7. květen letošního roku nebyl jen den předcházející oslavám vítězství nad nacismem a 70. výročí osvobození Evropy od nacismu a fašismu. Stal se i dnem velkého politického překvapení na západoevropské scéně, překvapení v podobě výsledků voleb do Dolní sněmovny Velké Británie. Volby ukázaly celou řadu nečekaných aspektů. Předvedly opět jak problematické a často nedůvěryhodné jsou předvolební průzkumy veřejného mínění, projevila se v nich touha skotského lidu po větší samostatnosti a autonomii, tragické selhání labouristické strany a neméně problematický britský volební většinový systém, ale popořadě, nejprve k výsledkům.

Výsledky přinesly první překvapení. Politický triumf Davida Camerona, který slibem o referendu o vystoupení Velké Británie z Evropské unie evidentně dokázal srazit, až 12% náskok labouristů a nejen srazit, ale i předehnat a získat nadpoloviční většinu v Dolní sněmovně, která je v Británii, tak jako v České republice prvořadá a zákonodárná. Získal 337 poslanců a pro většinu potřeboval „jen“ 331 poslanců. Labouristé pod vedením charismatičtějšího, mladšího a vitálnějšího Eda Milibanda ztratili ještě víc než pod Blairovým umírněným a necharismatickým nástupcem Gordonem Brownem. Propad z 256 poslanců na 233 a nejhorší volební výsledek za skoro čtvrt století. Třetí místo a 56 z 59 možných skotských poslanců získala Skotská národní strana, která proti všem očekáváním velice posílila i přes neúspěšné referendum o nezávislosti Skotska. Naprosto rozdrtila labouristické bašty v severní Británii, ve Skotsku a okolí a do sněmovny přivedla nejmladší poslankyni všech dob a nejmladšího člena od roku 1667, 20letou Mhairi Black. Skotské strany disponují „jen“ 59 poslanci, víc získat nemohou, ale toto představuje pro Skotsko a SNP obrovské politické vítězství s dalekosáhlými důsledky pro Anglii a centrální vládu. Čtvrté místo zaujali liberální demokraté, kdysi s konzervativci jedna z dvou dominantních stran britského politického spektra, spadla z 56 poslanců na 8 poslanců. Zažívají nejhorší období své historie. Pokud jde o absolutní čísla, na třetím místě skončila libertariánská strana UKIP Nigela Farage, která získala jediného poslance, i když měla o jeden a půl miliónu hlasů více než liberální demokraté. V případě poměrového systému by nejspíše slavila obrovský nástup. Další v pořadí se umístili Zelení, irští unionisté a strana Walesu.

Důsledky voleb

Důsledky těchto voleb jsou velké pro Evropu i pro Británii. Cameron si zachránil krk slibem o referendum týkajícím se dalšího členství Velké Británie v Evropské unii a již deklaroval, že referendum v roce 2017 proběhne. Referendum již nyní znepokojuje špičky Evropské unie. Přestože v posledním roce se mezi Brity podpora pro setrvání v Evropské unii výrazně navýšila, aspoň podle průzkumů, jsou tyto průzkumy přinejmenším sporné, jak již ukázaly výsledky posledních parlamentních voleb. Vítězství v těchto volbách může posílit vliv euroskeptického tábora a případný odchod Velké Británie z Evropské unie bude znamenat buď, že EU přijde o tradičního kverulanta, nebo že EU zbankrotuje. Vítězství Camerona je tak vítězstvím panbritského nacionalismu, dlouhodobě nespokojeného s Berlínem, jako faktickým vládcem EU a institucemi Evropské unie.

Dalším důsledkem voleb jsou pády politických špiček. Nigel Farage, Ed Miliband i Nick Clegg shodně resignovali na své pozice. UKIP nepřijal resignaci svého předsedy a ten tak zůstává ve své pozici, nicméně labouristé i liberálové o své předsedy přišli a u labouristů je to tím spíše zahanbující, že do Milibanda vkládali mnoho nadějí a zvolili si ho po Gordonu Brownovi. V příštích týdnech a měsících se bude ve stranických volbách hlasovat o nových předácích těchto stran. Pro labouristy je to o to větší rána, že nemají už žádné ponětí jak oslovit voliče a získat si jejich přízeň.

Změny nastanou i ve Skotsku, kde triumf nacionalistů přinutí Londýn k ústupkům. Cameron se zatím nechal slyšet, že hodlá v dílčích věcech ustoupit (některé otázky sociálního a důchodového systému a podobná témata), ale ve strategických oblastech (jaderné zbraně, které jsou ve Skotsku velice diskutovány vzhledem k přítomnosti ponorkových základen a daních) zatím ustoupit nehodlá. Nicméně skotští nacionalisté jej nyní mohou více přitlačit ke zdi, přestože na nich nestojí a nepadá jeho vláda, stojí na nich podpora Skotů pro monarchii.

Jaké změny nastanou pro anglický, welský a severoirský lid je těžké říct. Cameron konzervativce posunul doleva oproti svým předchůdcům a během své vlády provedl některé levicové kroky (zavedení bankovní daně, kterou ještě během své vlády osmkrát zvýšil), ty mu získaly podporu části dělnictva. Má velice stabilizovanou pozici a je obtížné říct, zda půjde cestou neoliberalismu nebo jakéhosi „sociálního liberalismu“. Je nutno říct, že britské dělnictvo bylo zklamáno po mnoha letech labouristické neoliberální politiky, zejména za režie Tony Blaira a vlažný posun doleva během období Eda Milibanda jejich obavy příliš nerozmělnil. Svůj vliv měla určitě i otázka imigrace a terorismu, kdy v obou tématech konzervativci prosazují velice striktní politiku a to rezonuje u velké části britského obyvatelstva.