Organizace Židovské hlasy za mír je zděšena izraelskou odpovědí na konání Pochodu velkého návratu, během něhož desetitisíce uprchlíků v Gaze pokojně pochodovali uvnitř pásma Gazy. V době psaní tohoto prohlášení bylo zabito nejméně 8 Palestinců a přes 500 jich bylo zraněno [nakonec zemřelo více než 15 osob a na 1400 jich bylo zraněno]

 Dnes, kdy se my Židé v celém světě setkáváme k svátku Pesach, abychom si připomněli náš vlastní příběh lidu toužícím po domovu, ctíme a uznáváme také tohu po domově, která stála za dnešními protesty ke Dni půdy.

 Izraelská armáda opět rozpoutala zcela neadekvátní násilí proti protestujícím Palestincům, jako poslední z dlouhé série krvavých reakcí na lidové protesty Palestinců. Pochod velkého návratu byl otevřeně plánován jako pokojný průvod podél hranic Gazy a Izraele, kde došlo ke zřízení stanových měst od Dne půdy 30. března až do Dnu katastrofy (Nakba) 15. května. Den půdy připomíná rozdrcení generální stávky a masových protestů palestinskými občany Izraele izraelskou armádou.

 Protesty ke Dni půdy jsou stejně jako blížící se (70.) výročí protesty Nakby konány každoročně jako součást dlouhé historie lidového masového palestinského odporu proti izraelské agresi. Organizátoři Pochodu velkého návratu jasně uvedli, že tento nenásilný pochod není spojen s žádnou politickou stranou.

 Velká část mediálního pokrytí protestů se až dosud soustředila na „srážky“ u hranic Gazy, což je nevhodné a zkreslené popsání násilné odpovědi izraelské armády na konání nenásilných protestů. Vyzýváme média, aby informovala objektivně a ukázala skutečnost, že tisíce neozbrojených protestujících na své vlastní půdě čelilo po zuby ozbrojené vojenské síle, která měla otevřeně dovoleno použít proti nim smrtící sílu.

 Ve Spojených státech se mnoho z nás účastní masových protestů proti represivní vládní politice. Nyní si více než kdy jindy uvědomme sílu veřejného shromáždění, abychom mohli říct „A dost!“ Touha být osvobozen od ujařmění, touha po základních právech nemůže být zastavena násilím – náš vlastní prastarý příběh, který si dnes večer opět připomeneme, je toho dokladem.

 Výkonná ředitelka Rebecca Vilkomerson