24. října odešel náhle ze světa velitel praporu/brigády Přízrak, dnes součásti milice (armády) Luganské lidové republiky, Alexej Markov. Společně se svojí ženou Marinou zahynul při automobilové nehodě na silnici mezi Luganskem a Krasnodonem. Rozloučení s velitelem, ruským dobrovolníkem, který proslul jasnými antifašistickými, internacionalistickými a komunistickými názory, proběhlo o tři dny později na hřbitově v Alčevsku, kde byl pochován po boku předchozího velitele praporu, resp. brigády Přízrak Alexeje Mozgového (1975-2015). Shodou okolností, jen krátce poté bylo vzpomenuto 6. výročí příjezdu skupiny ruských komunistických dobrovolníků vedených Markovem na Donbas.

Alexej Markov se narodil v ruském Omsku, na Univerzitě v Novosibirsku vystudoval jadernou fyziku a matematiku a později pracoval v oboru počítačových technologií v Moskvě. S vojenskými záležitostmi neměl co do činění. Po vypuknutí povstání na Donbase proti převratu na Majdanu a zahájení tzv. protiteroristické operace ze strany kyjevskému režimu se Markov rozhodl nejprve jako dobrovolník organizovat na podporu Donbasu humanitární pomoc a o něco později se tam společně se svými přáteli a soudruhy, ruskými komunisty, v prvé řadě s Petrem Birjuchovem, přímo vydal s cílem nabídnout svoji pomoc v boji. První skupinu, která se 4. listopadu 2014 vydala do Luganské lidové republiky (LLR), tvořilo 18 dobrovolníků.

Markov se společně s Birjukovem zapojili do brigády Přízrak vedené legendárním lidovým velitelem Alexejem Mozgovojem. Společně s dalšími komunisty bojovali v rámci Jednotky 404, jejímž byl Birjukov vojenským velitelem a Markov politickým komisařem. Jednotka byla ihned nasazena do nejtěžších bojů v Děbalcevském kotli, podílela se na obsazení Vergulevského uhelného dolu, dále bojovala u vesnice Sanžarovka a podařilo se ji obsadit železniční stanici v Děbalcevu. Následně se podílela na odminování prostoru Novogrigorovky a podpoře ofenzívy dalších jednotek, která skončila velkým vítězstvím sil LLR. Mezi spolubojovníky získal Markov pro svoji přátelskou povahu přezdívku Dobrý.

Po dobojování děbalcevské bitvy se Jednotka 404 zapojila do služby na Bachmutské dálnici, na kontrolním stanovišti č. 33 a u frontové vesnice Želobok, která byla během tuhých bojů vylidněna a prakticky srovnána se zemí. Birjukov i Markov byly za své bojové zásluhy oceněni, stali se zástupci velitele Mozgového a Markov získal politicko-organizační pravomoci v rámci celé brigády Přízrak.

V květnu 2015 Mozgovoj a Markov zaštítili v Alčevsku konání Donbaského mezinárodního fóra, jehož organizátorem byl luganský komunista Maxim Čalenko. Krátce poté se stal Mozgovoj za dodnes neobjasněných okolností obětí vražedného atentátu.

Se smrtí Mozgového autorita i velitelské pravomoci Markova dále stoupli – stal se prvním zástupcem nového velitele brigády Přízrak, kterým se stal Birjukov. V říjnu 2015 se oba podíleli na vytvoření mezinárodní antifašistické jednotky Interunit bojující v rámci brigády. Jejím základem byli komunističtí a antifašističtí dobrovolníci ze Španělska, Itálie, Srbska a Izraele, k nimž se následně připojili další bojovníci z Chile, USA, Francie, Polska, Německa a jiných zemí.

V lednu 2016 se Markov na dálku pomocí videopřenosu zúčastnil Rosa Luxemburg konference v Berlíně, kde ve svém poselství zdůraznil stálou aktuálnost antifašistického boje (zdaleka nejen na Ukrajině) a apeloval na potřebu „skutečných komunistických stran, nikoliv diskuzních klubů,“ ale stran, jejichž členové budou v případě nutnosti připraveni hájit svobodu a práva lidu se zbraní v ruce.

Markov, stejně jako Mozgovoj patřil k přesvědčeným odpůrcům tzv. Minských dohod, jejichž praktickou nefunkčnost si mohl mnohokrát ověřit z první ruky. Byl stoupencem lidové války proti kyjevskému režimu, zastáncem nutnosti socialistické transformace Donbasu (a Ruska) a zároveň trnem v patě mnoha byrokratů, kapitulantů a „starých struktur“ na různých pozicích Luganské lidové republiky. Přestože viděl, že mnohé z cílů a snah lidového povstání Donbasu z jara 2014 nedochází naplnění, rozhodl se na rozdíl od řady dalších komunistů bojujících na Donbase z idealistických pohnutek, zůstat dál v první linii. Jak říkal, svědomí by mu nedovolovalo odejít před konečnou porážkou fašistů. Po transformaci brigády Přízrak do 14. praporu územní obrany LLR se stal velitelem této jednotky dislokované do města Kirovsk a jeho okolí (Birjukov se stal velitelem 4. odloučené motostřelecké brigády) a dál spolehlivě plnil svěřené úkoly.

Přeživší masakru v Oděse a aktivista na Ukrajině zakázané marxistické organizace Borotba, Alexej Albu, k smrti Markova uvedl: „Smrt Dobrého je velkou ztrátou pro celé komunistické hnutí. Byl příkladem pro mnoho komunistů. Byl obráncem znevýhodněných lidí Donbasu, kteří byli vrženi pod kola ukrajinsko-americké vojenské mašinerie. Byl skutečným antifašistou bojujícím se zbraní proti hnědému moru.“

Čest památce velitele Markova-Dobrého!