Současná kandidátka na prezidentku Spojených států a bývalá ministryně zahraničí ve vládě Baracka Obamy, Hillary Clintonová se v roce 2009 významně podílela na zákulisní podpoře svržení demokraticky zvoleného prezidenta Hondurasu Manuela Zelayi. Levicový politik byl během převratu obviněn z porušení ústavy, svévolně zbaven prezidentské funkce a donucen opustit zemi. V Hondurasu následně zavládl teroristický režim, který si vyžádal desítky a stovky obětí politických vražd. Mezi zavražděné přibyla 3. března 2016 i Berta Cáceresová, aktivistka za práva místní domorodé komunity Lenků a světoznámá bojovnice za obranu životního prostředí, která odmítala komerční těžbu dřeva, umístěné americké vojenské základny i stavbu přehrad narušujících tradiční zdroje obživy místních lidí. V roce 2014 Cáceresová ostře kritizovala Clintonovou za roli, kterou sehrála v honduraském puči.

Cáceresová hovořila o roli Clintonové v honduraském převratu v argentinském televizním pořadu Resumen Latinomericano. Připomněla knihu Hard Choices, kterou napsala Clintonová jako vlastní paměti na působení v roli ministryně zahraničí Spojených států v roce 2013. V této knize Clintonová otevřeně hovoří o tom, jak navzdory prvotním, zdánlivě odsuzujícím reakcím americké administrativy na svržení zákonného prezidenta Hondurasu Zelaye ve skutečnosti pracovala na legitimizaci převratu a znemožnění návratu prezidenta z nuceného exilu. V pamětech Clintonová mj. píše, že „… jsem v následujících dnech mluvila se svými protějšky v zemích západní polokoule včetně ministryně zahraničí Patricie Espinosa v Mexiku. Připravovali jsme strategii toho, jak v Hondurasu obnovit pořádek a zajistit rychlé a legitimní konání svobodných a férových voleb, které by učinily otázku [návratu] Zelayi diskutabilní“.

Zatímco všechny ostatní země Latinské Ameriky trvaly na okamžitém zneplatnění puče a návratu demokraticky zvoleného prezidenta do úřadu, Spojené státy v rukou Clintonové fakticky puč legitimizovaly s odvoláním na přípravu nových, „demokratických“ voleb a cílevědomě se snažily otázku návratu prezidenta upozadit. V tomto směru Clintonová činila nátlak nejen na země Latinské Ameriky, ale apelovala například i na státy Západu. Krátce poté se výraz „převrat“ z oficiálních amerických prohlášení úplně vytratil.

Volby v listopadu 2009 již byly vedeny v ovzduší násilí, státních represí a teroru. Opozice je bojkotovala a odmítli se jich účastnit i zahraniční pozorovatelé – s jedinou výjimkou, kterou byl Národní demokratický institut pro mezinárodní vztahy z USA, součást NED s volnými vazbami na Demokratickou stranu. V březnu 2010 Clintonová přijela přímo do Hondurasu podpořit nového prezidenta Porfirio „Pepe“ Loba, oznámila obnovení „pomoci“ Honudrasu a přímo tlačila na ostatní státy Latinské Ameriky, aby s popřevratovým Hondurasem obnovily přerušené styky.

Zvýšila se vojenská a bezpečnostní asistence Spojených států i vojenské výdaje samotného Hondurasu (z 63 milionů dolarů v roce 2007 na 172 milionů dolarů v roce 2012). Není bez zajímavosti, že čtyři ze šesti generálů (Romeo Vásquez Velásquez, Luis Prince Suazo, Miguel Angel García a Carlos Cuellar), kteří svrhli prezidenta Zelayu, patřilo k absolventům neblaze proslulé Školy Amerik v georgijském Fort Bennings. V zemi docházelo a dodnes dochází k rozsáhlým násilnostem namířeným zejména vůči levicovým politikům, předákům farmářských a ochranářských organizací, aktivistkám za reprodukční práva, ochranu dětí před zneužíváním a únosy a za práva sexuálních menšin a domorodých komunit. Honduras je zemí s nejvyšším počtem vražd na sto tisíc obyvatel na světě.

Berta Cáceresová byla nositelkou prestižní Goldmanovy environmentální ceny za rok 2015. Byla neúnavnou bojovnicí proti moci nadnárodního kapitálu a ekologické destrukci. Za její předčasnou smrt nese nepřímou odpovědnost i Hillary Clintonová, která vedle Iráku, Libye či Sýrie zanechala svoji krvavou stopu i v Hondurasu.