Za katastrofu v Afghánistánu, když Taliban dobyl Kábul, mohou Británie a USA
Za dnešní rozsáhlou katastrofu v Afghánistánu jsou zodpovědné Británie a USA, když síly Talibanu vstoupily do hlavního města Kábulu a prezident Ashraf Ghani uprchl ze země.
Organizátorka seskupení Stop the War Coalition (StWC; koalice Zastavte válku) Lindsey Germanová řekla, že zoufalá situace je následek neúspěšné dvacetileté vojenské intervence.
„Odpovědnost nesou vlády USA, Británie a dalších zemí NATO, které se ponořily do války, jež byla vždy odsouzena k nezdaru. Problém byl začátek konfliktu, ne způsob jeho konce,“ řekla.
Islamisté narazili na malý odpor, když vládní síly hromadně odešly a západní země v neděli evakuovaly svá velvyslanectví, přičemž jednotky Talibanu vstoupily do Kábulu, aby „udržely právo a pořádek“, a zároveň nabídly „pokojné“ předání moci.
Rychlost jejich postupu šokovala americké vojenské vůdce, přičemž varovné jednotky ústředního velení budou možná být poslány zpět, aby zaručily kontrolu nad letištěm v Kábulu, posledním výjezdním bodem, který zůstane mimo kontrolu Talibanu. V oficiálních komentářích ministerstvo obrany připustilo, že „současná situace jde na jih pěkně rychle“ a dodalo, že „neexistuje dostatečně pesimistické hodnocení“. Zaměstnanci ambasády hlásili střelbu na základně, když Hvězda šla do tisku.
O víkendu se v Kataru uskutečnily rozhovory mezi zástupci Talibanu a afghánské vlády o vytvoření nové prozatímní správy, přičemž sílily výzvy k okamžitému příměří.
Premiér Boris Johnson svolal na dnešek schůzi krizového výboru Cobra a očekává se, že tento týden svolá parlament k mimořádnému zasedání, jehož načasování potvrdí předseda. Předseda zahraničního výboru Tom Tugendhat minulý týden vyjádřil obavy z pokračujícího mlčení ministra zahraničí Dominika Raaba, který situaci označil za „největší jednotlivou katastrofu zahraniční politiky od Suezu“. Vůdce labouristů sir Keir Starmer již dříve vyzval poslance, aby se vrátili do domu a „pracovali se spojenci, aby se vyhnuli humanitární krizi a návratu do dob, kdy Afghánistán byl základnou extremistů, jejichž účelem bude ohrožovat naše zájmy, hodnoty a národní bezpečnost“.
Není jasné, jaký postup vláda v této fázi pravděpodobně podnikne, a labouristé, kteří za vlády Tonyho Blaira přivedli Británii do Afghánistánu, nepředložili žádné požadavky.
Taliban se v Afghánistánu dostal k moci poté, co americký prezident Biden v dubnu oznámil úplné stažení vojsk do září letošního roku a s relativní lehkostí obsazoval jedno město za druhým. StWC, kterou v roce 2001 založila široká škála politických a sociálních hnutí, varovala před spěchem do války po teroristických útocích z 11. září v New Yorku. Tvrdila, že vojenská okupace nemůže vést ke stabilní správě v Afghánistánu a bude odmítnuta jako zahraniční vnucování.
„Tvrdili jsme tehdy a věříme i nyní, že demokracii a lidská práva lze sotva vnutit zvenčí, musí být výsledkem úsilí samotných národů, má-li být trvalá,“ řekla paní Germanová. „Tato intervence se připojuje k intervencím v Iráku, Libyi, Sýrii a Jemenu jako pohroma, která zbytečně stála desítky tisíc životů a obrovské zdroje. Britská vláda by se měla ujmout vedení a nabídnout uprchlický program a reparace na obnovu Afghánistánu, což je čin, který by zašel mnohem dál při prosazování práv afghánského lidu, zejména žen, než pokračující vojenská nebo ekonomická intervence.“
Tisíce lidí jsou nuceny znovu uprchnout ze země, když se Taliban snaží vnutit lidem přísnou islamistickou ideologii. V sobotu skupina převzala kontrolu nad hlavní kandahárskou rozhlasovou stanicí, zakázala hudbu a přejmenovala ji na Hlas šaría.
Události, které se dějí, vyvolávají bolestné vzpomínky na příslušníky afghánské diaspory.
Noshin Rad se narodila v Kábulu, ale byla nucena uprchnout v říjnu 1992, když Taliban převzal kontrolu nad městem. „Přes noc jsme se stali uprchlíky,“ řekla. „Svůj domov jsme opustit nechtěli, byli jsme nuceni odejít.“
Její rodina nakonec našla útočiště v Norsku, ale řekla, že naděje, že se jednoho dne vrátí, je pryč. „Čekají nás temné časy, protože ženy a etnické skupiny jako Hazárové budou čelit stejnému osudu jako v 90. letech.“
Noshin Rad řekla, že sobotní pád Mazar e-Sharifu byl traumatickou připomínkou hazarské genocidy z rukou Talibanu v srpnu 1998. Když islamisté obsadili město z koalice Jednotná fronta, propuklo „vražedné šílenství“, kdy od domu k domu masakrovali hazarské civilisty a před jejich rodinami jim podřezávali hrdla. Tálibán je kvůli jejich šíitské víře považoval za „nemuslimy“ a varoval je: „Kamkoli půjdete, tam vás chytíme.“
Předpokládá se, že při útoku bylo zabito až 20 000 lidí, což je jeden z mnoha pogromů namířených proti komunitě afghánské menšiny.
„Hazárové prosili, aby byli chráněni před násilím Tálibánu, ale zůstávají nevyslyšeni,“ řekla paní Rad a varovala, že islamisté „v příštích týdnech a měsících rozpoutají zuřivou válku proti afghánskému lidu“.
„Teď jsme svědky kolapsu země v rukou džihádistů,“ dodala.
V afghánském hlavním městě byly dnes přemalovány nástěnné malby znázorňující ženy, „aby potlačili naše hlasy“, a dělnice byly zbaveny svých pracovních míst, když Taliban prosazoval autoritu.
„Pamatujte si tohle. Afghánistán byl prodán džihádistům. Mezinárodní společenství zradilo afghánský lid.“
(Překlad Vladimír Sedláček)
