V pondělí 16. října byl ve výtahu v domě, kde bydlel, zavražděn nastraženou náloží plukovník Arsen Pavlov (* 2. 2. 1983 – † 16. 10. 2016) známý jako Motorola, nebo mezi přáteli jednoduše jako Motor. Šlo o jednoho z nejvýraznějších velitelů jednotek doněckých povstalců bojujících proti kyjevské juntě. Národností Rus, civilním povoláním kameník s tříletou praxí v ruském námořním dělostřelectvu v roli bojového signalisty (odtud jeho přezdívka) se rozhodl přijít na pomoc obyvatelům Donbasu, kteří v březnu 2014 povstali proti krajně pravicové vládě v Kyjevě nastolené krátce předtím neústavním převratem.

Motorola se nejprve zúčastňoval protimjadanovských demonstrací v Charkově, Oděse i na Krymu a bavil se s místními lidmi o problémech, kterým čelili – o národnostním útlaku a pošlapávání jejich kulturního dědictví. Do bojů v Donbase se zapojil již v dubnu 2014 ve skupině krymských dobrovolníků operujících pod vedením plukovníka Igora Strelkova ve Slavjansku a Kramatorsku. Po pádu těchto měst v létě téhož roku odešel zraněn do Doněcku a následně byl po svém uzdravení postaven do čela praporu Sparta, který se vyznamenal výraznými bojovými úspěchy v obkličovací operaci u Ilovajska, u Semjonovky, v bojích o Doněcké letiště, v dobytí strategického města Uglegorsku a jinde.

Hlava Doněcké lidové republiky Alexander Zacharčenko, jinak jeho blízký přítel, prohlásil o vraždě Motoroly, že jde nad veškerou pochybnost o teroristický čin, za kterým stojí ukrajinské ozbrojené složky respektive ukrajinské tajné služby. Podle Zacharčenka šlo nejen o útok vůči jedné osobnosti, ale vůči lidové republice jako celku. Proto se podle něj jedná i o porušení příměří ze strany ukrajinského prezidenta Porošenka a o faktické vyhlášení války.

Zacharčenko prohlásil, že s pachateli tohoto činu nebude mít žádné slitování, že všichni agenti ukrajinských tajných služeb musí počítat s odvetou a nebudou v bezpečí nejen na území Doněcké lidové republiky, ale ani v Žitomyru, Kyjevě, Charkově nebo Dněpropetrovsku. „Pamatujte na má slova – zaplatíte tisíckrát větší cenu, než jsme zaplatili my“. Současně prohlásil, že je věcí cti a povinnosti postarat se o vdovu a děti, které po Motorolovi zůstaly a vyhlásil třídenní oficiální státní smutek.

Rozlučka s Motorolou proběhla 19. října v budově Doněckého státního akademického divadla opery a baletu A. Solovjaněnka, kde byla vystavena jeho rakev, k níž davy příchozích pokládali rudé karafiáty. Poslední poctu vzdali padlému veliteli i hlava republiky Zacharčenko, jednající ministryně zahraničí Natalia Nikoronová, zástupce operačního velitele doněckých milic Eduard Basurin a ministr obrany DLR generálporučík V. N. Kononov.

Basurin prohlásil: „Dnes se loučíme s naším přítelem, spolubojovníkem, jedním z nejcharizmatičtějších velitelů Arsenem Pavlovem. Desetitisíce obyvatel DLR ze všech měst i vesnic naší země přišli vzdát svoji úctu hrdinovi Doněcké lidové republiky. Smrt velitele známého pod přezdívkou Motorola nás naplnila společným smutkem.“ Zacharčenko následně prohlásil k bojovníkům praporu Sparta, že společně postaví Motorolovi pomník na hoře Karačun, na místě odkud ukrajinská armáda v roce 2014 nelítostně bombardovala dnes okupovaný Slavjansk. Vojáci společně zvolali „Tak přísaháme!“

Od budovy Doněcké opery se následně vydal pohřební průvod s nákladním automobilem vezoucím na lafetě děla rakev. V čele průvodu kráčeli Motorolovi nejbližší druzi odění na počest svého velitele ve slavnostních černých uniformách ruského námořního dělostřelectva. V průvodu kráčela Motorolova žena Jelena, jeho prvorozený syn Danil s vystaveným Motorolovým vyznamenáním Hvězdy hrdiny Doněcké lidové republiky, hrála vojenská hudba. Poctu zabitému vzdalo svoji účastí v průvodu více než 50 tisíc obyvatel Doněcku i lidí z blízkého a širokého okolí.

Naopak od poslanců kyjevského parlamentu se zavražděný velitel dočkal i po smrti jenom urážek. Podle jeho místopředsedkyně Iriny Gerašenkové šlo o „zbloudilo obsluhu od benzínky a od špinavých aut“. Poslanec Igor Mosičuk z Ljaškovy Radikální strany prohlásil s cynismem a otevřeností: „Musíme se z plačícího národa otroků stát národem vítězů, a proto bychom se neměli stydět za likvidaci toho bastarda Motoroly“. Podle prvních zjištění doněckých vyšetřovatelů z ministerstva vnitra se chemické složení i design výbušného zařízení shoduje s náloží použitou v dubnu 2016 proti Zacharčenkovi.

Dodejme, že teroristický útok proti Motorolovi skutečně není zdaleka prvním atentátem vůči význačným postavám donbaského odporu proti kyjevské juntě. Již v říjnu 2014 došlo k útoku neznámých střelců proti jedoucímu automobilu „lidového gubernátora“ Donbasu Pavla Gubareva, který kvůli střelbě naboural a s těžkým zraněním skončil v nemocnici. V lednu 2015 byl při přestřelce nedaleko vesnice Georgijevky zavražděn velitel 4. brigády milic Luganské lidové republiky Alexander Bednov známý pod přezdívkou Batman. Následovala květnová smrt oblíbeného velitele brigády Přízrak Alexeje Mozgovoje a jeho blízkých, když automobil, kterým cestovali, najel na protipěchotní minu na silnici mezi Alčevskem a Luganskem. V prosinci 2015 zahynul na silnici mezi Pěrvomajskem a Stachanovem při výbuchu bomby nastražené v automobilu velitel kozáckých jednotek LLR Pavel „Baťa“ Dremov. V posledních zmíněných případech byli zavražděni kritici oficiálního vedení Luganské lidové republiky – ať již zprava (Bednov) nebo zleva (Mozgovoj a Dremov) – což vedlo k různým spekulacím a dávalo munici kyjevské propagandě o „souboji teroristických gangů“ mezi povstalci.

Následovaly ovšem útoky namířené jak proti hlavě DLR Zacharčenkovi tak proti hlavě LLR Plotnickému a rovněž proti dalšímu známému veliteli blízkému doněcké vládě, Michailu Tolstychovi z tzv. praporu Somálců známému pod přezdívkou Givi. Tito jmenovaní útoky přežili. Na Motorolu byl spáchán pokus o atentát v červnu 2016 v doněcké nemocnici, ale ten se nepovedl. Druhý, říjnový pokus byl bohužel úspěšný.