Levá perspektiva před nedávnem informovala o převzetí jedné opuštěné továrny na jeřáby v Doněcké lidové republice jejími bývalými zaměstnanci a jejím provozování ve vlastních rukou (ZDE). Tento dobrý příklad má na Donbase své následovatele: Dělníkům státem vlastněné továrny na výrobu těžebních a důlních zařízení, Luganskugleremont ve městě Antracyt v Luganské lidové republice se podařilo zorganizovat a obnovit výrobu. Továrna, která na svém vrcholu zaměstnávala více než dva a půl tisíce dělníků, přestala pracovat, když se ji tehdejší management rozhodl rozprodat do šrotu. Koncem října ale skupina více než sto dělníků převzala podnik do svých rukou, odstranila staré vedení a obnovila výrobu.

Průmyslové závody v Donbasu obnovují svoji výrobu. Zaměstnanci továrny „Luganskugleremont“ ve městě Antracyt, která vyrábí zařízení pro těžbu uhlí, se chystají dodat zákazníkům první výrobky od začátku ukrajinské občanské války. „Aby se tahle věc vyrobila, bude potřeba alespoň jedné a půl až dvou směn. Je to velmi komplexní kus těžební techniky. V našem oboru tedy musíme být, řekněmě, opravdovými experty,“ říká soustružník Anatolij Tkalenko.

Počet specialistů v antracytovské továrně poklesl za dob ukrajinské nezávislosti pětadvacetkrát. Místo dvou a půl tisíce pracovníků dnes zaměstnává sto lidí. Zbylý management státem [Kyjevem] řízeného podniku byl odvolán. Bývalý ředitel tvrdil, že továrna nemá žádné objednávky. Aby dělníkům vůbec platili mzdy, začali ředitelé prodávat výrobní zařízení jako šrot do sběru. Poslední kapkou bylo, když prodali kabel, který přiváděl elektrický proud do celé továrny.

Sergej Prokudin, zástupce zaměstnanecké iniciativy na obnovu továrny k tomu uvádí:

„Kabel byl prodán za cenu šrotu, za nějakých milion hřiven, a dělníci nedostali žádné peníze. Zaměstnancům se řeklo: prodali jsme to a později vám doplatíme mzdy.“ Když došlo k prodeji 600 metrů elektrického kabelu, továrna bez zásobení elektřinou ukončila výrobu. Manažeři ale nedostali dost času na to, aby nechali továrnu úplně zbankrotovat. V luganské oblasti začali boje a ředitelé město opustili. Během léta pak zaměstnanci z vlastních peněz přispívali do fondu, aby mohli položit nový kabel a obnovit produkci. „Když pojede výroba, budeme moci vyplácet mzdy z řady zhotovených výrobků a nikoliv odvážením továrny do šrotu,“ dodává Prokudin.

Tovární dělníci si sami našli první zájemce o své výrobky. Je jim jasné, že zakázka na deset důlních pump a dvě jednokolejná trolejová vozítka situaci nezachrání, ale berou to prostě jako začátek. Vláda Luganské lidové republiky již přislíbila pomoc: „Všechny objednávky vztahující se k uhelnému průmyslu včetně strojního vybavení musí být realizovány našimi vlastními továrnami. A to se bude vztahovat i na další průmysl,“ říká Dmitrij Ljamin, ministr paliv, energetiky a hornictví.

Luganská lidová republika v současnosti obnovuje zásobování elektřinou a pumpuje vodu z dolů zatopených během bojů. Uhelní producenti tak brzy začnou zase pracovat a po výrobcích továrny se jistě najde poptávka.

Denis Mikhailov, Elena Sidorenko, Lugansk, TASS.
Převzato ze stránek Solidarity for the Antifascist Resistance in Ukraine