméně veřejné protesty za účasti levicových stran, odborů a různých koalic se i tak uskutečnily ve 38 jiných centrech. Na rozdíl od prozápadních, liberálních humbuků moskevské kavárny, kterým se vždy dostávalo štědré mediální a finanční pozornosti Západu, jde v tomto případě o skutečné masové hnutí za sociální práva a není tedy ani divu, že se o něm v médiích typu Česká televize spíše mlčí, nebo se připomíná jen s rozpaky.
Protesty proti zvyšování hranice odchodu do důchodu se odehrály mimo jiné v těchto městech:
Kirovsk (30. červen), kde se na akci svolané radikálně levicovou Rudou frontou sešlo 250 lidí pod hesly „Pryč s predátorskou reformou!“, „Ruce pryč od práv pracujících!“ a „Do důchodu až po smrti?!“. Policie nervózně přihlížela, ale nezasáhla.
Miass (1. červenec), kde se sešlo nejméně 500 lidí na akci svolané Sjednocenou komunistickou stranou s podporou levicových ženských, odborových a veteránských organizací.
Čeljabinsk (1. červenec), kde se na shromáždění svolané řadovými občany s podporou politických stran a odborů řešila vedle penzí také otázka blížící se ekologické havárie v místní továrně na zpracování mědi, což přilákalo do ulic přes dva tisíce lidí.
Ivantějevka (1. července) zažila řadu menších piketů svolaných Sjednocenou komunistickou stranou s velkým zájmem místních obyvatel.
Jakutsk (1. a 2. července), kde akci zorganizovala Sjednocená komunistická strana spolu s Komunistickou stranou Ruské federace a Levou frontou. Řečníci nazvali připravovanou reformu zlodějinou.
Penza (1. července), kde se sešlo přes 300 lidí, mnozí v mladším věku. Na akci vystoupili studenti, učitelé, veřejní činitelé. Nesla se v ostře protiputinovské atmosféře. Výsledkem setkání bylo přijetí rezoluce, která nejen odmítla připravované zvýšení věku odchodu do důchodu, ale také rezignaci resp. odvolání premiéra Medvěděva a prezidenta Putina, což se setkalo s bouřlivým potleskem. Mnozí lidé skandovali: „Za Putina stoupají jen ceny, daně a věk odchodu do důchodu“. Na některých transparentech se objevil požadavek zopakování roku 1917.
Komsomolsk na Amuru (1. července), kde se sešlo na 1500 lidí (nejvíce za několik posledních desetiletí) z popudu místních angažovaných občanů a vedle důchodů ostře zkritizovala i růst DPH.
Kazaň (30. června a 1. července), kde se navzdory konání fotbalových zápasů v tomto městě uskutečnily hned dva protesty organizované Spravedlivým Ruskem (ruská sociální demokracie) a Komunistickou stranou Ruské federace. Po dohodě s úřady však obě shromáždění nesměla překročit účast 500 lidí.
Omsk (1. července) – účast 4500 lidí.
Vladivostok (1. červenec) – účast 600 lidí.
Další protesty se odehrály mimo jiné v Archangelsku, Murmansku, Novokuzněcku, Orenburgu, Tveru, Pskově, Bělgorodu a Chabarovsku. Ve 30 městech (včetně dějišť fotbalových zápasů) úřady konání akcí nepovolily. Nápadné je nekonání žádné akce na Krymu, kde má v současnosti ruská vláda nejvyšší podporu v rámci celé země. Naopak nejvíce protestů se konalo v regionálních industriálních centrech
Vedle protestů v ulicích rozjely odbory z Konfederace pracujících Ruska protestní elektronickou petici proti reformě, která za pouhé první tři dny získala jeden milion podpisů a do 3. července ji už podepsalo přes dva a půl milionu lidí. Téma reformy otevřelo velmi důležité debaty pro celou ruskou společnost a zásadně oslabilo důvěru v politické předáky ruské kapitalistické vládnoucí třídy. Ulicemi, radnicemi i schůzemi odborů a opozičních politických stran začaly rezonovat požadavky, aby místo zvyšování hranice odchodu do důchodů, která by byla u mužů o půl roku vyšší než je současná průměrná pravděpodobnost jejich dožití (!), je potřeba konečně zavést progresivní daň z příjmu a zrušit daňové úlevy u DPH u vývozců surovin a paliv. Ozývá se i nespokojenost s nízkou výší současných penzí a s problémy najít si práci pro lidi starší 45-50 let.
Obrovský odpor k plánům „reformy“ je vidět i v komentářích na stránce petice, kde lidé píšou například vzkazy typu: „Tento stát mě okradl v roce 1991, 1997 a 2008, dál už to snášet nebudu!“; „Na válku, fotbal a mercedesy boháčů peníze jsou a na důchod ne?!“; „Reforma je genocida“ nebo „Chceme zákon za úplnou konfiskaci majetku nových zbohatlíků!“
Připravovaná reforma vznikla v Centru pro strategický výzkum pod dohledem blízkého Putinova poradce a bývalého ministra financí Alexeje Kudrina, který představuje pojítko mezi prezidentovým okolím a otevřenějšími pro-imperialistickými silami. Reforma je nejen neoliberálním „řešením“ současné krize ruského kapitalismu, kde v posledních 4 letech poklesly reálné příjmy domácností o 11 %, ale také vstřícným gestem k mezinárodnímu finančnímu kapitálu a nadnárodní oligarchii, které na Rusko s přijetím této reformy tlačí již celá desetiletí. Podle výzkumu Maxima Kriveleviče ze Školy ekonomie a řízení na Dálněvýchodní státní univerzitě stát posunutím věku výplaty penzí sebere v průměru každému ruskému muži 1,5 milionu a každé ženě v průměru 1 milion rublů, které vložili do průběžného důchodového systému.
Podle většiny komentátorů je nicméně pravděpodobné, že vláda resp. prezident ale nakonec učiní jisté ústupky v zájmu posílení otřesené důvěry ve vedení státu. Popularita prezidenta Putina klesla v červenci podle průzkumů veřejného mínění na nejnižší úroveň od roku 2014.
Nikola Čech
Podle informací z webů Red Star Over Donbass a World Socialist Web Site
