Tisková agentura RIA Novosti v rámci svého pořadu o ukrajinských tajných věznicích přinesla velmi podrobné zdokumentování brutálního mučení, ke kterému docházelo v tajné věznici „Bibliotéka“ (Knihovna) na letišti v Mariupolu. O svých zážitcích z této mučírny, kterou zřídil a provozoval neblaze proslulý prapor Azov, hovořila bývalá členka Ukrajinské komunistické strany Taťána Ganžová, Olga Seleckajá a novinářka Jelena Blochová.

O věznici „Knihovna“ informoval v březnu 2019 bývalý generálporučík Ukrajinské tajné služby (SBU) Vasilij Prozorov, který pracoval ve štábu tzv. protiteroristické operace, ale následně přešel na stranu donbaských povstalců a v současnosti pobývá v Rusku. Šlo o neoficiální zadržovací a vyšetřovací zařízení zřízené v prostorách mariupolského letiště příslušníky tehdejšího praporu Azov (dnes pluku Ukrajinské národní gardy). Do „Knihovny“ byli přiváženi lidé podezřelí se sympatií k separatistům, ale i zcela umírnění kritici ukrajinského politického vedení, a podrobováni mučení. Prozorovovy informace byly nyní doplněny výpověďmi tří žen, které si zmíněným zařízením osobně prošly.

Taťána Ganžová byla členkou nyní zakázané Ukrajinské komunistické strany. Účastnila se protestních pochodů (Antimajdanu) i referenda 11. května 2014 o budoucím statusu Donbasu. V červnu 2014 byl Mariupol dobyt příslušníky praporu Azov a v říjnu téhož roku jeho ozbrojenci bez jakéhokoliv oprávnění a dokladů Ganžovou zatkli a převezli do „Knihovny“ – budovy na letišti, která původně sloužila jako skladiště. Zde byla zadržována deset dní od 30. října do 8. listopadu, než si ji převzala SBU. Byla zavřena do cely se zdmi pomalovanými od předchozích vězňů slony. Věznici označila za „skutečné peklo a místo smrti“. „Nejsem schopná všechny ty hrůzy popsat slovy. Zlomili mi nosní přepážku a nemohu dodnes slyšet na levé ucho. Je to skutečně bolestivé si ty hrůzy připomínat… Tam na konci chodby mě mladej kluk topil hlavu v záchodové míse a říkali mi: ´Dva dny před tebou jsme tu měli holku, kterou jsme umlátili k smrti. Také se jmenovala Taťána.“ Mučitelé jí také opakovaně vyhrožovali jámou, do které prý hází mrtvoly, s tím, že zvýší jejich počet o tu její. Pak ji psychologicky mučili návrhy, že jí k mrtvolám strčí na chvíli živou. Když si jí převzala SBU, bylo to svým způsobem vysvobození. 26. prosince 2014 byla v rámci výměny zadržených přesunuta do Doněcké lidové republiky, kde nyní žije v ubytovně pro utečence. Jak zjistila, její dům byl příslušníky praporu Azov kompletně vypleněn.

Další vězenkyně, Olga Seleckajá, se v „Knihovně“ ocitla jen jeden den, než byla předána do rukou SBU, ale ten den si bude pamatovat do konce života. „Vyhrožovali nám, že sem přivedou i mé rodinné příslušníky, manžela a děti a budou je před mýma očima mučit. Tak zastrašovali lidi, aby zlomili jejich psychickou i fyzickou vůli. V celách SBU jsem pak viděla mnoho lidí, kteří přežili Mariupolské letiště. Byli těžce zbití a zranění a slyšela jsem i o některých, kteří výslechy nepřežili.“ Věznici říkali „Knihovna“ a vězně nazývali knihami. Seleckajá si pamatovala i přezdívky dvou mučitelů – Řezník a Doktor. Lidi mučili topením v sudu, nebo postupným namáčením ručníku přehozeného přes hlavu na způsob waterboardingu neblaze proslulého z obdobných amerických věznic-mučíren v Iráku.

Jelena Blochová pracovala jako šéfredaktorka radničních novin. Zatčena byla 2. srpna 2014 na kontrolním stanovišti na předměstí Mariupolu. I ona svým svědectvím potvrdila slova výše zmíněného Prozorova o poměrech v této ilegální věznici.

Nutno říct, že se nejedná o zcela nové informace. Poznatky o zadržování lidí na Mariupolském letišti v rozmezí několika hodin až jednoho měsíce a jejich mučení se objevují již ve zprávách monitorovací mise OSN o stavu lidských práv na Ukrajině z podzimu 2015. Také Úřad generální prokuratury Doněcké lidové republiky v současnosti vyšetřuje devět kriminálních případů spojených s provozem „Knihovny“. Podle některých svědectví zde probíhalo také mučení lidí elektrickým proudem.

RIA Novosti má údajně v rukou další dokument přímo z dílny SBU, který nejen potvrzuje existenci zmíněné tajné věznice, ale i snahy SBU, aby se o jejím fungování nikdy nedozvěděla veřejnost. Tento materiál má být představen v 2. části dokumentárního pořadu v nejbližší době.

https://southfront.org a Tisková agentura Rosa Primavera