Dobrý den,

jsem státním zaměstnancem ve vzdělávacím zařízení. Mám nepravidelnou pracovní dobu, odvíjející se od předem stanoveného měsíčního plánu. Nemám tedy klasickou osmihodinovou dobu pondělí až pátek, ale pracuji různě (i o víkendu), podle plánu. Žádám Vás o zodpovězení několika dotazů:

1) Ze zákona bych měl podle plánu pracovat 40 h týdně. Může mi zaměstnavatel měsíčně naplánovat standardních hodin víc, např. 45? Nebo se v případě těchto 5 h navíc už jedná o přesčas, který bych měl dostat také náležitě zaplacený (event. kolik)?

2) Někdy mi za daný měsíc chybí několik hodin do minimální hodinové výměry. Nikoli mojí vinou, ale vinou nedostatku hodin ve stanoveném plánu. Může mi zaměstnavatel chybějící pracovní hodiny zpětně nahradit dovolenou? Dovolená mi však není předem nařízena, ale stanovena zpětně na volné, neodpracované dny, čímž se chybějící hodiny „dorovnají“.

3) V rámci pracovních povinností jedu jako dozor na jednodenní sportovní výcvik mimo areál našeho zařízení. Sportovní výcvik trvá např. od 8:00 do 14:00, tedy 6 h. Může mi zaměstnavatel jako odpracovaný čas započítat pouze 2 h? „Cesťák“ si přitom napíšu na skutečných 6 h, za 2 h by se sportovní výcvik ani nedal stihnout.

Kam se mám obrátit k případnému zjednání nápravy a jakým dalším způsobem se mohu bránit?

Odpověď:

jednotlivě k Vašim dotazům uvádíme:

1) Podle § 78 odst. 1 písm. m) zákoníku práce platí, že nerovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Z uvedeného vyplývá, že při nerovnoměrné době může být limit 40 hod. týdně přesahován do té míry, aby byla max. v rámci 26 (resp. 52) týdnů pracovní doba dorovnána na průměrných 40 hod. týdně.

Vedle povinnosti vyrovnat pracovní dobu v rámci 26/52 týdnů musí být ovšem dodrženy další povinnosti – především max. 12 hod. směna podle § 83 a nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami podle § 90 zákoníku práce.

2) Domníváme se, že popsaná praxe Vašeho zaměstnavatele je v rozporu se zákoníkem práce. Podle § 217 odst. 1 určuje dobu čerpání dovolené sice zaměstnavatel, nicméně musí jí oznámit zaměstnanci min. 14 dnů předem. Ve Vašem případě Vám jí ovšem de facto oznamuje zpětně. Taková praxe je nepřípustná. Vzhledem k výše řečenému, tzn. že vyrovnat počet hodin se může v rámci období dlouhém až 26, resp. 52 týdnů, není taková praxe každý měsíc ani nezbytná. Je možné, abyste jeden měsíc odpracoval i méně hodin a zaměstnavatel Vám poté třeba na další měsíc dopředu oznámil dovolenou.

3) Platí pravidlo v § 210 zákoníku práce: Doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí.

Uvedené pravidlo znamená, že délka Vaší pracovní doby při výjezdu na výcvik je dána dobou, kdy práci skutečně vykonáváte. Tedy pracujete s žáky, popř. zajišťujete jejich dozor apod. Pokud byste se na místo výcviku samostatně dopravoval, aniž byste třeba zajišťoval dozor, doba cesty se Vám do pracovní doby započítá pouze v případě, že bude spadat do Vaší pracovní doby stanovené měsíčním plánem, o kterém jste ve svém dotazu psal.

4) Pokud shledáte nějaké jednání svého zaměstnavatele jako nezákonné a nebude možné se s ním dohodnou na nápravě, doporučujeme oznámit nezákonné jednání zaměstnavatele na Oblastní inspektorát práce.

Zdroj: Právní tým Levé perspektivy