Každý měl jistě mnohokrát možnost setkat se s lidmi bez domova, živořícími na ulici, obtěžujících cestující v dopravních prostředcích nebo žebrajících před obchodními domy. Málokterý z nás nad nimi neohrnul nos. Je však jasné, že tito lidé patří ke skupině, která trpí v tomto systému nejvíc.

Mnoho lidí se domnívá, že si bezdomovci tento způsob života vybírají sami, ale ve skutečnosti je tento argument pouze cestou, jak ulehčit vlastnímu svědomí pokaždé, když kolem těchto lidí procházíme.

Zbavme se iluzí! Tento systém nejen práci špatně organizuje – takže většina lidí musí pracovat přes časy, nebo třeba dřít i o víkendech a druzí nemají práci žádnou – ale navíc dává minimum šancí těm, kteří dlouhodobě vypadli z pracovního procesu a přišli o bydlení, aby se do něj znovu mohli zpátky začlenit.

A to se vůbec netýká jen lidí bez vzdělání nebo těch, co i předtím jen živořili.  Mezi bezdomovci je totiž i řada vysokoškoláků a dokonce třeba i bývalí olympionici!

Existují organizace lidí, které aktivně bezdomovcům pomáhají, rozdávají jim např. jídlo a oblečení v zimních měsících, nebo jim poskytují ubytování a zároveň se dozvídají krutou pravdu přímo od nich. I když si zlomek z nich opravdu tuto životní dráhu sám zvolí (např. protože nechtějí otročit na šéfa a zkorumpovaný stát) většina se do této situace dostala kvůli finanční tísni, nedostatku podpory v okolí a nesprávnému rozhodnutí.

Mnozí z nich jsou přistěhovalci, kteří sem odešli za prací, ale místo toho se jim dostalo jen vykořisťování na černo a nakonec žebrácké mzdy, takže skončili na ulici. Mnozí jsou fyzicky i mentálně handicapovaní nebo staří. Cituji jednoho z nich (hovoříme o člověku závislém na manuální práci):

“Když jsem měl všecky prsty, byl jsem státu dobrej, teď už na mě kašle.“ Mnozí si vydělávají, kde se dá a pracují tak přechodně, takže se jim podaří maximálně občas zaplatit noc v již tak přeplněném azylovém domě, někteří přišli o vše po rozvodu nebo exekuci atd.

Řada lidí poukazuje na alkoholismus, který se mezi bezdomovci vyskytuje, jako na příčinu jejich problému. Uvažujeme-li však, že tito lidé žijí v naprosté bídě, lze rozumět pohnutkám (to neznamená s nimi souhlasit), proč se k němu na ulici uchýlí.  V“ lihu“ se prostě nejlépe zapomíná na starosti, ztrátu osobní důstojnosti a konec konců i na zimu kolem. Alkoholismus je mimoto závislost, která se jinak normálně léčí, a její zvýšený výskyt mezi lidmi bez domova nakonec právě příliš nesvědčí pro teorii, že ti lidé si svůj způsob života vybrali – spíše mluví proti ní.

Každopádně, nemá snad člověk právo žít důstojně a mít střechu nad hlavou, i když nemůže pracovat, právě ztratil zaměstnání nebo z jiného důvodu nemá dostatek peněz?

Tak jako každou zimu umrzlo i tu letošní na ulici mnoho lidí. Jen v uplynulých zimních měsících umrzlo v Česku více než 20 bezdomovců a budou umírat i nadále.

Pokud si snaží nějakým dostupným způsobem přitopit, nezřídka kdy to končí katastrofou („23. 10. 09 na opuštěném pozemku v pražském Šeberově uhořel bezdomovec; 21. 10. 09 v pražských Strašnicích u Rabakovské ulice uhořel bezdomovec; 7. 1. 09 Bezdomovec v Olomouci – uhořel při požáru zahradní chatky v Dobrovského ulici; 9. 1. 09 Bezdomovci v Ostravě – čtyři bezdomovci uhořeli při požáru vzniklém z otevřeného ohně ve dvou opuštěných zahradních chatkách…“)

Ti, kteří hledají skrýš před zimou např. v metrech či nádražích, jsou vyháněni policisty (byla jsem svědkem i toho, že vyháněli nemohoucího člověka s hnijící nohou zabalenou v igelitovém pytlíku, místo toho aby mu zajistili lékařskou pomoc – a podobně nemocných lidí je na ulici mnohem více!)

Ano, hrůznost tohoto systému a jeho lhostejnost k lidskému životu se v krajní míře projevuje právě u těchto lidí, zejména v době zimy. Je tohle svoboda, na kterou čekali? Nebo na kterou jsme čekali my? Pokud byla takto myšlena, tak mají naši „zachránci“ od minulého režimu smysl pro humor, i když jen pro černý!

K závěru již postačí pár slov – podtitulek, který posloužil jako úvod k tomuto článku by měl být zformulován takto: “ V Ostravě zemřela žena bez domova, je asi pátou obětí tohoto systému“
Občas je vidíme mihnout kolem sebe – na ulicích, v tramvajích, u zdrojů tepla, v jejich skrovných příbytcích ukrytých v houští. Lidé bez domova, kteří žijí v této společnosti často jen s tím, co mají právě na sobě a nebo v igelitové tašce v ruce. Lidé různých osudů, z nichž každý měl kdysi svoji rodinu, přátele, známé, práci, z nichž každý má své jméno a nepřestává být člověkem. Společnost o ně již nemá zájem a nechává je žít na ulicích. A nechává je tam i umírat.

Loňskou zimu 2008/09 zemřelo kvůli své špatné sociální situaci v mrazech nejméně 32 lidí – z toho 30 bezdomovců a 2 chudí bydlící občané.

Šlo o 4 ženy a 28 mužů. 23 z nich zemřelo na podchlazení, 8 jich uhořelo při pokusu se zahřát a jeden zemřel v sutinách nestabilního domu, kde se pokoušel najít přístřeší
Letošní zimu – od 15. října do 24. ledna zemřelo kvůli své špatné sociální situaci v mrazech již nejméně 33 lidí, z toho 32 lidí bez domova. 28 jich umrzlo, tři zaživa uhořeli a dva se otrávili.

V tomto seznamu nejsou zahrnuty oběti cíleného násilí proti bezdomovcům ani ti, kterým úmyslně nebyla poskytnuta zdravotní péče.

Je systém, který toto dovoluje, legitimní? Je nutné takto pokračovat?